Není to bohužel první dopis v tomto duchu, který dostávám. Chodily ze severských států, ze Švédska, z Norska, naštěstí ne z Finska. Pisatelé se báli o svou identitu. Byly to dopisy jako motáky z Pankráce. A teď z Londýna. Byl nadvakrát. Autor reaguje na článek Proč Britové nemají rádi Čechy. V prvním dopisu píše:

Ve Velké Británii, v Londýně, žiji už 8 let. Pracuji zde pro Evropskou unii, a tudíž se mě Brexit týká bezprostředně. Podotýkám, že mám kolegy z celé Evropy a že ve srovnání s Jiho- či Západoevropany nebo samotnými Brity vycházejí Východoevropané stejně či ještě lépe stran vědomostí a pracovní morálky. Alespoň u mě na pracovišti.

Žádný Čech, Polák či Slovák, kterého jsem zde potkal, zde netyje z dávek. Jsou to vesměs pracovití lidé a já s nimi mám velmi dobré zkušenosti. Zkuste tu sehnat instalatéra, elektrikáře, uklízečku, údržbáře nebo zahradníka a pochopíte.

Titulek vašeho článku je zavádějící. S cílenou nenávistí proti Čechům jsem se nesetkal. Spíše s obecnou britskou nadřazeností, pro kterou každý, kdo má východoevropský přízvuk, je automaticky občanem druhé kategorie. Takto se chovají zejména lidé, kteří nikde moc nebyli a nemluví žádným jiným jazykem. Takoví ale samozřejmě nejsou všichni Britové.

Podobné zkušenosti mají i moji kolegové, kteří zde dřív pracovali pro britské firmy - za stejnou práci dostali hůře zaplaceno než místní a byla jim neustále dávána najevo jejich podřadnost, protože jsou z východní Evropy.

To jen na vysvětlenou - je pochopitelně možné, že zde bují drobná kriminalita páchaná tam, kde je větší koncentrace Východoevropanů. Co já ale vím, Češi v těchto kauzách figurují spíše výjimečně.

Před referendem k Brexitu byli ve zdejším tisku Východoevropané líčeni jako ti, kteří kořistí na sociálních dávkách a berou Britům práci, zatěžují zdravotnictví a plní svými dětmi veřejné školy na úkor dětí britských. Pes by si od nás kůrku nevzal - příklad zde.

Nikde jste nenašel zmínku o tom, že Evropané jsou jedinou skupinou, která zde do systému více přináší na daních než kolik si bere, a to včetně Východoevropanů - viz zde.

Do jisté míry tato propaganda pokračuje i dnes.

Mluvil jsem s několika Brity, kteří hlasovali pro Brexit. Všichni se shodují, že Východoevropané problém nejsou - to vám řeknou soukromě mezi dveřmi. Problémem jsou pro ně muslimové a jejich rostoucí množství. Ti jsou opravdu na dávkách - a někteří celý život. Navíc se stýkají jen mezi sebou a vzbuzují obavy. V mém okolí jich bydlí (hlavně v sociálních bytech) dost a pořád více jich přichází. Žádný britský politik si však netroufne toto říci z obavy, aby nebyl nařčen z rasismu. Takže se našla skupina, která zástupně personifikuje britské obavy z imigrace - Poláci a další občané východní Evropy, protože jsou bílí, a tudíž se jich rasismus netýká. Bulhaři a Rumuni jsou na tom nejhůř - jsou zde bez výjimky líčeni jako chudí paraziti, kterých je třeba se co nejdříve zbavit. Proti nim se obrací nenávist tisku a politiků, aby bylo na někoho možné ukázat prstem. Píšete, že „britští reprezentanti se však naopak přizpůsobili náladám a požadavkům obyčejných lidí“. Pravda ovšem je, že se obyčejní lidé nechali zmanipulovat politiky a médii. Věří, že Brexit zarazí imigraci, ale ne tu z EU. Věří, že zarazí imigraci z islámských zemí. Jak je tato víra bláhová, není nutno vysvětlovat.

Na pana premiéra Sobotku nemám příliš lichotivý názor. Ale jeho telefonát Therese May po vraždě českého občana koncem září mu u mě vynesl kladné body. Stará se o své občany a to je dobře.

Češi nejsou o nic lepší ani horší než jiné národy. Je čas přestat si kálet do vlastního hnízda a být hrdi na to, co naši spoluobčané dokázali, ať už doma nebo v zahraničí.

Na tento dopis jsem reagoval. Napsal jsem:

Potvrzujete, co sám tuším. A ptám se, jak daleko věci musí dojít, než se přestanou brát servítky? Máte nějakou představu? To musí hořet městské čtvrti jako v Americe? Zde je odpověď:

Odpověď na vaši otázku je bohužel prostá, alespoň z toho, co zde dennodenně vidím. Servítků se tady naopak bere čím dál víc. Politická korektnost se tu šroubuje do takových výšek, že mi zůstává rozum stát. Muslimové křičí, že je tady spousta islamofobie, ale nedělají nic pro to, aby se lidé islámu nebáli. Vyžadují toleranci a přizpůsobení, ale sami se přizpůsobovat nechtějí. Naopak ještě přitvrzují v okázalém veřejném nošení tradičních oděvů pro ženy i muže, v prosazování islámu do škol, v požadavcích na halal stravu na různých místech, v požadavcích, aby nemuslimové v období ramadánu nejedli na pracovišti před svými muslimskými kolegy, atd. Nezřídka zde je možno vidět děvčátka, která se sotva naučila chodit, se šátkem na hlavě.

Politici už si nemohou dovolit ignorovat tuto početnou voličskou skupinu, takže jim podlézají. Navíc se zde točí spousta peněz na dávkách, sociálním bydlení a různých charitách.

Pro ilustraci se podívejte na složení zastupitelstva pro čtvrť Tower Hamlets, kam patří nejen bohatá finanční oblast Canary Wharf, ale též oblasti jako Banglatown (ano, toto je regulérní název) nebo Whitechapel: Mayor and Councillors.

Komentáře netřeba.

Také zde spousta luxusních nemovitostí - např. pověstný Shard - patří Kataru stejně jako obchodní dům Harrod’s a podíl v supermarketech Sainsbury’s, jsou zde arabské banky, spousta bohatých Arabů má domy v nejlepších čtvrtích atd. Peníze nesmrdí.

Klapky na oči se tady povinně fasují už na letišti. Kdo je odmítne, má automaticky nálepku rasisty, xenofoba a islamofoba. Kdo ji jednou získá, má stigma natrvalo.

Mimochodem městské čtvrti tu už hořely v roce 2011. Napětí v té oblasti údajně trvá (viz Guardian).

Pro Vaši informaci, Guardian je levicový.

Vidím příštích pár let v Británii jako těžkých a nepěkných. Politická reprezentace bude zápolit s Brexitem a muslimové budou tiše upevňovat pozice. A pak se bude demokracie divit.

Jednou se dveře otevřou a už nepůjdou zavřít. Proto jsem zásadně proti přijímání tzv. uprchlíků do ČR, ať už ze sebelibějších důvodů. Pomáhejme jim, ale nezvěme si je domů, jinak náš domov změní k nepoznání, tak jak se to stalo v Británii. Většině lidí je stejně nejlépe doma, to mohu potvrdit. Ani já tady nechci zůstat natrvalo. Poučme se z chyb ostatních, třeba například Británie.

Chci vás poprosit, abyste nikde nezmiňoval moje jméno, pokud chcete použít něco z tohoto e-mailu na Neviditelném psu. U nás v práci jsou podobné názory nepřípustné. Stálo mě hodně úsilí tuto práci získat a nechci o ni přijít. Mimo jiné proto, že stále ještě věřím na evropskou spolupráci a na to, že pro ni něco málo dělám.

Závěr:
Pokládám za doslova šílené, že Čech musí posílat z Anglie moták jako z kriminálu a bojí se o práci, kdyby se měla jeho identita provalit. To je tedy konec snu o cestě na Západ. Dá se čekat, že přijde vlna emigrace, ze Západu k nám. Pokud si ještě dokážeme udržet zdravý rozum.