18.10.2017 | Svátek má Lukáš


MIGRACE: Dokáže Evropa vracet ilegální ekonomické migranty?

29.3.2017

Dozvuky loňské migrační krize jsou patrné dodnes, nicméně letmý pohled na tištěná média či zpravodajské servery budí dojem, že situace se pomalu vrací do normálu. Ano, v celkových číslech příliv migrantů oproti loňsku poklesl.

Zcela nepochybně za to můžeme vděčit dohodě EU s Tureckem z loňského 18. března. Přestože dohoda v řadě bodů skřípe, díky ní se počet migrantů na hlavní trase skutečně snížil na minimum.

Jednalo se navíc o opravdu významný pokles. Zatímco ještě letos v únoru přišlo do Řecka 57 066 běženců, od dubna nepřesáhl měsíční počet nově příchozích 4 000. Měsíční počet příchozích ilegálních migrantů se tak snížil o více než 90 %. Dohodu s Tureckem můžeme považovat za velký diplomatický úspěch EU a také významný argument proti těm, kteří tvrdí, že EU s migrační krizí nic nedělá.

Mnohé problémy však přetrvávají a bylo by fatální chybou podcenit jejich závažnost. Bude nesmírně důležité přimět Turecko, aby hranici střežilo i nadále. Nynější situace ve Středomoří má navíc k růžovosti stále velmi daleko. Proč? Zablokováním řecké cesty byla vyřešená byla pouze část problému.

Zapomíná se na to, že migrační krize postihla vedle Řecka i Itálii. S tím rozdílem, že v Itálii se dodnes nepodařilo migrační vlnu zastavit a vlastně to ani reálně nejde. Se zvýšeným počtem migrantů převážně z Afriky se tak potýká dodnes. Nepřehledná a nestabilní politická situace zvláště v Libyi je živnou půdou pro pašeráctví. Důsledkem toho přes moře i nadále pronikají ve velkých počtech ilegální migranti. Příliv migrantů do Itálie tedy zdaleka neustává, ba naopak. V říjnu byl dokonce zaznamenán největší počet příchozích za celou dobu migrační krize, tj. 27 313 lidí.

V tomto případě tkví další problém v tom, že se z největší části nejedná o lidi prchající před válkou a bezprávím, nýbrž o ekonomické migranty.

Dokáže Evropa navracet ilegální migranty?

Prvním krokem k nápravě je samozřejmě prevence nelegální migrace a jejich příčin. EU už zde podnikla některé kroky. Pro potírání pašeráctví byla zřízena evropská pobřežní stráž a na konci října začala EU pomáhat s výcvikem libyjské pobřežní stráže. V obou případech se jedná o iniciativy EU, které mohou pomoci vyřešit příčiny.

Hlavní otázka, kterou bychom si měli klást, by ale měla znít, proč tolik lidí láká riskovat nebezpečnou cestu do Evropy, když jim během plavby přes Středozemní moře hrozí i smrt utopením? Přirozeně se nabízí vysvětlení, že Evropa láká lidi z chudých afrických zemí kvůli své lepší životní úrovni. Lidé jdou prostě za lepším a jak jsem se mohl sám přesvědčit v uprchlických táborech na Sicílii, mnozí mají bohužel od života v Evropě velmi nerealistické představy. To vše je určitě pravda, ale takové vysvětlení rozhodně nelze považovat za úplné.

Máme zde totiž ještě další problém, kterému bych se rád věnoval ve zbytku tohoto článku. Evropským státům se vůbec nedaří vracet odmítnuté žadatele o azyl zpět. Platí to pro EU jako celek a rozhodně nejde jen o státy, které jsou na hranici EU. Pokud budou lidé v zemích mimo EU vědět, že jim bude jejich jednání procházet, budou ve velkých počtech přicházet i nadále. A naopak, pokud vejde mezi lidmi dostatečně ve známost, že pokusy o ilegální překročení hranice nebudou lidem bez nároku na azyl tolerovány, počet ilegálních imigrantů poklesne na minimum.

V posledních letech počet navrácených osciloval většinou někde kolem 40 %, což ale není celkový počet ilegálních migrantů, ale jen počet těch, u nichž bylo nařízeno navrácení. Skutečné procento navrácených lidí, kteří se na území států EU zdržují nelegálně a nemají nárok na azyl, tak bude mnohem nižší.

migra-zdech

Navracení cizinců, kteří se buďto dostali na území EU nelegálně či byli odmítnuti v azylovém řízení, se v celé EU opravdu příliš nedaří. Tento problém se však těšil jen malé pozornosti, dokud se ilegální migrace držela v únosných mezích. Vše ale změnila nynější migrační krize. Tehdy začalo být jasné, že není možné dále strkat hlavu do písku a s problémem se musí něco dělat.

Účinná návratová politika je jednou z hlavních výzev dnešní EU. V dokumentu Towards an Effective Return Policy se správně píše, že navracení lidí, kteří nemají právo na azyl, je nejefektivnější způsob, jak zabránit a snížit nelegální imigraci. Navracení má odstrašující účinek, proto je naprosto nezbytné pro fungující migrační a azylový systém.

Španělská inspirace

Realizace navracení ale není tak jednoduchá. Navracení odmítnutých je nutné, byť zdaleka ne postačující řešení jakékoli větší migrační krize. V následujících odstavcích se přesvědčíme, že přístup založený výlučně na represích je za současných podmínek prakticky nerealizovatelný a k vyřešení problému s nelegální masovou migrací opravdu nestačí.

Kámen úrazu leží v přístupu jednotlivých třetích zemí vůči evropským státům. Třetí země nejsou příliš ochotné přijmout navracené lidi zpět. Proto logicky nezbývá nic jiného, než s africkými zeměmi intenzivně vyjednávat. Jednání s některými státy už začala. Nicméně jde o běh na dlouhou trať a výsledek nelze čekat hned, jak se někteří bláhově domnívají.

Jako velká inspirace může posloužit Španělsko, které čelilo mezi lety 2006 - 2008 masivnímu přílivu několika desítek tisíc lidí na Kanárské ostrovy. V podstatě tak zažilo „migrační krizi v malém.“ Pro úplné vyřešení problému udělalo Španělsko následující: Nelegální příchozí začalo okamžitě vracet. Zároveň si vyjednalo smlouvy s africkými zeměmi o navracení a začalo podporovat rozvoj zmíněných států. Pokud se podařila „migrační krize v malém“ vyřešit ve Španělsku, určitě je možné podobným způsobem řešit i „velkou“ migrační krizi v rámci celé EU.

Řešení na obzoru?

Potěšitelnou zprávou je, že v EU si tento realistický přístup k řešení problému získává širokou podporu. Celkovou změnu kurzu skvěle vystihuje titulek zprávy Reuters o summitu v Bruselu. Headline článku zní „No more Mr. Nice Guy’: EU gets tough on African migrants,“ což by se dalo volně přeložit jako „Konec pana hodného, EU přitvrzuje proti africkým migrantům.“ Předseda Evropské rady Donald Tusk už se vyjádřil tak, že když se podařilo zažehnat migrační krizi v Řecku, je třeba soustředit se na centrální část (tj. především Itálii), kde dosud nedošlo k žádné změně k lepšímu, alespoň co se migrační krize týče.

Červnový návrh Evropské komise počítá se „španělskou“ cestou a metodou cukru a biče. Záležitost se samozřejmě řešila i na zmíněném říjnovém summitu EU v Bruselu. Je navrhována pomoc třetím zemím, která je ale podmíněná přijetím navracených migrantů. Jinak řečeno, třetí země, které přijímají zpět běžence a střeží svoji hranici, si zaslouží velkorysou finanční podporu. Naopak ty, které tak nečiní, o podporu přijdou. EU se konkrétně soustředí především na pět států, které se ocitly na předních místech žebříčku zemí s největším počtem příchozích. Jedná se o africké země Etiopie, Niger, Nigérii, Senegal a Mali.

Bezesporu se jedná o vykročení správným směrem a věřím, že se plánovaná opatření na omezení počtu příchozích podaří realizovat a získat pro ně podporu v EU i v afrických státech. Pokud Evropská unie tuto náročnou zkoušku trpělivosti a rychlého jednání nezvládne, budou se muset současné elity rozloučit se svými posty. V posledních měsících dávají volby v mnoha státech Evropské unie jasně najevo, že voliči chtějí po evropských lídrech přejít od řečí k činům.

Ale když říkáme a., řekněme i b. A to je základní otázka: Komu a jak chceme a budeme jako Evropská unie do budoucna účinně vlastně pomáhat? A to je otázka nejen na příští blog, ale i na všechny státníky v Evropské unii.

Převzato z blogu s autorovým souhlasem

Autor je europoslanec za KDU-ČSL, člen Rozpočtového výboru Evropského parlamentu



Diskuse


J. Václavíková
23:35
29.3.2017

J. Jurax
21:39
29.3.2017

J. Kanioková
21:38
29.3.2017

J. Václavíková
23:33
29.3.2017

R. Neveselý
23:50
29.3.2017

J. Václavíková
0:26
30.3.2017

J. Hajský
17:17
29.3.2017

T. Hraj
13:10
29.3.2017

L. Křivan
14:09
29.3.2017

J. Kanioková
18:35
29.3.2017

J. Jurax
21:49
29.3.2017

V. Povolný
12:40
29.3.2017

A. Alda
10:58
29.3.2017

L. Severa
10:30
29.3.2017

A. Alda
11:01
29.3.2017

L. Křivan
12:34
29.3.2017

J. Kombercová
12:44
29.3.2017

B. Rameš
9:55
29.3.2017

M. Klas
9:50
29.3.2017

K. Wágner
9:32
29.3.2017

M. Malovec
8:56
29.3.2017

F. Navr8til
8:39
29.3.2017

R. Morava
9:51
29.3.2017

J. Pospíšil 402
10:45
29.3.2017

J. Nový
8:18
29.3.2017

R. Chodovsky
8:43
29.3.2017

M. Malovec
8:59
29.3.2017

J. Smola
8:04
29.3.2017

R. Tichý
7:55
29.3.2017

K. Novák 396
6:46
29.3.2017

P. Maleček
6:32
29.3.2017

J. Sinnreich
4:07
29.3.2017

J. Pospíšil 402
1:44
29.3.2017

L. Křivan
9:35
29.3.2017

J. Vintr
1:40
29.3.2017

A. Holík
0:41
29.3.2017

O. Zuckerová
0:52
29.3.2017

T. Hraj
13:22
29.3.2017

P. Stepanek
0:23
29.3.2017

počet příspěvků: 57, poslední 30.3.2017 12:26









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.