Metylalkoholová aféra zastínila jiné události a zbrzdila mimo jiné rozklad Nečasovy vlády

Metanolová aféra a následná částečná prohibice zatím měly, kromě obchodních a konzumačních důsledků, i jeden patrně nezamýšlený, leč velmi citelný dopad: omezily či úplně vytěsnily jiná témata veřejného života. Diváci, posluchači i čtenáři sice mohou sledovat "prohibici v přímém přenosu" ve stylu CNN, vše ostatní však jako by přestalo existovat. Celá společnost je tak vlastně otrávená metanolem, a to včetně zapřisáhlých abstinentů, neboť najednou nemá oči... pro nic jiného než pro metanol.

Politicky na metanolu vydělala řada osob. Na jednom z prvních míst nutno jmenovat ministryni kultury Alenu Hanákovou, které hrozilo, že nové "nastavování procesů", jež nastavila v Národním divadle, vyvolá zpětnou vlnu v podobě přenastavování procesů na samotném ministerstvu kultury. Tuto hrozbu sice odvrátila především "přeprocesením" náměstka Sankota, ale stejně, měla by si dát pořádného panáka, neboť politická smrtka jí už sahala po krku. A jelikož Alena Hanáková svými dosavadními mediálními výstupy přispěla k popularitě TOP 09 a Starostů podobně jako kdysi Miloš Jakeš prestiži skomírající KSČ, měli by si Karel Schwarzenberg, Miroslav Kalousek a Petr Gazdík dát panáka též, byť přesně z opačného důvodu.

Každopádně, prohibice možná vstoupí do historie jako politicky nejprozíravější opatření Nečasovy vlády, které zbrzdilo či rovnou zabrzdilo její definitivní rozklad. Premiérův výpad proti "dalajlamistům" mohl v tomto ohledu znamenat "výstřel z Aurory", vždyť hlavním současným "dalajlamistou" je přece ministr zahraničí a předseda TOP 09 Schwarzenberg. Po "rebelech" v ODS vystupujících proti zvýšení DPH přestávalo být už od prvních zpráv o závadném obsahu lihovin na stáncích kdesi v Havířově vidu i slechu - ale třeba nakonec na zvýšení daní kývnou s argumentem, že je třeba kompenzovat ztráty výrobcům lihovin. A zákon o restituci církevního majetku? Ten se z oběhu veřejné debaty úplně vypařil.

Požadavek na kompenzaci ušlých zisků lihovarníků možná zazdí i církevní restituce, jakkoliv se veřejné vyslovení této kauzální linky zatím zdá být za hranou politické únosnosti. V současné České republice ale není nemožné skoro nic.

Politické problémy pochopitelně reálně nezmizely, pod prohibiční hladinou existují dál. Vymizení politična v čase karanténní a technické (nikoliv nějak ideově motivované) prohibice však vyvolává zásadní otázku: jak se něco takového mohlo tak snadno stát? Jaké procesy či jaké nové nastavení starých procesů tento jev tak snadno způsobily?

Odpověď naznačuje již sama povaha "prohibičního" mediálního zpravodajství a veřejné debaty. K podstatě věci zpravidla míří jen málo. Podstatou věci je přitom děsivé zjištění, že český trh s alkoholem - více, než si myslíme -ovládají neproniknutelné temné struktury, jimž se policie už více než týden nedokáže dostat pořádně na kobylku a které mají potenciál vyhubit polovinu národa, byť třebas z pouhé nedbalosti, aniž by tomu kdokoliv dovedl zabránit. Cožpak v době, kdy má čárový kód každý kartáček na zuby, opravdu nejdou odhalit "zamořené" výrobní série či alespoň nejdou snadno označit výrobní série zaručeně čisté? Velcí výrobci, kteří se v médiích prezentují jako nebozí poctivci doplativší na šlendrián ilegálních "černých kuchyní", přece museli mít od začátku eminentní zájem na rychlém zastavení epidemie - důsledky v podobě vyhlášení prohibice a zákazu vývozu si mohl každý domyslet už dávno, na to přece stačí i hlava osvěžená lahví - metylalkoholu prostého - tuzemáku. Patrně ani "seriózní velkovýrobci" tudíž nedokážou zaručit kvalitu své produkce, ba možná sami (část z nich) patří k chobotnici, jejíž chapadla stále spočívají skryta v temných hlubinách.

Výroba a prodej alkoholu coby segment české ekonomiky tak výmluvně zrcadlí celek. Evidentně nejde o "čisté" ve smyslu "apoliticky tržní" odvětví, ale o houštinu spíše mafiánských vazeb, kde se v jisté koncentraci budou vyskytovat i policisté, celníci a politici. Možná proto vyšetřování tak dlouho trvá a možná i proto nakonec vyzní, podobně jako u jiných afér, do ztracena. Nic se nevyšetří, v zákulisí se "vydestiluje" nějaká dohoda, vše se přelepí nějakou expertizou či jiným chlácholidlem a novými kolky. Samozřejmě, metylalkohol je opravdu zabiják, a zůstane-li v oběhu, nepůjde jeho přítomnost zamést snadno pod koberec. Avšak, na druhou stranu, proč by měla zrovna současná aféra dopadnout jinak než všechny předešlé?

Čili shrneme-li, podezření na mimořádnou změnu nastavení určitých procesů, která způsobila vytlačení politiky prohibicí, je pouhou chimérou, šalbou, mámením. Nic se nezměnilo, procesy probíhají pořád stejně. Prohibiční téma česká veřejnost pojala podobně jako většinu předchozích: povrchně a roztěkaně. Je to smutné, ale ani prohibiční flašce se na dno asi nepodíváme.

LN, 22.9.2012

Autor je politolog