Evropská komise předložila návrh na dlouhodobý rozpočet EU na roky 2021 až 2027, tedy z dnešního pohledu na osm let dopředu. Kde ty vody za osm let budou… 

Už teď je jasné, že návrh vyvolá rozbroje. V naší části EU se nejvíc bude diskutovat o pasáži, která umožňuje politický nátlak na ty země, které věrně nekopírují direktivy dané Bruselem. A jsme u jádra problému, o kterém se mluví jen velmi obezřetně. Tlaky a rozbroje nastávají a rostou a posléze vyústí až v konflikt všude tam, kde je demokratický deficit. Vůdčí unijní idea vede k unifikaci, přičemž obecný trend dnešní doby vede spíše k větší diverzitě. Unifikovaný superstát je tu uměle udržované monstrum. Není schopen pružného jednání, takže brexit je první katastrofa, kterou vyvolal. Teď unifikátoři zaměřují své puškohledy na Varšavu a Budapešť a občas hledím přejedou přes Bratislavu a Prahu, aby shlédli, zdali tam někdo moc nezvedá hlavu. Kdyby byla unie normálně fungující demokratická struktura, nikdo z jejích vedoucích předáků by nemohl brexit přežít ve funkci – jejich odpovědnost je stoprocentní. Jenže oni se nikomu zodpovídat nemusí.

Čím dál jasněji se rýsuje, že v souladu s evropskými hodnotami je to, co nadiktuje Francie s Německem. To se brzy ukáže: podle návrhu dlouhodobého rozpočtu má být zemědělský dotační program snížen o pět procent. Návrh byl zveřejněn ve středu a první francouzské námitky se ozvaly, světe div se, ve středu.

Druhý adept na titul strůjce sváru je oddíl týkající se návaznosti dotací na právní stát.

Civilizovaný právní stát se svými institucemi je dnes základ jakéhokoli státu, který chce řádně fungovat ve světovém kontextu. Bez právních základů nemůže na světovém fóru obchodovat. Háček je v tom, že pod pojmem „zásady právního státu“ se skrývají definiční jemnosti. Španělští političtí předáci hledající asyl před španělskou policií, která je za politickou činnost stíhá v jiných státech unie, copak to není právní absurdita? Ta je ale tolerována. Zato polské zásady jmenování soudců jsou na ošklivci, třebaže se podobají postupům v jiných unijních zemích.

Návrh nebude hladce akceptován. Některé jeho prvky by bylo možno uvítat, zvláště pak 50procentní navýšení rozpočtu na podporu výzkumu a inovace. Potíž je v tom, že výzkum a inovace se necítí v prostředí regulací a buzerace dobře a stěhují se jinam. V prostředí, které se zabývá především ochranou čehokoli před čímkoli, se inovacím nedaří.

O nutné reformě řízení unie hovořil už v devětadevadesátém Václav Havel. Ten ve francouzském Senátu hovořil o nutnosti vytvořit dvoukomorový parlament, s jedním tělesem podle počtu obyvatel, druhé těleso se shodným počtem poslanců. Tehdy za to dostal Havel vynadáno od všech našich tehdejších předáků. Nejspíš proto, že to byl návrh rozumný. Bez dvoukomorového parlamentu a jemu podřízené exekutivy nelze čekat autentickou demokracii v tak různorodém tělese, jako je Evropská unie.