Reportáže z hurikánů oživují válečnou mentalitu

Co je nejpozoruhodnější na hurikánu Irma? Možná způsob televizních reportáží, jak si všímá americký tisk. Proč o hurikánu, jenž se nezapíše mezi nejničivější, novináři informují jak z válečné fronty? K typickým znakům reportáže z řádění Irmy na Floridě patří žurnalista stojící v rozběsněném živlu, sotva se držící zábradlí a trousící věty typu: „Nebýt téhle ocelové bariéry, asi by mě to odfouklo.“ Viděli jsme i zpravodaje ČT v USA, který si během vstupu – se slovem „promiňte“ – stíral proudy deště z očí. Je to jediná cesta, jak přesvědčit publikum o vážnosti situace? Či spíše přežitek mentality dobrodružství a frontového zpravodajství?

Při pohledu na reportáže z „fronty na Irmě“ se našinec neubrání jistým postřehům. V časech sociálních médií a občanské žurnalistiky se na nás valí zpravodajství odkudkoliv. Zároveň končí éra „embedded“ žurnalistů, kteří ve skutečných válkách provázejí bojové jednotky. Začala už za první světové války, v televizní době vrcholila válkou v Zálivu, ale pak už slábla. Jen řekněte: kdo může za dronových válek – kdy útok se vede z počítače vzdáleného tisíce kilometrů – reportovat přímo z bojiště? Reportáže z centra úderu hurikánu ovšem frontovou situaci připomínají a frontovou mentalitu přiživují.

Jak píší New York Times, hluboký smysl to mělo před půl stoletím. Když v roce 1961 Dan Rather, pozdější hvězda televize CBS, reportoval z centra hurikánu v Houstonu, byla to senzace. Diváci poprvé spatřili živé radarové záběry extrémní tropické bouře. Poprvé na obrazovkách viděli úder hurikánu v ulicích a jeho sílu v přímém přenosu. A záběry samotného Rathera stojícího po prsa ve vodě odstartovaly jeho strmou kariéru. Ale to vše už dávno patří k reportérské rutině. Přináší to dnes nějakou zvláštní zpravodajskou hodnotu?

Člověk se neubrání dojmu, že v době, kdy záběry i z nejzapadlejších koutů vidíme téměř okamžitě na Twitteru, je role médií hlavního proudu už někde jinde. V tom, čemu se postaru říká osvěta. Twitter přináší rychlé obrázky, ale nedokáže vysvětlit tak základní věci, jako je rozdíl mezi rychlostí větru v oku hurikánu (250 km/h) a rychlostí jeho postupu (25 km/h). Nedokáže vysvětlit, proč Irma zanechala na území Spojených států jen pár mrtvých, ale odhady jí způsobených škod (cca 100 miliard dolarů) jsou srovnatelné s hurikánem Katrina, jehož bilance čítala 1836 lidských životů. To jsou témata pro média hlavního proudu včetně televize.

LN, 12.9.2017