Jak se dalo čekat, inaugurační projev prezidenta Miloše Zemana vzbudil náležitou, a místy značně hysterickou pozornost. Zeman se o to zasloužil zejména větou, v níž vyhlásil boj, jak on říká, "ostrovům negativní deviace", k nimž přičlenil i " podstatnou část českých médií".

Cituji: "Tu část, která se zaměřuje na vymývání mozků, na mediální masáž a na manipulaci veřejným míněním. Tu část, jejíž představitelé vynikají pozoruhodnou kombinací minimálních znalostí a maximálního sebevědomí."

Zemanův názor na určitý typ českých novinářů je znám. Kdo by si chtěl kontinuitu tohoto názoru připomenout, doporučuji si přečíst Zemanův poslední projev na půdě Poslanecké sněmovny v roli premiéra na jaře 2002. Tam byl totiž Zeman konkrétnější a také obšírnější. Jmenovitě uvedl, co mu mimo jiné na českých novinářích vadí.

V první řadě konjunkturalismus a převlékání kabátů. Zeman tehdy ocitoval výňatky z novinářského díla vybraných žurnalistů, kteří dnes patří ke komentátorským hvězdám Mladé fronty Dnes a dalších takzvaně liberálních listů, ale ještě na konci 80. let nás titíž lidé přesvědčovali o kvalitách sovětského režimu a o nekvalitách západního kapitalismu.

Už tehdy, mínil Zeman, se projevovala hlavní vlastnost tohoto typu žurnalistů: zaměňování přání a myšlenky a nahrazování chybějící vědomosti za prázdnou, ale urputně hlásanou tezi. Snad se ani není třeba divit, že všichni tehdy Zemanem jmenovaní patřili k nejtvrdším kritikům Zemana jako prezidentského kandidáta a jeden z nich o něm dokonce sepsal útočnou knihu.

Ano, můžeme si myslet spolu s Karlem Schwarzenbergem, že "hodit novináře do jednoho koše s poblázněnými fašizujícími bojůvkami a kmotry je přehnané… lze o nich říkat, že jsou hloupí a neinformovaní, ale kmotři, zločinci, tuneláři, lidé, kteří zapalují domy, jsou přeci úplně něco jiného."

Můžeme si myslet, že zmínka o novinářích vůbec nepatří do žánru inauguračního projevu. Už proto, že dává novinářům přehnaně velkou důležitost a tím vlastně hraje i do jejich karet. Ale to by byla chybná úvaha. Zeman se vymezil proti bezdůvodné osobní nevraživosti provázené metodickou nestoudností, a také jistě proti neskrývanému stranictví, s nímž se velká část českých médií přihlásila k podpoře jeho protikandidáta. To je jedna věc.

A druhá věc je, že velká část – možná dokonce drtivá většina – českých novinářů skutečně funguje na stádním principu. Sdílí postoje, aniž by k nim dovedla kriticky přistoupit a analyzovat. Pořádá honičky na lidi, protože to je efektní a čtenářsky či divácky atraktivní. A především promítá své vlastní priority a zájmy do svých novinářských výstupů, což je nepřípustné. To všechno asi šlo Zemanovi hlavou, když si připravoval prezidentský projev. A v tom všem měl velký kus pravdy.

Věřme, že dojde na slova Daniela Köppla z deníku Insider, podle něhož Zemanova kritika právě nebyla tolik namířená proti jednotlivým titulům, jako spíše proti konkrétním novinářům. Ti si prý za to mohou svými ideologickými přístupy. "Zemanova kritika českých médií nemusí vyústit v boj, ale naopak může přinést aktivity, které úroveň žurnalistiky pomohou zvýšit," napsal Daniel Köppl.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus