28.3.2024 | Svátek má Soňa


MÉDIA: Šokující ostouzení Válkové

22.8.2014

Ze všech ministrů současné vlády je ministryně spravedlnosti Helena Válková nejčastějším terčem různých znevažujících výpadů. Navzdory křehkosti svého zjevu a důstojnému vystupování si za krátký čas působení ve funkci překvapivou rozhodností a neústupností opatřila pár vlivných nepřátel, kteří jsou stále ve střehu, vyhlížejíce vhodnou příležitost k jejímu napadení. Mimo to je také možné, že útoky na ni jsou také projevem předvolební nevole parlamentních stran novodobé Národní fronty vůči „vizigotům“ kteří ji do vlády vyslali.

Útok, který proti ní spustil do ctihodnosti se přetvařující internetový deník Echo24.cz článkem Jana Kálala ze dne 13. srpna 2014 (Válková změní vazbu i vězení. Léčivé čaje ano, iontové nápoje ne), překračuje hranice dobrého vkusu. Ve výsledku neslouží ke cti především jeho účastníkům, které usvědčuje z neprofesionality. Jeho základem je tvrzení, že paní ministryně chce úpravou vyhlášky o řádu výkonu vazby umožnit účast osoby opačného pohlaví při intimních prohlídkách obviněných. Zvláště představa prohlídek žen muži vyvolala v internetové diskusi rojení oplzlostí. Nikomu z nactiutrhačů nestálo za námahu zjistit si, jaká je skutečnost.

Nehoráznost domnělého záměru paní ministryně je natolik nápadná a nehodící se k profilu její osobnosti, že vzbuzuje pochybnost o věrohodnosti informace. V prvé chvíli mě napadlo, zda nejde o další případ zneužití časové tísně ministryně k podsunutí k podpisu skandální listiny. Znám takové případy z přímé zkušenosti z minulosti.

Jde ale o něco úplně jiného: o zlomyslně nesprávný výklad navrženého znění vyhlášky. Výchozím pramenem pro ostouzení paní ministryně je záměr na novelizaci vyhlášky č. 109/1994 Sb. o řádu výkonu vazby. Ta mimo jiné upravuje provádění intimních prohlídek při nástupu obviněných do vazby. Původní znění stanovilo, že „osobní prohlídku, jakož i ostrahu během ní, provádí osoba stejného pohlaví“. Novelizací se vypouští slova „jakož i ostrahu během ní“, z čehož novinář zkratově vyvodil, že druhým přímým účastníkem intimní prohlídky může být osoba opačného pohlaví. Vůbec ho nenapadlo, že by při intimní prohlídce nemuseli být bezprostředně přítomni dva příslušníci Vězeňské služby ČR, ale pouze jeden. Spustil tím malou lavinu zřejmých nesmyslů a hanebností.

Novelizace reaguje na skutečnost, že zvláště v malých věznicích může v mimopracovní době nastat situace, kdy je ve službě jen jedna žena, takže podle dosavadní právní úpravy by prohlídka nemohla vůbec proběhnout. Nová úprava v žádném případě neruší nepřípustnost přítomnosti osoby opačného pohlaví při prohlídce. Prohlídka zahrnuje dva úkony, probíhající souběžně: vlastní prohlídku a ostrahu, zajišťující bezpečnost prohlížejícího příslušníka nebo příslušnice Vězeňské služby. Podle nové úpravy může ostrahu zabezpečovat příslušník opačného pohlaví, neříká ale nic o tom, že by směl být přítomen přímo na místě.

Zmíněná novela vyhlášky č. 109/1994 Sb. se připravuje k odeslání k meziresortnímu připomínkovému řízení. Je to polotovar. Do konečné podoby a nabytí účinnosti je ještě hodně daleko. Není navíc vůbec vyloučeno, že v textu ještě nastanou změny. Takže smršť, vyvolaná Kálalovým článkem, je předčasná. Pokud mě paměť neklame, nemá precedens.

Jan Kálal uvedl ve výše zmíněném článku zmíněnou „pohoršující“ zprávu jen jako stručné sdělení na konci. Tím to ale neskončilo. Od něj převzali štafetu hned 15. srpna 2014 slovutní členové Unie obhájců, která si při vzniku stanovila ušlechtilý cíl dohlížet „nad zákonností a dodržováním základních práv a svobod garantovaných ústavním pořádkem České republiky a respektováním přirozených práv člověka a poskytování ochrany před porušováním, poškozováním a krácením těchto práv a svobod v trestním řízení, zejména práva na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.“

V tomto případě zapomněli na povinnou advokátskou obezřelost a k motivu zneuctění obviněných přítomností osoby opačného pohlaví vydali Stanovisko č.2, v němž Kálalovo stručné sdělení rozvinuli v mravoučné slohové cvičení. Těžiště jejich vyjádření spočívá ve větě „je-li tato informace pravdivá, pak záměr Ministerstva spravedlnosti je doslova šokující“. V dalším pak páni advokáti posunuli význam sdělení k výkladu, že „šokující“ právní úprava připouští provádění nikoli ostrahy, ale přímo prohlídek osobami opačného pohlaví, ačkoli z gramatického výkladu předmětného ustanovení to přímo nevyplývá. Je to překvapující, protože advokáti zvučných jmen jsou k provádění gramatického rozboru textů vycvičeni. Ještě divnější je, že se veřejně zabývají věcí, kterou si nejsou jisti, aniž by si ji předem ověřili. Kdyby si tak vedli při obhajobě, byla by to pro jejich klienty pohroma. Je-li zde něco skutečně šokující, pak je to skutečnost, že mezi nimi jsou lidé, kteří osobně dobře znají paní ministryni a zcela jistě vědí, že vydání takového nemravného opatření by bylo neslučitelné s její povahou a způsobem myšlení.

Přestože „stanovisko“ nese znaky aspoň částečné zdrženlivosti, mělo multiplikační efekt na výstupy dalších nactiutrhačů. Tak Jan Kálal vydal hned 16. srpna 2014 další článek, v němž se odvolává na stanovisko Unie obhájců, v nadpisu tvrdí, že „návrh od Válkové šokuje advokáty“ a vede filipiku proti ministerstvu, jejímž základem je absurdní tvrzení, že „Ministerstvo spravedlnosti teď chce umožnit, aby prohlídka mohla proběhnout bez ohledu na pohlaví.“

Situaci dále vyhrotily EuroZprávy článkem Lukáše Henzla z 18.srpna 2014 s bulvarizujícím titulkem Šokovaní advokáti: Válková chce prohlídky konečníku opačným pohlavím, jenž ve srovnání s Janem Kálalem výrazněji spojuje domnělou nehoráznost s osobou paní ministryně.

Protože platí, že „tres faciunt collegium“, k výše zmíněným psavcům se 19. srpna 2014 přidal na Neviditelném psu Lubomír Stejskal, který uskutečnil další posun ve výkladu navržené změny ve vyhlášce: velmi ho upoutala okolnost, že v případě prohlídek žen nezůstává jen u konečníku a vyzývá ministryni spravedlnosti, aby odstoupila.

Při dané úrovni novinářské etiky nelze od bulvárních psavců očekávat úctu k faktům, zdrženlivost a slušnost. Dopady jejich neodpovědného blábolení do života jejich obětí je zásadně nezajímají – musejí se přece něčím živit a skandály jsou nástroj jejich obživy.

Jinak to je se slovutnými členy Unie obhájců, kteří projevili značnou dávku neprofesionality, ochoty zneužít svých zvučných jmen k mystifikování veřejnosti a v neposlední řadě neúcty k resortní ministryni. S ohledem na vliv, jaký měli na úvahy bulváru, lze uvažovat nad tím, zda se nedopustili porušení etického kodexu České advokátní komory. Soudím, že by se měli veřejnosti i paní ministryni omluvit. Většinou jsou mezi nimi slušní lidé, kteří by měli pochopit, že se dopustili klukoviny, nedůstojné jejich skvělé pověsti.