Časopis Respekt před časem obtiskl vyprávění o tom, že česká presidentská kancelář (potažmo její nadřízený, tedy president republiky) nemá nic proti vedlejšímu příjmu. Prodejme tu či tam presidentskou milost a hopla, rázem máme na dovolenou u Máchova jezera.

Není známo, zda se ten časopis jmenuje tak, jak se jmenuje, proto, že k němu mají cítit úctu jeho čtenářové, nebo napak proto, že redakce má cítit úctu ke svým čtenářům.

Zdá se, že neplatí ani to, ale ani ono.

Z čistého idealismu jsem se šéfredaktoru Erikovi Taberymu (písemně) ohradil, neboť to, co jeho list předvedl, byla urážka novinářství. Napsal jsem mu tenkrát doslova toto (omlouvám se za nedostatek nabodeníček, ale žiju a pracuju za mořem slané vody, píšu ve velice převážné většině případů anglicky a jsem příliš stár na to, abych si zapamatoval i českou klávesnici):

Pane kolego,

Prosim Vas, abyste nasledujici zverejnili jako dopis redakci. Mate-li alespon trochu cti v tele, ucinite tak.

Tedy: precetl jsem si se zajmem reportaz o milosti na prodej, jakoz i pane sefredaktoruv doplnek, ktery to mel vsechno obhajit.

Za tento druh reportaze byste se v civilizovane zemi stali obeti ctenarskeho opovrzeni. Nemate zadne dukazy, krome tzv. sua sponte prohlaseni obvinovane policistky, k nemuz jste vubec nemeli mit pristup. Vztahovala se na nej totiz pravidla lekarskeho tajemstvi. Jak byva jiz delsi dobu zvykem Vaseho listu, uchylili jste se k provokaci. Ani ta Vam sice vlastne nevysla, avsak neni nad to obvinovat jine, ty, s nimiz nesouhlasime, byt jen naznaky a podezrenimi.

Ti, kteri Vas list zakladali, patrne netusili, do jakych rukou se dostane a na jak kanalovou bulvarni uroven se jej Vam i Vasemu kolektivu podari stahnout.

Jen tak na okraj: paklize nekdo trpi akutnimi depresemi, coz se zda byt pripadem one byvale policistky, nemuzete jejich vypovedi brat az tolik vazne. Kdybyste se zeptali jakehokoliv psychiatra, vyjma onoho, ktery v hovoru s radoby-novinari porusoval lekarske tajemstvi a Hippokratovu prisahu vubec, vedeli byste to. Jenze Vy jste strasne chytri, Vy se nepotrebuje ptat, kdyz mate pred sebou tak nadherne prima facie pripad (abych Vas trumfnul, ze i ja znam neco latiny).

A jen tak na okraj: Hippokratova prisaha se neohlizi na zadne zmeny jakychkoliv trestnich radu, vcetne tech ceskych: co je mezi lekarem a pacientem, zustava mezi lekarem a pacientem. To je totez jako zpovedni tajemstvi ci duverny vztah mezi klientem a pravnikem. Paklize to pan primar Konecny nevi, mel by vratit diplom, pozadat o navrat skolneho, a jit pracovat nekam, co ja vim, do zahradnictvi.

A jeste na dalsi okraj: rad, ale opravdu MOC rad bych videl, co byste rikali Vy, kdyby si nekdo, koho obtezuji Vase nazory, pocihal a vysmatral Vase lekarske zaznamy, ktere by pak zverejnil. To by bylo radosti na Starem belidle, coz?

Ja vim, ze stav ceskeho novinarstvi je takovy, jaky je. Mam navic vyhodu, ze z dalky nemusim brat v potaz osobni a jine vztahy novinaru v ceske kotline. Ale ze si do tohoto bahna dovoli vlezt list, ktery ma uctu primo ve svem stite, to uz hranici s nehoraznosti.

K mému ohromnému překvapení se mi vzápětí dostalo této odpovědi:

Vážený pane Adlere,

je mi jasné od prvního emailu, kde jste se stylizoval do role moudrého rádce, že když to nevyslyším (což nešlo), tak pro Vás budu nadosmrti symbolem špatné novinařiny. Když jsem Vám posílal odkazy na renomované zahraniční novináře, bagatelizoval jste i je. To vypovídá o mnohém. Popravdě řečeno, je mi to zcela jedno.Z Vašeho aktuálního emailu je naprosto jasné, že vůbec nevíte, o čem píšete. Opomíjíte další fakta, která se Vám nehodí. Není to Vaše povinnost, takže nevadí. Možná Vás bude zajímat, že lidé, kteří Respekt zakládali, v něm stále pracují a onen text redigovali. Děkuji za napsání a přeji hezký den, Erik Tabery

Nedalo mi, abych neodpověděl. Čímž chci říci, že jsem odpověděl. Zůstal jsem u svého zlozvyku, že totiž většinou píšu v elektrických výměnách názorů všechno malým písmem (to víte, lenost je matkou pokroku):

dobry den,

vite, co se rika? ze kdyz nemate argumenty, muzete jeste zacit toho druheho znevazovat ...

tusim tedy, ze nemate tu slusnost, abyste zverejnil nesouhlasne psani ... inu, to se neda nic delat, kdo nema koule, ten je proste nema ...

krome toho, kdyz mi jako autority predkladate novinare, kteri se proslavili tim, ze se znemoznili (napriklad politickou korektnosti nebo podporou naprostym nesmyslum apod.), nemuzete se divit, ze se vam v duchu smeju ... uz proto, ze znam i jine novinare nez ty, na nichz stavite vy ... tvrdit mi, ze je nekdo renomovan jen proto, ze pise pro nyt, wp, lat a podobne vystrelky, to dokazuje pouze naprostou neznalost ... nikoliv moji ...

nikdy jsem se nedomnival, ze jsem moudry ... vim, ze jsem stary, v nejlepsim pripade jsem mohl nasbirat nejake zkusenosti, mezi nimi i takove, k nimz vy mate strasne daleko ... treba i proto, ze vas vubec nezajimaji, vy si stacite s tim, co mate ...

vim ale take, a na to vskutku nemusim byt nijak moudry, ze to, co delate, je paskvil ...

takze jeste jednou: at uz trestni rad rika cokoliv, lekar je vazan jakousi prisahou, ktera mu ma byt nad zakon ... nemluve uz ani o tom, ze vasi autori sami priznavaji, ze k onomu zapisu meli pristup driv, nez jim to potvrdil lekar ... to samo o sobe je nehoraznost ... okolnost, ze o tom byl lekar ochoten mluvit i nadale - inu, ta je horsi nez zarazejici ...

co jste podali verejnosti vy, tomu se v reci hrdeho albionu rika "innuendo" ... ve slusne novinarine se to ma za tabu ...

ja s vami VUBEC nediskutuji o tom, zda byly ci jsou v udelovani presidentskych milosti v cechach nejake nepravosti ... ja vam rikam jen tolik, ze jste nejen vubec nic nedokazali, ale navic jste mozna i ztizili pripadne vysetrovani, o poplivani jmen lidi, kteri sice nemusi, ale mohou byt nevinni, ani nemluve ... proste: vyraz habeas corpus vam nerika vubec nic ...

opet, neschopni najit nejakou slusnou novinarskou cestu, jste se dopustili provokace ... doufam, ze se citite byt naprostymi genii, jak pekne jste to sfoukli ... ze jste ani tak nedokazali vubec nic, jen vyslovili neoverena (nebot tezko overitelna) podezreni, to vam prijde fuk ... cim vic se haze bahnem, tim vetsi nadeje, ze se nejake uchyti ...

jestli TOMUHLE rikate novinarstvi, tak uz opravdu nevim, zda se smat ci naopak ...

dovedu si predstavit, ze to, co jsem vam napsal, nepochopite vubec nic ... nebo se tak alespon budete tvarit ...

Pan Tabery se ve své odpovědi podivil:

Mohl byste mi ukázat pasáž, kde jsem Vás znevážil? Vedle toho Vám mohu ukázat hned několik míst, kde se pokoušíte znevážit Vy mě. To, že každý druhý mail, který nám chodí, začíná větou, že jestli máte slušnost tak tento email... ještě neznamená, že na to musíme skákat. Rád otisknu dopis, který bude věcný a přijde s nějakým zajímavým postřehem. Většinu dopisů, které tiskneme, jsou kritické. Vy ale neřešíte problém, Vy řešíte českou novinařinu. Cítím z toho, že je pro Vás důležité ukázat, jak to nezvládáme, jak jsme špatní a měli bychom se přijít poradit. Čím to je, že korespondenti zahraničních médií nám píší, že je to výborná novinářská práce? Jsou také všichni špatní? Hovoříte jen o té jedné paní, ale co další aktéři? Ale o to tu nejde, já to chápu. Závěrem Vám snad udělám trochu radosti - zvažuji a pochybuji o všech krocích, které dělám. Předpokládám, že to dělá každá myslící bytost. Teď jsem si vzpomněl, že minule jste naši korespondenci zveřejnil, takže tu končím. ET

Ano, doznávám, zveřejnil jsem část naší výměny, když jsem v minulosti panu Taberymu a jeho listu vyčítal podobnou neslušnost. Tenkrát se reportérka jeho listu zavázala, že její řeč s jistým politikem je "off the record," čili není určena ke zveřejnění, a pak ji zveřejnila. Pan šéfredaktor Tabery se své reportérky zastal veřejným článkem, a já jsem se nad tím podivil. Nesouhlasil jsem s řečmi o veřejném zájmu, a dodal jsem, že účel prostředky NEsvětí, i kdyby se pan Tabery stavěl na hlavu. Existují totiž určitá pravidla slušnosti.

Ovšem, drobný rozdíl tu přece jenom byl: pan Tabery věděl, že jsem novinář, a navíc jsme se nikdy nedomlouvali, že naše výměna je důvěrná.

Zajímavé na tom bylo, jak moc bylo panu Taberymu proti srsti, že si někdo dovolil zveřejnit svoji korespondenci s ním. Tohle, ve srovnání se zcela záměrnými provokacemi, jichž se jeho list dopouští s pravidelností až zarážející, je ovšem pouhá mateřská školka.

V každém případě jsem na páně Taberyův nářek odpověděl:

ale no tak, pane,

hm, a coz takhle, ze jsem se stylisoval do role moudreho radce? to u vas NENI znevazovani?

vam neni rady, tudiz vam neni ani pomoci ...

ja jsem NEpsal o ceske novinarine jako takove, ja jsem psal, ze VAS list je neslychanym dukazem toho, jak hluboko muze klesnout puvodne pravem uctivany list ... takze mi, prosim vas snazne, nepodsouvejte veci, ktere nerikam ...

vy jste se proste stali fanatiky skandalisace, kterou povazujete za opravnenou soucast slusneho novinarstvi, a kdyz vam nekdo predhodi, ze zpusoby, ktere jste si zvolili nejsou prave koser, najezite se, nebot ten, kdo s vami nesouhlasi, si nezaslouzi niceho jineho nez opovrzeni ...

ach jo ... jedem das seine ...

Pan Tabery se mi vyznal:

Rozhodně kritiky neopovrhuji, ať už je motivuje cokoli. ET

Čili shrňme: řeč NENÍ o tom, zda se presidentská kancelář jako celek, nebo kterýkoliv její zaměstnanec, od vrátného ke kancléři, spustila tak, že by vyžadovala za milosti úplatky.

Řeč je o tom, že časopis Respekt nejen vůbec nic nedokázal, ale – a to HLAVNĚ - není si ani vědom všech těch nepatřičností, jichž se dopustil - aby nic nedokázal.

Řeč je také o tom, že osoba, která má vtisknout listu určitou tvář (tak většinou zní popis šéfredaktorovy práce, ať už je tak psáno nebo dáno jen ústně), nemá ani zásadní potuchy o zásadách slušnosti.

A tihle lidé si říkají Respekt!