Vlastně to všechno začalo tím, že se žena zeptala, jestli bych si neměl zajít na ušní. Že začínám nějak hůř slyšet.

To když čas od času, a je to opravdu málokdy, dojde na společné sledování televize, zejména pozdě večer. Nastává boj o hlasitost. Ona preferuje nižší počet decibelů, já o něco vyšší. A protože "žezlo" (ovladač) třímá v ruce ona (jako častější sledovatelka TV; já trávím více času na PC), jsem nucen ji požádat, aby o několik jeden dva stupně na tlačítku VOLUME přidala, jinak z té Námořní vyšetřovací služby nebudu mít pravý požitek, když "nic neslyším".

Není to tak docela pravda, že nic neslyším. Při snížené hlasitosti neslyším jen některé věty některých dabérů. Žena soudí, že to je počínající hluchotou. Já oponuji, že je to mizerným dabingem.

Ve středu 11/6 mi dal nepřímo za pravdu prezident Herecké asociace (HA) a významný český dabingový herec Jiří Hromada. Bylo pozván do Českého rozhlasu, aby v pořadu 20 minut Radiožurnálu odpovídal na otázky týkající se současné neblahé situace v českém dabingu a tomu odpovídající snaze HA o její zlepšení.

Z odpovědí pana Hromady jsem pochopil, že při stoupající kvantitě práce klesají honoráře za tuto práci. A dále: nebudou-li herci náležitě odměňování, hrozí, že dabovat bude ten, "kdo umí číst", nikoli umělec-profesionál. Nepřísluší mi hodnotit finanční či ekonomickou stránku celé záležitosti, ale jako konzument dabovaných pořadů nabývám stále většího dojmu, že při tom obrovském množství odvysílaných pořadů a promítaných filmů se dabuje jako na běžícím páse – a mnohdy na úkor kvality.

Že tomu tak opravdu je (pokud jde o kvantitu), potvrzuje další známá osobnost českého dabingu, Zdeněk Hruška. Na kulturní stránce webu iDNES 4. června uvedl:

Před 2 lety jsme ještě točili 1 či 2 díly za hodinu, teď už po nás chtějí za stejný čas i 5 epizod.

A podle toho to mnohdy vypadá, dovolím si dodat. Zejména, ocitnou-li se skuteční profesionálové kvůli svému nynějšímu angažmá na černé listině, což, jak se zdá, hrozí, a místo nich bude dabovat druhá či třetí liga.

Hovoří se o tom, že česká dabingová škola je něco jako národní stříbro (které dokáže ovšem nejlépe ocenit zase jen rodilý Čech). Příkladů bychom mohli uvést celou řadu – za všechny snad stačí připomenout jedinečného Františka Filipovského, který propůjčil hlas "Funésovi". Ostatně, dokážeme si představit v roli dabéra někoho jiného? Vlastně je štěstí, že Mistr Louis zemřel dřív než Mistr František.

Dnes jsme ale stále častěji konfrontováni s obavou, že se tato skvělá tradice ztrácí kdesi v průměru. Nejen uměleckém, ale i technickém. I to je jeden z důvodů, proč nemohu pozdě v noci sledovat s manželkou její oblíbené americké kriminální seriály – nastavené na její úroveň hlasitosti.

Stejskal.estranky.cz