„Vzala jsem ráno do ruky Mladou frontu a myslela, že mi přehodili stránky nebo sešity. Nahoře bylo cosi o sportovcích, penězích, dopingu,“ postěžovala si mi v úterý 15.8. kolegyně. Nebyl to omyl. „Dopovala i atletická legenda Imrich Bugár,“ hlásal titulek na první straně. O den později jsme se jako hlavní zprávu z téhož listu dozvěděli, že „olympijský vítěz obvinil trenéra“. Druhý případ se týkal vzpěračů, exreprezentanta Zaremby a jeho trenéra z 80. let Brzosky (dnes šéfa vzpěračského svazu). V první kauze se ale jednalo o onačejšího ptáčka: diskaře, který kandiduje za ČSSD do Senátu. Srdce sportovního fanouška chce puknout. Že by však vskutku šlo o to nejdůležitější, co uplynulé dny přinesly?

„Topolánková ve službách nepřátel ODS,“ konstatovala opět 15.8. MF Dnes. Ve chvílích, kdy jiní a jinde se jali rozebírat spletitá zákoutí manželství bodrých severomoravanů a ždímali z poslankyně Talmanové vyznání, že ji s Topolánkem pojí „velké přátelství“, tak nejčtenější nebulvární noviny se tvářily, jakoby „druhá dáma“ země měla za cíl především poškodit image strany, která jí (na rozdíl od Jany Bobošíkové) nenabídla kandidaturu do horní parlamentní komory. Martin Weiss v neméně vážném duchu 16.8. v LN usoudil, že „rodinný problém podtrhuje Topolánkův deficit serióznosti“. Zato Petr Kamberský si v Hospodářských novinách zaprorokoval, že na tomto příběhu vydělají všichni: „nejen média a Jana Bobošíková, ale také Mirek a Pavla Topolánkovi. O ODS nemluvě.“

Lidové noviny lovily i alternativní hvězdy. „Mrázek mi nosil vajíčka a sekanou,“ pochlubila se v celostránkovém rozhovoru 12.8. svým vztahem se zavražděným králem podsvětí Libuše Barková, podnikatelka, kamarádka Grossových a – kandidátka do Senátu. O co jde zájemcům o senátorské křeslo? Někomu o imunitu, jinému o pomstu. Ale co mají za lubem média? Stačí jim staré známé jméno v novém, nezvyklém kontextu, anebo až tak moc touží po utváření dějin, že jednoho uvaří ve vlastní šťávě, zatímco na druhého vytáhnou hříchy mládí?

Možná vše souvisí s únikem před realitou. Už i prestižní komentátoři přiznávají, že psát dva měsíce o nenápaditém povolebním vyjednávání není legrace. Dokonce není ani koho z politiků žádat o víkendové interwiev, aby to bylo ke čtení. Redakce to pak řeší podle svého naturelu. Lidovky patologickou celebritou Barkovou, MF Dnes „předním českým muslimem“ Hassanem Muneebem a Právo filozofem Václavem Bělohradským, sofistikovaně se kajícím z předvolební podpory Bursíkových zelených. Až když se podařilo prolomit nefunkčnost Sněmovny a po demisi Paroubkova kabinetu jmenovat čerstvého ministerského předsedu Topolánka, oživily se debaty o zručnosti partajních lídrů. A také prezidenta, který se podle Richarda W. Fettera v MF Dnes 17.8. zachoval protiústavně, když zopakoval fintu se dvěma premiéry zároveň – odcházejícím a nastupujícím. Jenže v naší současnosti je každá cesta riskantní. Dva kohouti na jednom smetišti, stejně jako bezvládí. Zvlášť máme-li hlavou státu koumáka, který i jindy dumá, jak si neformálně posílit renomé. A jelikož klíč, který otevře dveře k definitivnímu vládnímu uspořádání v České republice, prý spočívá až v senátních volbách, není divu, že jimi v předstihu žijí i média. Barková, Topolánková, Bugár – to jsou jen jezdci zahřívacího kola. Časem půjde o větší ryby. Buď se nám pokusí zlidštit zpěvem, humorem či charitou samy, anebo je do záře reflektorů uvedou sdělovací prostředky. Pseudoaférami, psychoanalýzami i titulky, nad nimiž se tisíc a jedenkrát zvedne žaludek. Těšme se.

Literární noviny, rubrika Lidové Právo Dnes, 21.8.2006