Když se v létě roku 2004 Sabina Slonková a Radek Kedroň z Hospodářských novin stali hlásnými troubami placené likvidační kampaně zaměřené proti jihomoravskému lídrovi ODS, papouškovaly po nich tehdy ostatní celostátní deníky radostně všechny lži a výmysly několik měsíců před krajskými volbami - bez toho, že by měly v ruce jediný důkaz. Účel světí prostředky a bezprecedentní mediální manipulace nakonec slavila úspěch – v Jihomoravském kraji přišla ODS o křeslo hejtmana rozdílem 1 205 hlasů – tj. 0,38%. Zvítězili lidovci a hejtman Stanislav Juránek mohl rozeslat do redakcí hlavních českých deníků děkovný dopis, protože ty necelé čtyři desetiny procenta rozdílu volebních výsledků, které jej posunuly do nejvyššího křesla v Jihomoravském krajském zastupitelstvu, za něj vybojovali naši „investigativci“.

Sabina Slonková pak v květnu 2005 získala novinářskou cenu Karla Havlíčka Borovského. Výroční cenu jí Nadace Českého literárního fondu udělila za přínos pro korektně nestrannou investigativní žurnalistiku v Hospodářských novinách. Absurdistán? Ne, jeden z mnoha příběhů, tak typických pro českou žurnalistiku.

Letos štafetu od Slonkové a Kedroně převzali redaktoři Rovnosti. Sérii článků neustále omílajících čtyři roky staré spekulace završili Petr Škarda a Zbyněk Vičar minulý pátek texty, které opět posunuly dno novinářské žumpy ještě níže, než jsme si dosud uměli představit.

Mnohokrát soudně trestané recidivisty, podvodníky a násilníky – své zdroje „investigativní žurnalistiky“ – titulovali před čtyřmi lety Sabina Slonková s Radkem Kedroněm jako podnikatele. Pesimista by to mohl označit jako posun k lepšímu, protože dříve podobné lidi označovali anonymně jako „obvykle dobře informované zdroje“. Když nějaký vesnický pobuda a opilec, všeobecně známý svou bájnou lhavostí, prohlásí v hospodě po sedmi pivech a osmi rumech o starostovi obce, že krade na hřbitově květiny, považuje to za relevantní informaci jen naprostý ignorant. Nebo český novinář.

Třeba Petr Škarda, redaktor Rovnosti, neváhal zajet pro svědectví, které by podpořilo správné vyznění jeho článku o ODS za Ladislavem Gažim do vězení, kde si novinářem citovaný zdroj, jak sám Škarda v pátek napsal, odpykává trest odnětí svobody za zpronevěru. Pan Gaži totiž spolehlivě zafungoval již před čtyřmi lety jako jeden z „podnikatelů“ v článcích HN, proč by podobně nemohl zafungovat i tentokrát?

Ano, je to tentýž Ladislav Gaži, který před necelými dvěma měsíci u soudu s Pavlem Minaříkem, bývalým agentem komunistické Státní bezpečnosti, který se už více než dvanáct let pře s pojišťovnou Kooperativa kvůli nehodě na Ukrajině o pojistné v desítkách milionů korun, sám zpochybnil svou schopnost si něco pamatovat.

„...Gaži, který si ve vězení odpykává dvouletý trest za ublížení na zdraví, ovšem jakékoliv konspirační schůzky popřel. Vymluvil se na výpadky paměti. ´Pět let se léčím na psychiatrii a poslední dva roky intenzivně zapomínám,´ řekl Gaži soudu...“

Citace jen zdánlivě paradoxně pochází právě z deníku Rovnost. Nevím jestli je v tomto případě tím pověstným Pepkem Vyskočem intenzivně zapomínající Ladislav Gaži, nebo kreativní Petr Škarda, ani nevím jestli pan Gaži sedí za v srpnu uváděné ublížení na zdraví, nebo za v říjnu Rovností popisovanou zpronevěru, ale tipuji, že vážným adeptem na vítěze ceny Karla Havlíčka Borovského za rok 2008 by mohl být právě někdo z členů brněnské Rovnosti. Přínos pro korektně nestrannou investigativní žurnalistiku je totiž hodně podobný přínosu Sabiny S.