28.3.2024 | Svátek má Soňa


MÉDIA: Respekt a respekt

18.4.2006

Uhlobaron Bakala kupuje Respekt. To je zpráva stará už spíše týdny, než dny. Dnes ji oficiálně potvrdily Lidové noviny pod poměrně bombastickým titulkem Týdeník Respekt čeká modernizace.

Dávno se ví, že Respekt je prodělečný, dlouhodobě dotovaný senátorem Karlem Schwarzenbergem a udržovaný při životě patrně jen proto, že je to spolehlivá základna pro určitý typ politického lobbingu. Ten vždy byl, pravděpodobně i dnes je a nejspíš i pro futuro zůstane spjat s okruhem lidí, kteří se pohybovali v minulosti kolem exprezidenta Václava Havla. Schwarzenberg byl jeho kancléřem, Bakala poradcem (ostatně dnes znovu tolik propíraná IPB byla převedena do rukou ČSOB za státní peníze právě pod dohledem Bakalovy firmy Patria Finance), bývalí šéfredaktoři Respektu Mlynář a Ruml byli Havlovi přátelé a souputníci z časů disentu. Není divu, že si tato názorová skupina drží jeden malotirážní tiskový orgán. Pro ten účel se Respekt hodí znamenitě. Všichni o jeho afinitě a zadání vědí, navíc je výrobně nepříliš náročný, takže vše by mohlo být v nejlepším pořádku.

Jenomže Lidé za Respektem (možná víc, než sami lidé v Respektu) mají větší ambice. Chtěli by, aby se týdeník proměnil v barevný časopis magazínového typu, aby dokázal konkurovat nejen na názorovém, ale také reklamním poli, což je dlouhodobě největší slabina Respektu. Znamená to nepochybně, že se Respekt vydává cestou čelního střetu s konkurenčně nejbližším Týdnem.

Opět – nic proti tomu. Jen by se to nemělo doprovázet arogantními, samolibými prohlášeními, jakých se dopouští například senátor Schwarzenberg. Ten pravil (a Lidové noviny otiskly), že „Respekt je v Čechách stále nutným časopisem, je nenahraditelný“. Důvod? Respekt jediný zajišťuje „dostatečnou šíři informací“. Na místě šéfredaktorů a vydavatelů nejen Týdne, ale i Instinktu, Reflexu, Mladé fronty Plus (coby týdeníků), a samozřejmě všech deníků bych se nad těmi slovy velmi pohoršil. Senátor Schwarzenberg jinými slovy řekl, že v Česku není (vyjma Respektu) poskytována dostatečná šíře informací, a že tedy Respekt je jediné periodikum, které tento fatální deficit ve svobodě slova dohání a nahrazuje. To ovšem není pravda. Už proto ne, a redaktor Aust to v článku o Respektu v LN připomíná, že mnoho z těch, kdo kdysi Respektem prošli, dnes působí v jiných médiích (Šídla v HN a Chuchmu v MFD jmenuje Aust, ale mohli bychom jmenovat mnohé další – Macháčka, Fendrycha atd.). Nemáme snad Schwarzenberga chápat tak, že ten, kdo opustí Respekt, jako by se zřekl schopnosti a odpovědnosti „poskytovat dostatečnou šíři informací“, a stane se automaticky novinářem druhé kategorie? To jistě ne, tak to nemyslel asi ani sám senátor Schwarzenberg.

Jde o něco jiného. Schwarzenberg ospravedlňuje a zdůvodňuje existenci totálně ekonomicky pasivního politického (zájmového, vlivového, nátlakového, vyberte si) týdeníku jakýmsi permanentním bojem, trvalou revolucí. Což je mimochodem i základní paradigma a základ celé nepolitické politiky, provozované Václavem Havlem. Je tedy logické, že toto paradigma ideoví souputníci sdílejí – a zjevně i díky Bakalovým penězům ještě nějaký čas budou sdílet pod jednou redakční střechou. Nic proti tomu, opakuji, ale to ještě není důvod urážet všechny ostatní novináře a redakce. Tím si Respekt žádný respekt věru nezíská.

14.4.2006

(Psáno pro server Ćeská média)