Jak vědí pamětníci, Rádio Jerevan byla hypotetická sovětská rozhlasová stanice, která měla jakoby rubriku pro dotazy posluchačů. Obyvatelé sovětského bloku si tak dělali jakoby posíláním dotazů na „Rádio Jerevan“ a jejich odpověďmi srandu z komunistické „politické uvědomělé propagandy“.

Jedním ze slavných byl nepolitický „vědecký“ dotaz, zda je možno souložit v běhu. Na to odpověděla redakce Rádia Jerevan, že v zásadě to možné je. Ale že bylo experimentálně ověřeno, že se daleko lépe utíká s vyhrnutou sukní než se spuštěnými kalhotami.

Za dokonalý politický vtip byla považována odpověď na dotaz posluchače, zda je pravdivý článek v moskevské Pravdě, že sovětský občan Ivan Ivanovič Ivanov přijel do Moskvy, vyšel před nádraží a tam vyhrál automobil Volha.

Odpověď redakce Rádia Jerevan zněla takto:

„V zásadě je to pravda. Nebyl to ovšem Ivan Ivanovič Ivanov ale Pjotr Pjotrovič Petrušenko. Neudálo se to v Moskvě, ale v Tbilisi. A nešlo o auto Volha, ale o bicykl. A dotyčný ho nevyhrál, ale někdo mu ho ukradl."

Napadlo mne to, když jsem si přečetl v MfD 20. 9. 2014 sloupek pana Navary nazvaný „Pocta pro autorku, která svou knihou odhalila vraždu“. Autor píše, že sudetoněmečtí krajané uspořádali v Mnichově výstavu obrazů paní Hermy Kennel. Až potud je to pravda. Autor ovšem tvrdí, že autorka v knize „Bergersdorf“ odhalila a popsala brutální účtování českých lidí s jejich německými sousedy na Jihlavsku. Tedy přesně řečeno v obci Bergersdorf, česky Kamenná. Za což jí jsou údajně němečtí rodáci z Jihlavska vděčni. Pak ovšem, jak titulek předjímá, pokračuje autor ve vyprávění ve stylu Rádia Jerevan. Aféra je známá také podle místa nálezu koster - Dobronín.

Takže zaprvé: paní Kennel nic neodhalila. O zavraždění místních Němců se ví od konce války, dokonce to bylo krátce po ní vyšetřováno, po roce 1948 však vše utichlo. Hromadný hrob místních Němců nalezl „opětovně“ jakýsi místní novinář Mareš, dosti nejasná postava. Dal to „do novin“ a byl z toho ihned mezinárodní skandál. Zvláště v Německu a Rakousku. „Čechy dohnala jejich minulost,“ hlásaly titulky německojazyčných novin.

Mezi poměrně střízlivé články, i když se zakončením, které jim předhodil Landsmanšaft a paní Kennel (ale dali alespoň věci do souvislostí) patří článek na Spiegelu Wie ein SS-Mann ein ganzes Dorf adoptierte (Jak jeden esesman adoptoval celou vesnici).

V textu je připomenuto, jaký byl Bergersdorf „vzorná nacistická obec“ a jak byla „oceňována“ jeho „nacistickost“ i kontrolami z Říše. Konec článku o „řádění partyzánů“ je pak spíš opakováním klišé, které je v německé společnosti pevně zakořeněné. I když osud starosty Hondla je popsán dosti přesně. Ovšem taktně je pomlčeno, že to byl fanatický nacista.

Ovšem ani „české“ noviny a media nezůstávaly pozadu. ČT vykřikovala do světa, že prý „sadističtí Češi vraždili Němce“. Vojenský historik Eduard Stehlík pak k té mediální smršti řekl naplno: „Platí to Němci.“ (Než budete číst dál, doporučuji si ten rozhovor s historikem Stehlíkem přečíst.).

To ovšem někteří bývalí jihlavští Němci nevydrželi, asi taky měli místních bergerdorfských nácků plné zuby, a ozvali se. I do německých novin. Protože všichni bergersdorfští nacisty nebyli.

A tak pomalu začalo vylézat na povrch že nešlo o nějakou bezvýznamnou vesnici, ale o „vzornou obec SS“. A že to nebyla jen německé vesnice, ale že v ní žilo původně 92 Čechů a 249 Němců, že se mladí místní nacisté v roce 1938 pokusili zlynčovat učitele na české škole, přičemž zničili zařízení školy a napadali i děti. české děti pak doběhly na pole a čeští sedláci nacistickou bojůvku zahnali atd. atd. Mladí mužové z této vesnice (přes zákaz Hitlera, aby rukovali k SS) narukovali k SS - za pomoci generála a Obergruppenführera SS jménem Bergersdorf a za nadšeného souhlasu starosty Hondla, člena NSDAP.

Ze 157 německých obyvatel Bergersdorfu vstoupilo do jednotek SS neuvěřitelných 46 osob. Tedy prakticky všichni vojenské služby schopní muži. A „vyznamenali se“ hlavně pácháním zvěrstev ve Varšavě na Slovensku při povstání.

Co však bylo nejdůležitější, vraždu tak barvitě popsanou paní Kennel v románu, který měl mimořádný úspěch (a také mimořádnou propagaci), nespáchali Češi. Ani ji neiniciovali, ale jak napsali odsunutí německo-jihlavští pamětníci do německého týdeníku Spiegel, vražda to nebyla nacionální, ale politická. O tom se ale nedozvíte prakticky nikde nic. Kluzká lež je vždycky působivější než pravda. Zvláště pokud vyhovuje obrazu, který nám někdo do hlavy natisknul. A „celá západní Evropa“ takzvaně ví, že češi zavraždili při odsunu asi 250 tisíc nebohých Němců, jak do nich hustí od roku 1947 Landsmanšaft, (ve skutečnosti zemřelo asi 15 až 25 tisíc osob, a to včetně přirozených úmrtí a nemocí), a hlavně si všichni pamatují na ve skutečnosti neexistující Rudé gardy, což byli ve skutečnosti Republikánské gardy.

Ale zpět k jerevanskému popisu. V Bergersdorfu, ale vůbec na Jihlavsku byli nacisté obzvláště aktivní. Jejich cílem bylo nechat zavřít do koncentráků všechny místní komunisty a čs. sociální demokraty, vyvraždit všechny místní židy a vyhnat Čechy. Takže v nadšení, s kterým nám paní Kennel v knize Bergersdorf popisuje jásání Němců při zabrání ČR nacisty, zapomněla dodat, že místní náckové poslali do nacistických lágrů i čtyři místní levicové Němce. Z nichž sklář Kautzinger, vídeňský Němec, jak dokládá i oficiální svědek Hawelka, se k překvapení všech vrátil. S tím ovšem místní nacisté nepočítali. Měl být prostě mrtvý!

A Kautzinger, který věznění přežil, a jeho dva synové se rozhodli pomstít. Skutečnými aktéry vraždy, která se skutečně stala, byli právě členové rodiny Kautzingerovy, otec a dva synové, všichni sudetští, lépe řečeno jihlavští Němci. A to „levičáci". Synové Kautzingerovi pak údajně pracovali v SNB.

Paní Kennel tedy není nějaká spisovatelka „objevitelka staré vraždy“, protože o vraždě se vědělo, jen nebylo jasné, kde pozůstatky leží. A tak sudetští Němci, v Mnichově oslavující paní Kennel, nějak tutlají, že ona není „hledačkou pravdy“. Ona šla hledat inspiraci na místa svých bergerdorfských příbuzných, neboť nacistický starosta Bergersdorfu, jistý Hondel, byl otcem či dědou jejího muže. Hondel byl jako fanatický nacista po válce zatčen a za nejasných okolností ve vězení zemřel. On sám se vyznamenal nejen fanatickým nacismem, ale například i veřejným zbičováním jednoho českého čeledína, a byl také jedním z těch, co poslali místní levicové Němce do koncentráků. Což tři z nich nepřežili. Po nich ovšem Landsmanšaft nepláče, že?!

To, že místní zavraždění Němci mají dnes svůj hrob, tak není zásluhou paní Kennel, ale místních Čechů. Ostatně už jste viděli, že by Němci nějakým konkrétním zavražděným Čechům v Německu anebo u nás postavili pomník?

Takže paní Kennel žádnou vraždu neobjasnila, to spíše na ni upozornil jihlavský novinář Mareš. Takže ta autorova poznámka v článku v MfD, že pachatelé jsou známi, ovšem po smrti, je jen nesmyslným konstatováním. Kdyby byli živi a byli postaveni před soud, bylo by to pro Landsmanšaft velice nepříjemné. Jak by se asi vyjadřovali jihlavští Němci z Landsmanšaftu ke skutečnosti, že bergerdorfské nacisty, Němce, zavraždil bergerdorfský komunista, taky Němec? Za to, že jej a jeho druhy poslali místní nacisté do koncentráku zemřít. A on to přežil.

Takže paní Kennel nic neobjevila. A i když mrtvoly tam byly, nezabili je bestiální Češi, jak ona a německé noviny tvrdí. A Bergersdorf nebyla obyčejná německá vesnice, byla to německo-česká vesnice, kde vykvetl hrůzný květ nacistické víry. A oběťmi nebyli „nevinní Němci“, ale spolupachatelé zločinů, atd. atd.

A oběti pomsty už vůbec nikdo nesekal lopatami, jak tvrdí pronacistický „dokumentarista“ Vondráček a jak to vykládá Kennel v románě a na desítkách besed. Morbidní vyprávění, jak bestiální vrazi nabroušenými rýči lopatami sekají na kusy nevinné bergerdorfské Němce, to byl dokonalý tahák.

Neboť, jak to bývá, tuhle hovadinu vymyšlenou pro ještě větší pošpinění Čechů opakoval kdejaký pisálek. Ale to, že kriminalisté a antropologové nic takového na kostrách nenašli, o tom se už nikdy nikdo prakticky nezmínil. Takže ta lež zůstává „pravdou“. (Viz Vyšetřování skončilo, antropologové nepotvrdili ubití dobronínských Němců lopatami - iHned.cz, 27.12.2012)

No, je to jak v tom radiu Jerevan. Nebyl to Ivan Ivanovič a nešlo o auto, ale o kolo a nevyhrál ho, ale někdo mu ho ukrad´. Zabití nebyli nevinní Němci, nikdo je podle vzoru praxe v koncentračních táborech (třeba Mauthausen, kde skutečně lidi sekali lopatami) nesekal, tyhle jihlavské Němce nezavraždili Češi, ale Němci atd…

Ale pamatujme si: "Stokrát opakovaná lež se stává pravdou."
(Autor výroku: Joseph Goebbels, nacistický ministr propagandy)

Byl bych raději,kdyby to došlo k soudu. Aspoň by se zjistilo, jak to bylo, a je pravděpodobné, že by pan Vondráček a paní Kennel byli označeni za lháře. Bohužel, pachatelé i svědci zemřeli. A tak si pochutnavači na mrtvolách, obětech těch „Čechounů“, zase užili.