Vsadím se, že jste si aspoň v první chvíli mysleli, že na fotografii je palestinské dítě zasažené při izraelském útoku. Ve skutečnosti jde o izraelské dítě, zraněné při raketovém útoku z pásma Gazy. Došlo k tomu už ve čtvrtek ráno, poté co palestinské skupiny už několik hodin ostřelovaly izraelská města a vesnice v odvetu za zabití al-Jabarího. Rozdíl mezi izraelskými a palestinskými oběťmi je v tom, že palestinští teroristé střílejí na civilní cíle úmyslně a civilisté, které zabijí, nejsou nechtěné oběti.

Izraelské dítě zraněné při palestinském raketovém útoku (www.israelnationalnews.com)

Kiryat Malachi

Scharf Family

Ve čtvrtek ráno se jim to povedlo. V obci Kiryat Malachi zasáhly rakety jeden rozlehlý starý dům, ve kterém se před útokem schovalo větší množství místních obyvatel. Výsledkem byla řada zraněných a tři mrtví, většinou mladí lidé. Na místě zemřel Aharon Smadja (49 let) a Jicchak Amsalem (24 let).

První zprávy informovaly také o tom, že na místě byl zabitý nejmenovaný manželský pár i s dětmi. Později se ukázalo, že šlo o rodinu chabadistického emisara Shmuela Scharfa. Jeho žena Mirah byla skutečně na místě mrtvá. Její tři děti a manžel však byli "jen" zraněni. Dle dnešních zpráv jsou otec a čtyřletý Josef Jicchak stále ve vážném stavu. Dcery Hana a osmiměsíční Geula jsou na tom již lépe.

Scharfovi byli přitom v Izraeli jen na krátké návštěvě, protože jinak žijí v Indii, kde pracují pro chabadistické centrum. Do Izraele přijeli uctít památku Gavriela a Rivky Hotzbergových, kteří byli před čtyřmi lety zavražděni teroristy v Indii. Také Hotzbergovi pracovali jako emisaři pro Chabad.

V pátek zranily rakety tři izraelské vojáky v regionu Eshkol. Ale dobře, uznávám, že to nebyly civilní oběti. Stejně se o nich nemluví.

Kdo byly oběti?

Scharf Funeral

Mirah Scharfová zemřela ve věku 26 let. V době smrti byla těhotná, údajně chtěla své dítě porodit v Izraeli. Její pohřeb v pátek sledovala s velkým zájmem izraelská média, u nás v Čechách se o něm ale nemluvilo. Navíc byl pohřeb přerušen dalším raketovým útokem. Aharon Smadja byl otcem tří dětí. Jeho nejmladší dcera, ve věku osmi měsíců, byla při útoku také zraněná. Smadja byl také chabadistou. O Jicchaku Amsalemovi média nepřinesla bližší zprávy, byl zkrátka ještě moc mladý.

Kromě nich je ještě řada dalších civilistů, kteří byli pouze zraněni, nebo se zachránili, i když jejich dům zničila raketa. Dle zpráv Arutz Sheva vystřelili teroristé od středy večer 507 raket na izraelské území, z toho 26 zasáhlo hustě obydlené oblasti.

Nejsou jako oni

Ze zpráv, které se soustředí jenom na počty zabitých, to vypadá, že teroristé z Hamásu, Islámského džihádu a Výborů lidového odporu vedou nějakou humánnější válku než Izrael. Jenže to, že izraelských civilistů zemře málo, není výsledkem nějaké ohleduplnosti palestinských teroristů.

Je to hlavně díky rozvinutému systému civilní obrany a dalším opatřením izraelské strany. Ve městech blízko pásma Gazy jsou rozmístěné civilní kryty, civilisté mají od armády přísné pokyny, jak se chovat při útoku. V oblastech zasažených raketami je po dobu ohrožení zrušená školní docházka. V neposlední řadě chrání tyto oblasti protiraketový systém Železná kupole (Iron Dome), který likviduje palestinské rakety ještě za letu.

Přirozeně, stavba civilních krytů i vývoj Železné kupole stojí izraelský stát nehorázné peníze. Veřejné kryty jsou navíc ve špatném stavu a nedávno izraelská média upozorňovala na to, že většina škol má už kryty zastaralé a nejsou peníze na jejich opravu. Přesto Evropská unie a nevládní organizace poskytují masivní finanční podporu palestinským teroristům a ne izraelským civilistům.

Na nízkém počtu izraelských civilních obětí tedy mají zásluhu hlavně sami Izraelci. Pro posouzení viny je klíčový úmysl pachatele. A proto je třeba vzít v potaz, že izraelská armáda na civilisty neútočí cíleně, zatímco palestinské teroristické skupiny ano.

Oběti a propaganda

Snímek zkrvaveného kojence z Kiryat Malachi zveřejnila izraelská média zřejmě jako pokus čelit osvědčené palestinské propagandě, která s oblibou zveřejňuje fotografie raněných či mrtvých dětí. Zprávy o zabitých Palestincích zpravidla nepotvrzují nezávislé zdroje a tudíž často nevíme, zda oběť zemřela tak, jak to popisuje palestinská verze. Dodejme, že izraelská armáda zpravidla civilisty v oblastech, na které se chystá zaútočit, předem varuje.

Izraelský pokus bojovat stejnými prostředky zpravidla nevychází. Při vraždách dětí v Itamaru v březnu 2011 dala vláda médiím drastické fotografie mrtvolek na místě činu, ale evropské noviny je odmítly zveřejnit, protože prý na snímcích byly rozmazané hlavy. Tak to chtěli pozůstalí obětí, protože chtěli chránit památku zemřelých. Tentokrát však na této fotografii opravdu nebyl obličej rozmazaný, jak se můžete přesvědčit.

Světová média ukazují Izraelce spíše v roli vrahů dětí a ne v roli obětí palestinského teroru. Bude tomu tak i v této válce? Mluvčí izraelské armády vydal již ve čtvrtek prohlášení, že palestinská odpalovací zařízení a vojenské sklady se nacházejí v blízkosti škol, nemocnic a mešit. Tomu nikdo pozornost nevěnoval. Přitom je zřejmé, že teroristické skupiny využívají civilní objekty jako štíty a že tím vědomě ohrožují životy civilistů.

Až budete číst zprávu o smrti palestinského dítěte během této války, zamyslete se nad tím, zda zpráva potvrzuje, že ke smrti opravdu došlo. Pokud je potvrzeno, že někdo opravdu zemřel během války, pořád to neznamená, že jej zabila izraelská armáda. Potvrzuje verzi o izraelské vině nezávislý zdroj? Agentury AP, Mediaxax i Reuters i evropské a americké televize často přebírají tyto zprávy přímo od palestinských zdrojů. Jde hlavně o agentury Maan a Palestine Info, nebo o palestinské kameramany a reportéry, kteří pro evropská a americká média pracují v pásmu Gazy.

V případě zpráv z pásma Gazy se ukáže často teprve s časovým odstupem, zda se věci seběhly tak, jak tvrdily palestinské zdroje. Je nepochybné, že tato osvědčená taktika mediální války bude použitá i tentokrát. Nepodléhejme této taktice. Počkejme, až se daná zpráva potvrdí a pokud se nepotvrdí, znamená to, že na ní něco nebyla pravda. Zamysleme se spíš nad tím, proč evropská média neukazují Izraelce jako oběti, ale vždy jen jako pachatele.

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem