8.12.2016 | Svátek má Květoslava






MÉDIA: Práva paní Fibingerové

24.2.2011

Forman pobouřil hasiče, Švejk se nelíbil vojákům… A Koule?

V dnešní poznámce bych se chtěl vrátit ke hře Koule, která byla velmi volně inspirována životem sportovkyně Heleny Fibingerové. Napsal ji David Drábek a odvysílala ji v rámci cyklu her ze současnosti stanice Vltava, Český rozhlas 3. Paní Fibingerová je dnes velmi aktivní členkou Rady České televize a zároveň funkcionářkou Českého atletického svazu, kterému se hra nelíbila, a požádala advokátní kancelář Pokorný/Wagner, aby ji ve věci zastupovala.

Už jen tato zpráva je jak z jiné planety a pamětníkům připomíná stížnost požárníků z šedesátých let minulého století na Miloše Formana a jeho film Hoří, má panenko či první reakce na vydání Osudů dobrého vojáka Švejka Jaroslava Haška na počátku dvacátých let, kdy se cítila dotčená armáda či útlocitné dámy. Vzhledem k tomu, že rozhlasová hra stejně jako film či román jsou uměleckými díly, nepřísluší v demokratickém světě žádnému státnímu úřadu, aby je posuzoval, protože hlavní postavou jsou vždy fiktivní figury, v tomto případě sportovkyně Milena. Reálná jména mají ve hře jen papalášové, aby hra byla časově přesněji zařaditelná. Chce-li se někdo s touto postavou ztotožňovat, nebo pokud někomu taková postava někoho připomíná, je to pouze a jen jeho osobní problém. Rusové by mohli v této postavě vidět třeba Annu Avdějevovou a Američané třeba Lisu Misipekovou. Fiktivní postava v uměleckém zpracování nemůže nikdy zasahovat do něčích osobních práv. Teprve kdyby kvůli tomu k soudnímu sporu došlo, budou osobní práva žalující strany, tedy paní Fibingerové, poškozena, protože se tím na veřejnosti zesměšní.

S podivem tedy je, že se vůbec Rada Českého rozhlasu stížností zabývala, že o ní dokonce hlasovala, i když návrh díky jednomu hlasu neprošel. Všem podobným radám by mělo být a priori jasné, že o umělecké kvalitě díla se nedá hlasovat: tu posoudí vždy jedině čas, pokud nepropagují fašismus či jiné extrémistické organizace, a pak se tím zase může zabývat jen soud. A jak víme z historie, většinou právě ta nejkontroverznější díla bývají s odstupem času vysoce hodnocená. Což zrovna platí jak o Osudech dobrého vojáka Švejka, tak o Hoří, má panenko, ale i o malířství Pabla Picassa či třeba o tvorbě Leoše Janáčka, ale i o všech hrách rakouského dramatika Thomase Bernharda. Dříve asi nejtvrdšího kritika Rakouska, dnes klasika.

Ještě smutnější je ale postoj vedení Českého rozhlasu, který se rázně a jednoznačně za tvůrce nepostavil a připustil, že bude jeho stanice opatrnější a že zvýší pozornost při dramaturgických postupech. Takovéto prohlášení má totiž vždy velmi devastující důsledky na vnitřní poměry v každé stanici (nakladatelství, divadle atd.) a je svým způsobem horší než zákaz, proti kterému se vždy alespoň někdo rovněž rázně postaví, což většinou vyvolá veřejnou debatu. U nás zatím došlo jen k okrajovému střetu Josef Chuchma versus Barbora Tachecí na stránkách iDnes. Opatrnost vždy vede jen k vystrašenosti, zatímco velké umělecké výkony naopak musí čeřit hladinu, bourat vžité konvence, zostřovat pohled na společnost a její protagonisty: vyvolávat neklid a živou otevřenou diskusi.

Na přesně nedefinované a permanentní vystrašenosti byl postaven úspěch normalizace sedmdesátých let a ta vedla k tomu, že něco jiného se říkalo veřejně a něco jiného v soukromí: společnost ztratila dynamiku šedesátých let, byla umrtvená. Zdravá společnost se pozná podle toho, jak v ní lidé veřejně umí bojovat za své názory a jak jsou k tomu vychovávaní od malička. Dodnes si pamatuji na scénu z Německa z pískoviště, kde se jedna malá holčička rozplakala, když jí cizí chlapeček vzal lopatičku a maminka ji okřikla slovy: "Neplač, slzy patří jen do pokojíku pro služky. Když něco chceš, musíš si to vybojovat." Tak je vychovávaná měšťanská vrstva ve staré Evropě. Pokud takhle nebudeme vychovávat děti a dospělé, budeme je v práci vést k vystrašenosti, bude naše společnost stále vykazovat velmi nízké výkony: nebudeme schopní konkurence. Neobsazení místa generálního ředitele v Českém rozhlase již dlouhodobě tento nebezpečný stav uměle prodlužuje.

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel



Diskuse


Z. Bureš
18:04
24.2.2011

K. Pavlas
16:19
24.2.2011

M. Prokop
16:28
24.2.2011

M. Prokop
14:44
24.2.2011

J. Kalivoda
14:43
24.2.2011

M. Prokop
14:46
24.2.2011

J. Kalivoda
15:12
24.2.2011

M. Prokop
16:30
24.2.2011

V. Novák
12:44
24.2.2011

M. Šejna
10:48
24.2.2011

J. Kanioková
12:14
24.2.2011

J. Kanioková
12:17
24.2.2011

M. Šejna
17:59
24.2.2011

J. Václavíková
9:13
24.2.2011

J. Remiš
10:19
24.2.2011

I. Pařízek
8:55
24.2.2011

J. Valenta
8:50
24.2.2011

V. Heidlerová
9:36
24.2.2011

M. Krátký
9:55
24.2.2011

V. Novák
12:41
24.2.2011

V. Heidlerová
16:23
24.2.2011

P. Hofman
7:39
24.2.2011

počet příspěvků: 26, poslední 24.2.2011 06:04









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.