Je tím Honzou z pohádky, který šel do světa, a teď se vrací domů.

Buďte trpělivý a alespoň přelétněte následující řádky, abyste zjistili, co vše jste se mohli dovědět v televizní show.

Nelže, ale má zajímavé nápady. Je předseda výkonné a dozorčí rady Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium, pro které získal v zahraničí kolem půl miliardy korun, aby poskytlo vzdělání například viceguvernérovi centrální banky Miroslavu Singerovi, podnikateli Josefu Kotrbovi a řadě profesorů ekonomie, kteří dnes působí v celém světě. A to ještě není vše…

Když se zhroutil komunistický režim v tehdejším Československu, nabídl způsob transformace jeho hospodářství založený na tom, že občané by přímo získali sady akcií, se kterými by mohli z části podnikat a z části řešit zdravotní a důchodové zabezpečení. Prosazoval přitom zásadu, že tyto změny musí jít ruku v ruce s vytvářením nového právního rámce zaručujícího respekt k pravidlům hry a s budováním odpovědné a slušné politické kultury. Navrhoval proto, aby bývalé Československo převzalo zákony Evropské unie. …je to mnohem víc.

Cestuje po světě a radí vládám, jak řešit problémy. Nedávno se vrátil z Turecka. Často navštěvuje země Latinské Ameriky nebo asijské státy.

V sedmnácti letech odešel za rodiči do emigrace. Na prestižní Cornellově univerzitě ve státě New York získal bakalářský titul a poté pokračoval v magisterském a doktorandském studiu na Princetonské univerzitě, kde působil také Albert Einstein nebo John Nash, kterého zpodobnil Russell Crowe v Oskarovém filmu Čistá duše. Po získání doktorátu přednášel ekonomii nejdřív na Cornellově univerzitě, poté na Pittsburghské univerzitě a od roku 1996 na Michiganské univerzitě. Patří ke skupině odborníků, která navrhuje kandidáty na Nobelovu cenu za ekonomii.

Ještě okamžik strpení...

Jeho manželka školila v 90. letech přednosty našich okresních úřadů o problematice trhu práce a publikovala řadu vědeckých prací na toto téma z prostředí České republiky. Je nadstranický, protože není a nebyl členem žádné české politické strany. V Americe by dal svůj hlas kandidátce na prezidentku Hilary Clintonové. Umí sjednocovat, jelikož vedl řadu vědeckých týmů. Chtěl by se stát českým prezidentem, protože, pokud by měl úspěch, taková práce by ho bavila. Prezidentský úřad chápe jako službu vlasti. Chtěl by podpořit ekonomický rozvoj České republiky. Pro peníze to nedělá. V USA si vydělá víc. Jeho kandidatura bude pro poslance a senátory zkouškou, jestli si přejí nadstranickou hlavu státu. Možná by stačil pouze odkaz na osobní internetové stránky Jana Švejnara. Životopis kandidáta na českého prezidenta je ale na www.jansvejnar.cz určený spíše akademicky vzdělaným čtenářům. V pátek 14. prosince na ČT 1 v televizní late night show Uvolněte se prosím proto asi zazněl trochu v jednodušší formě. Přepis, i když jen přibližný, toho, co bylo řečeno, je tedy přesnější.

Moderátor pořadu Jan Kraus kladl svému prvnímu hostu otázky tak, aby mohl sice uvolněně ale ne vtipně převyprávět divákům jednoho z nejsledovanějších pořadů České televize své curriculum vitae.

Na internetových stránkách ČT stojí, že zábavná podívaná je založena na Krausově schopnosti improvizace. Tentokrát si ale moderátor na adresu svého hosta nezažertoval, ačkoli ho k tomu možná vybízela skrývaná Švejnarova prkenná nadutost nebo jeho příchylnost k bankovnímu domu ČSOB a penězům vůbec. Jestli se publikum v pražském divadle PONEC něčemu smálo, tak tomu, jak si Kraus utahoval v narážkách z nepřítomného současného prezidenta Václava Klause nebo české malosti. Švejnarovo vystoupení Kraus zakončil nadsazeným konstatováním, že jediné, čím se Češi - tak na sebe v první polovině 90. let pyšní - nakonec proslavili, je pojem tunnelling. Celé to ovšem více připomínalo scénku podle předem připraveného scénáře, než bezprostřední rozhovor vedený okamžitými nápady a postřehy.

Podobné to bylo, když se loni 24. února v pořadu Uvolněte se prosím objevil tehdy ještě málo známý nový předseda Strany zelených Martin Bursík. Dramaturgyně pořadu Simona Matásková o relaci napsala, že jde o standardní světový formát, který pozdě večer vysílají televize v mnoha zemích západní Evropy i Spojených států. Nezmínila se ale už ale, jestli občas tento formát některému politikovi v některém státě světa standardně poslouží k jeho prezentaci. Nicméně, pokud se to českým divákům líbí…

(Psáno pro Čská média)