25.4.2024 | Svátek má Marek


MÉDIA: Nový Radiožurnál - mnoho povyku pro nic

21.1.2008

Jako Alenka v říši divů si musí připadat rozumně uvažující jedinec, sleduje-li od 1. ledna to, co se kolem něj děje v souvislosti se stanicí Radiožurnál. Zejména položí-li na jednu misku vah nedávné změny zavedené na této stanici a na druhou doslova tyjátr, který tyto změny provází.

Jakkoli lze rozumět tomu, že ČRo1 patří v tuzemském rozhlasovém éteru k nejvýznamnějším stanicím, přesto je současná hysterie více než čím jiným důkazem postupující bulvarizace - nikoli veřejnoprávních medií, ale světa, v němž je nám souzeno žít. Poněkud to celé připomíná palcový titulek na první straně bulvárních novin ve stylu „Zlatý slavík málem zabil“ - abychom se uvnitř listu dočetli, že „Gott málem zabil masařku na čele své manželky, ale ona mu na poslední chvíli uletěla“ (ta moucha). Jde o obří bublinu, nic jiného.

V posledních dnech jsem věnoval poslechu Radiožurnálu více času než obvykle, a kdybych předtím nebyl „masírován“ televizí, novinami a internetem, že v jeho programovém formátu se děje cosi div ne zločinného, sotva bych při podvědomém porovnávání s předchozí podobou stanice zaznamenal něco tak zásadního, aby bylo nutné věnovat tomu tolik „sdělovacího prostoru“ či dokonce iniciovat protestní petici. Zdá se mi, že jde o další uměle vyvolanou kampaň, nikoli nepodobnou té, jež provází Kaplického návrh budovy Národní knihovny.

Ano, Radiožurnál se zmodernizoval. Můj pocit (celoživotního posluchače rozhlasu): stalo se z něj dynamičtější rádio, což byla po mém soudu odpověď na výzvu doby. Samozřejmě, že proces nastartovaný Barborou Tachecí skrývá mnohá úskalí. Při nesprávně pochopeném zadání může projev moderátorů sklouznout do mělčin efektní, leč obsahové prázdnoty (česky: mnoho slov o ničem). Spíkří to s „akčností“ přednesu mohou přehnat natolik, že některým z nich tu a tam nebudeme rozumět. Když se obzvlášť „zadaří“, budeme mít pocit, že rychlost mluveného slova má přednost před kvalitou přednesu ….a tak dále, a tak podobně. To všechno se může stát a mnohé z toho se dozajista také stane; sám jsem byl několika jmenovaných nešvarů v uplynulých dnech svědkem. Takovýchto nebezpečí a vábivých pastí čeká všechny, kdo dotvářejí finální podobu Radiožurnálu – živého vysílání - víc než dost. Je na jeho ředitelce a všech, kdo mají v popisu práce do toho mluvit, aby své podřízené ukočírovali.

A zde se dostávám k tomu nejpodstatnějšímu: mohou tak činit s naší pomocí. Posluchačská obec (nejen této) stanice se v zásadě dělí na tři skupiny. Těm, komu je všechno více méně jedno, a dále na aktivisty a občany aktivní. Aktivistická část veřejnosti podepíše petici - a čeká na zázrak. Lidé aktivní nebudou váhat usednout k PC nebo dopisnímu papíru; v případě, že zaznamenají ve vysílání Radiožurnálu zásadní nedostatky, bude jim stát za to udělat si čas a napsat o nich vedení stanice ve snaze zjednat nápravu. Jsem si jist, že tím přispějí ke zkvalitnění rádia veřejné služby víc než pouhým podpisem protestní petice.

Já sám chci jít příkladem a dávám tímto Barboře Tachecí k úvaze následující námět. Nejsem tak docela přesvědčen o tom, že jeden stálý moderátor v jednom časovém bloku představuje ideální řešení. Spíše se přikláním k názoru, že v každém bloku by se měli, pokud možno den po dni, střídat dva lidé, nejlépe mužský a ženský hlas. Vysílání se tak stane pestřejším a populace obou pohlaví bude spravedlivě uspokojena. (Představa, že každé ráno „vstávám s chlapem“ mě, při vší úctě k vynikajícím moderátorským schopnostem Jana Pokorného, nadšením nenaplňuje.)

Vyzývám proto, inspirován projevem Václava Klause z dob jeho prezidentských začátků: buďme aktivní, ne aktivističtí.

Stejskal.estranky.cz