18.12.2018 | Svátek má Miloslav


MÉDIA: Novinářova kritika „protievropské politiky“

6.10.2018

Mitrofanov se diví hlasování českého parlamentu o Maďarsku

Alexandr Mitrofanov líčí hlasování o Maďarsku v české poslanecké sněmovně ve stylu, že Viktor Orbán je sice darebák - používá dokonce výraz „zkurvysyn“-, ale je to náš darebák, a proto ho musíme podpořit.

V úvodu ocitujme to podstatné z komentáře zmíněného novináře:

„Poslanecká sněmovna považuje za chybné a nešťastné hlasování Evropského parlamentu proti suverénnímu státu Maďarsko, ve smyslu aktivace článku 7 Lisabonské smlouvy. Tento postup jen dále prohloubí příkopy a nedůvěru mezi starými a novými členskými státy Evropské unie.“ Tohle včera schválila Sněmovna většinou přítomných na návrh poslance ODS Jana Skopečka. Výsledky hlasování jsou zde. Skopeček veřejně obdivuje současné Maďarsko za způsob zacházení s migranty. Co na tom, že europoslanec Pavel Telička, který byl přímo u zmíněného hlasování EP, odmítl spojování kritiky Maďarska s rozhodnutím nepřijímat migranty: „Jedná se o jiné znepokojující záležitosti, jako je omezování pravomocí Ústavního soudu, omezování svobody médií, činnosti neziskových organizací.“

Pojivo mezi českými poslanci, kteří včera odhlasovali zmíněné usnesení, a Orbánovým režimem je totiž ve velebení „krve a půdy“ jako základu politiky. Mají strach, že do společnosti, kterou by chtěli vystavět především na těchto základech, jim promluví někdo zvenčí. EU totiž vznikla přímým odmítnutím těchto tezí, které v minulosti posloužily jako palivo pro nacismus. Unie má jiné smýšlení, které stručně vyjádřil pan Ivo Železný zde.

Mitrofanov v posledním období rád kritizuje neonacismus a pravicový radikalismus jako „protievropskou politiku“ některých evropských vlád. V jeho komentářích se dlouhodobě promítá kritika politiky nejen Maďarska, ale i Polska a dnes i Česka. Proto bylo „logické“, že Evropský parlament kritizuje Maďarsko za odchylku od evropských hodnot humanismu a Evropská komise by měla s Maďarskem zahájit proces zbavení jeho hlasovacích práv.

Inu, přijetí takovéto argumentace je jen dalším důkazem Mitrofanovy podpory bruselské politiky a neznamená ve svém důsledku nic jiného než úplný rozvrat EU, proti němuž bojuje. I kdyby byla pravdivá teze europoslance Pavla Teličky, že nejde o kritiku maďarské protimigrační politiky, ale o dodržování „evropských hodnot“ - tj. dodržování Ústavy, svobody slova apod. - zůstává základní otázkou, proč k hlasování o Maďarsku v Evropském parlamentu došlo. I další státy EU mají s dodržováním práv a svobod potíže. Rumunská socialistická vláda před časem krvavě potlačila demonstrace proti korupci ve vládnoucí straně. Španělská pravicová a nyní i levicová vláda uvěznila katalánské politiky kvůli tomu, že chtějí pro Katalánsko nezávislost. Socialistická vláda odmítá nové referendum o vyhlášení nezávislosti a tím přišla i o podporu katalánských poslanců ve španělském parlamentu. Ti nejprve socialistům pomohli potopit pravicovou vládu za slib obnovení komunikace s Katalánskem. Nyní ale vláda slibuje „více práv Katalánsku v rámci Španělska“, o což separatisté nemají zájem.

Pokud bychom se zaměřili na jakýkoliv stát EU, s každým z nich by bylo možné zahájit proces o naplňování evropských hodnot, protože ty jsou natolik univerzální, že je do puntíku přesně neplní žádný stát. Kritiku sklízejí ale zejména ty státy, které otevřeně kritizují současnou evropskou imigrační politiku. Jestliže nyní Německo chce z ekonomických důvodů otevřít hranice obyvatelům nečlenských států EU a umožnit jim půlroční pobyt v Německu na hledání práce, je to skandální porušení evropské směrnice o volném pohybu pracovních sil v rámci EU. Ještě před deseti lety se Německo stavělo za ochranu svého pracovního trhu před zaměstnanci z nových členských zemí EU. Německo rádo přijímalo české lékaře a zdravotní sestry, ale nemělo obecně zájem o přijímání „obyčejných pracovníků“. To nyní padá pod stůl a Německo průmyslníků spojených s vládnoucím establishmentem se má stát chloubou „různorodosti“. Německý plán by měl být podroben pečlivému prozkoumání v orgánech EU i proto, že se tak děje při zachování pravidel volného pohybu osob v rámci EU a bude údajně částečně využitelný i pro ty ilegální migranty z let 2015/16, kteří nezískají právo na azyl, ale jinak se „dobře integrují“.

K Mitrofanově argumentaci o tom, že podpora Maďarska je velebením politiky „krve a půdy“, lze konstatovat, že je to právě současný bruselský přístup k problému ilegální migrace, který obecně zvolil jako nejlepší obranu „evropských hodnot“ napadání kritiků Bruselu jako neonacistů, neofašistů a „radikální pravice“. Příklad ze současnosti? Francouzský prezident Emmanuel Macron se před nedávném v živém rozhovoru s mladým studentem ohradil proti tomu, aby mu onen student tykal a oslovoval ho křestním jménem. To vedlo k posměškům studentů na sociálních sítí. Nyní byl Macron na Svatém Martinu, ostrově v Karibiku, a nechal se tam vyfotit se dvěma mladíky, z nichž jeden se vrátil z vězení za krádež a na fotce ukazuje jakési vulgární gesto. Macrona za fotku kritizovala Marine Le Penová i další pravicoví politici a ten se bránil tím, že „krajní pravice není republika“. Otázkám novinářů ohledně fotografie čelil francouzský prezident ještě v neděli. Mladík, který na kameru učinil vulgární gesto, prý na sobě pracuje, aby získal výuční list. Po pořízení snímku podle Macrona dvojice přivedla tělesně postiženou dívku, která chtěla prezidenta obejmout. Mladíci „toho byli schopni, protože jsem na ně pohlížel s důvěrou, protože jsem je respektoval. Tohle je Republika,“ řekl Macron. Mám sice velké pochybnosti o přínosu onoho mladého zlodějíčka pro „republiku“ i zda mu setkání s Macronem změní život k lepšímu. Je to ale krásný případ toho, že podbízením se ve stylu francouzského prezidenta a ukazování „laskavé tváře“ k ničemu fakticky nepřispěje.

Obecně se mi zdá, že kritika odpůrců imigrace jako fašistů a radikální pravice má vést k tomu, aby kritikové ilegální migrace byli stále v pozici těch, co musejí „vysvětlovat“ jak že to vlastně myslí. Přitom existuje mnoho důvodů politiku „otevřenosti“ považovat za ještě zřetelněji hloupější. Příkladem budiž situace ve vzdělávání dětí muslimských imigrantů tak, jak jí popsala vídeňská učitelka Susanne Wiesingerová. Ta z nulové integrace dětí z muslimských rodin do rakouské společnosti viní zbabělé politiky. Obávám se, že v jejím podání skutečně o politiku „krve a půdy“ nejde a paní učitelka je dokonce sociální demokratkou.

Nelze proto než Mitrofanovu kritiku české poslanecké sněmovny kvůli podpoře Maďarska zhodnotit jako chybnou jak ve východiscích politických, tak i faktických. Dodávám, že pokud by Maďarsko, ale i Polsko s bruselskými technokraty držely „basu“, k žádným procesům o dodržování právního státu a evropských hodnot by nedošlo.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz



Diskuse


I. Koreň
16:55
6.10.2018

J. Jurax
11:11
7.10.2018

K. Janyška
18:44
7.10.2018

P. Zinga
13:10
6.10.2018

P. Zinga
13:11
6.10.2018

J. Jurax
11:13
7.10.2018

P. Zinga
12:58
6.10.2018

Š. Hašek
14:24
6.10.2018

P. Grigar
14:43
6.10.2018

Š. Hašek
14:54
6.10.2018

J. Jurax
11:16
7.10.2018

Š. Hašek
15:20
7.10.2018

P. Grigar
18:34
7.10.2018

F. Netopil
12:04
6.10.2018

P. Zinga
13:12
6.10.2018

J. Farda
13:18
6.10.2018

K. Janyška
9:02
6.10.2018

Jiří_K
8:16
6.10.2018

Š. Hašek
8:39
6.10.2018

P. Lenc
10:30
6.10.2018

J. Kanioková
22:15
6.10.2018

počet příspěvků: 27, poslední 7.10.2018 06:48









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.