aneb Mediální krajina jako pohyblivé písky

V poslední době se na internetových serverech a v Lidových novinách objevila řada zpráv o možném pohybu na časopiseckém mediálním trhu. Z veřejně dostupných informací jednoznačně vyplývá, že bankovní krize i v minulém roce snížila vydavatelstvím příjmy: inzertní příjmy klesly podle Unie vydavatelů v roce 2010 o více než šest procent a v předchozích dvou krizových letech klesaly o deset a pak o dvacet a více procent. Zároveň se ale snižuje stále prodejnost, což rovněž krátí vydavatelům příjmy, a to za situace, kdy se zdražuje papír. Například společnost Sanoma Média hlásí jen v letošním roce za období od ledna do července propad prodeje týdeníku Květy ze 77 tisíc na 66 tisíc, což zase snižuje cenu inzerce. A podobně na tom budou i jiné tituly.

V současné době je údajně na prodej za 300 milionů celé Finům patřící vydavatelství Sanoma, které kromě již zmíněných Květů vydává Vlastu, Story, Překvapení a další magazíny. Zároveň se ale na internetu a ve zpravodajství ČTK objevila zpráva, že toto nakladatelství chystá od listopadu nový politicko-společenský magazín, jehož tváří by byl Jan Kraus. Počítá se údajně s nákladem o něco větším než 100 tisíc. Časopis postavený na jedné osobě by byl v Česku novinkou. Výkonnou šéfredaktorkou má být Simona Matásková, dramaturgyně Krausových televizních pořadů.

Za nikde zatím neuvedenou cenu by mohly být na prodej i časopisy a internetové aktivity akciové společnosti Mladá fronta, jejíž majitelé nejsou známí, jako je Sluníčko, Maminka, Dieta, Lidé a země atd., připomínám, že toto vydavatelství není totožné s Mladou frontou Dnes. Na prodej z jejich titulů ale není E15 a Sedmička.

Podobně se spekuluje o tom, že Kellnerova skupiny PPF, která loni zastavila projekt lokálních novin Naše Adresa, chce prodat za 70 až 150 milionů týdeník Euro a z médií se úplně stáhnout.

A současně je prý na prodej i Týden vydavatele a stavebního magnáta Sebastiana Pawlowského, který chystá postavit velký objekt za obchodním domem Máj v Praze nad stanicí metra Národní třída. Týden je na prodej za 75 až 160 milionů korun. Pawlowskému by zbyl pak už jen Instinkt, a proto je velmi málo pravděpodobné, že by si nechal jen jeden titul. Zřejmě má také v úmyslu se z médií stáhnout úplně.

Z českého mediálního trhu, po zastavení televize Z1, odešla v roce 2010 i skupina J & T finančníka Patrika Tkáče.

A pokud bude krize pokračovat, nebo se dokonce prohloubí, jak dnes ekonomové předpovídají, může dojít k pohybu i na novinovém trhu. Nejohroženější jsou zřejmě Lidové noviny. V červenci letošního roku podle ABC prodávaly 43 000 kusů (v roce 2000 to bylo 66 000). Pro srovnání uveďme, že MF Dnes prodává 220 000 (v roce 2000 to bylo 338 000) a Právo 121 000 (v roce 2000 to bylo 203 000).

První z českých miliardářů, který investoval u nás i do médií na popud Václava Havla a Karla Schwarzenberga byl uhlobaron Zdeněk Bakala, když koupil vydavatelství Economia a ten prý projevuje zájem i o Týden. Je pravda, že do jeho portfólia by takový titul patřil, musel by se ale výrazněji odlišit od Respektu, který rovněž vydává, nebo by Economia Týden jenom zastavila, aby neměla konkurenci. Ale také by mohl pan Bakala koupit Euro, rovněž ho zastavit a vytvořit jednu silnou redakci a odstranit z trhu Ekonoma, tedy konkurenci jako to dvakrát učinil v Čechách Ringier, aby zlikvidoval konkurenci svému bulváru.

Potravinářský magnát Andrej Babiš by údajně mohl mít zájem a časopisy vydavateství Mladá fronta.

Podobně Jaromír Soukup, kterému patří mediální agentura Médea a který je už zainteresován v Profitu, by zřejmě rád své aktivity rozšířil.

A spekuluje se i o podnikateli ve zdravotnictví Tomáši Chrenkovi, který již vlastní TV Barrandov, ale protože on a jeho společníci nalili do této televize něco přes 800 milionů a ztráta jen za loňský rok činila 300 milionů, zdá se, že současně pan Chrenek uvažuje i o tom, že se z médií stáhne. Prý za televizi požaduje dvě miliardy. Tato suma vzhledem k potenciálu nových diváků a současnému personálnímu složeni stanice je evidentně zcela nereálná.

Jediné co se dá v tuto chvíli seriózně říci, je, že v příštích měsících dojde na našem vydavatelském trhu k pohybu: mediální krajina se proměnila v pohyblivé či tekuté písky. A potom to, že spojení podnikatelských subjektů s médii není nikdy zdravé, jak ukázal nedávný konflikt šéfredaktora Eura Istvána Lékó s panem Kellnerem, kvůli jeho zasahování do obsahu časopisu. István Léko odešel z Eura, založil si internetový časopis Česká pozice a hodlá údajně brzy vydávat i časopis. Kdo tento projekt financuje, ale odmítá Léko sdělit, což vzbuzuje rovněž podezření. Spekuluje se, že za jeho projektem by mohl stát již jednou zmíněný pan Babiš.

A měli bychom připomenout, že i Petr Dvořák, který se ujme od 1. října řízení České televize, přišel do Novy ze skupiny PPF pana Kellnera. A jak známo, všechny výše zmíněné velké podnikatelské subjekty jsou zase nějak napojeny na politiky.

A protože k podobným majetkovým posunům v médiích dochází i jinde ve světě, zdá se, že model demokracie, který platil v minulém století, kdy byly více méně dodržovány bariéry mezi politiky, podnikateli a médii, končí. Vznikají nové konglomeráty MBP: Média, Byznys a Politika. Kam to posune demokratické struktury teprve uvidíme, ale snad si můžeme dovolit říci, že média tak přijdou o kus v minulém století těžce vydobyté svobody a že to zvětšuje prostor pro manipulaci s občany. Je otázka, do jaké míry může tyto změny korigovat vzrůstající vliv internetu.

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel