20.4.2024 | Svátek má Marcela


MÉDIA: Nepovedená kampaň

21.8.2009

Používáním ochranných brýlí snížíte riziko vzniku úrazů.

Nezdá se vám na tomto tvrzení něco divného? Ano - propagátor ochranných brýlí zapomněl zmínit, že se jedná o snížení rizika úrazů očí. Ochranné brýle nepomohou snížit riziko úrazů páteře nebo třeba vymknutých kotníků.

Podobný "kopanec" se podařil autorům právě probíhající kampaně "proti diabetu". Zjednodušili si život a při propagaci zdravého životního stylu jako prevence diabetu zásadně neuvádějí, že jde o diabetes 2. typu. (A do takových detailů, že genetické predispozice k diabetu 2. typu mohou být u některých lidí natolik silné, že je ani ten nejsprávnější životní styl před nemocí neochrání, nezabíhají ani stránky Diabetické asociace, která je organizátorem kampaně "proti cukrovce".) Je to stejně zmatečné, jak kdyby psali dejme tomu o prevenci infekčních nemocí a mysleli tím pouze kapavku.

Zatímco webové stránky Diabetické asociace různé typy cukrovky rozlišují a dokonce upozorňují na skutečnost, že většina lidí si jednotlivé typy cukrovky plete či o nich ani neví, v kampani "Cukrovka - nečekejte, až dojde na Vás!" strčila Diabetická asociace s klidem všechny diabetiky do jednoho pytle. Zkrácením celého názvu nemoci, proti které má být kampaň zaměřena (cukrovka 2. typu), tak ušetřila při každé zmínce o ní celých 7 znaků včetně mezery.

Není to jedno? Má cenu upozorňovat veřejnost na to, že není cukrovka jako cukrovka? Vždyť zdravý životní styl, racionální strava a dostatek pohybu - tedy vše, co kampaň propaguje - nemohou nikomu ublížit.

Podle mého názoru není směšování různých typů diabetu v povědomí veřejnosti v pořádku. Nejde jen o to, že jsou například diabetici 1. typu (který je autoimunitním onemocněním, jehož příčina vzniku není přesně známa a tudíž proti němu neexistuje žádná prevence) zahrnováni svýmn okolím spoustou dobrých rad, jak měli vzniku svého onemocnění zabránit. Představa, že zdravý životní styl zamezí vzniku cukrovky může totiž být i nebezpečná. Zejména rodiče malých dětí by měli být upozorněni existenci diabetu 1. typu, který se může velmi rychle rozvinout do akutního stadia diabetické ketoacidózy představujícího smrtelné ohrožení - příznaky jsou přitom nenápadné: dítě nic nebolí, nemá zvýšenou teplotu ani vyrážku (dva příznaky, po kterých rodiče pátrají kdykoliv mají dojem, že se něco děje), žízeň, únava, spavost a zvracení mohou být přisouzeny například letnímu vedru, dokud dítě v důsledku metabolického rozvratu neztratí vědomí. A v tom okamžiku už může být na léčení pozdě. Rodiče jsou přitom pevně přesvědčení, je jejich zdravě živené, štíhlé a neustále se pohybující dítě není v žádném případě kandidátem na onemocnění cukrovkou...

Server Novinky.cz uveřejnil 1. srpna článek Počet diabetiků v Česku raketově roste, kde je uvedeno, že v loňském roce zemřelo v ČR 22.000 osob s diabetickým onemocněním, z toho byly 3 osoby mladší než 19 let. Text zřejmě vychází ze statistiky ÚZIS, ale když už se novináři zabývají touto smutnou tématikou, nestálo by za to jít trochu do hloubky - zejména, je-li v článku současně zmiňována kampaň proti cukrovce? Zemřely vloni tyto tři děti skutečně proto, že se špatně stravovaly a málo pohybovaly? Nebo u nich šlo o úmrtí na nerozeznaný diabetes 1. typu s rychlým průběhem stadia diabetické ketoacidózy? Anebo zemřely na hypoglykémii - třeba proto, že jejich rodiče neměli dost peněz na nákup dostatečného množství diagnostických proužků do glukometru, a děti si tedy nemohly měřit hladinu krevního cukru tak často, jak by potřebovaly? Kolik z celkem 22.000 zemřelých diabetiků si ke své smrti přispělo nestřídmostí a leností a u kolika z nich byly důvody úplně jiné? Různých problémů a nebezpečí v souvislosti cukrovkou, nebo lépe řečeno cukrovkami, je totiž daleko víc, než je veřejnosti Diabetickou asociací, potažmo novináři předkládáno, a týkají se nezanedbatelného počtu lidí. Diabetiků s jiným typem onemocnění než je diabetes 2. typu je v ČR více než 50.000.