Fotograf Jindřich Štreit nedávno oslavil šedesáté narozeniny, a proto s ním redaktorka internetového zpravodajského portálu Aktuálně.cz Martina Macková hovořila o fotografování a dalších věcech. V rozhovoru, který se na internetu objevil 19. července a jenž jeho autorka nazvala: Štreit: Leicu neodložím, digitál není slyšet, fotograf ve dvou svých odpovědích vyjádřil, i když v jiných souvislostech, asi podstatu rozdílu mezi amatérskou a profesionální tvorbou. Odlišnost mezi amatérismem a profesionalismem se dnes jakoby vytrácí. Někdy se dokonce zdá, že neodborníci získávají nad školenými a zkušenými tvůrci nebo činovníky v oboru vrch. V oblasti žurnalistiky se diskutuje o silném vlivu blogerů na novinářské řemeslo či o rostoucím zájmu veřejnosti o neprofesionálně zpracované informace. Objevují se úvahy o jistém zkostnatění či akademismu profesionální žurnalistiky, které vzdalují tento kdysi velmi živý obor skutečnosti tak, jak ji prožívá jeho potencionální publikum. Píše se a hovoří také o nové, jiné funkci „novinařiny“, jejímž úkolem už nebude informace přinášet , ale třídit a hodnotit je. Tedy debatuje se o přechodu z období dominance zpravodajství do časů převahy analýz a komentářů.

To vše má jistě své opodstatnění, a to především v tom, že nová technika a technologie, která umožnila vznik celosvětové internetové sítě, zbavila veřejnost závislosti na profesionálních novinářích a médiích, v nichž působí. Internet dal všem skutečnou svobodu slova. Možnost vyjádřit se slovem, písmem i obrazem bez velkých nákladů a dalších nároků. Příležitost oslovit přes jazykové a kulturní bariéry miliony lidí. Vypadá to, že novinář může být dnes každý. A s digitálním fotografováním je to možná podobně.

Redaktorka Aktuálně.cz Macková se nepřímo zeptala Jindřicha Štrejta, jestli profesionální fotografie neztrácí význam, když „díky digitální technologii, ale i mobilům může dnes fotit každý…".

A Štreit jí na to odpověděl: „Fotoaparát v telefonu, ta snadnost a dostupnost, je na jedné straně velmi pozitivní. Ale ne každý je fotograf. Je to smrt fotografie, pokud si každý, kdo fotí, myslí, že umí fotografovat.“ Asi stačí jen dodat, že pravděpodobně i žurnalistiku může usmrtit, pokud si každý, kdo publikuje na internetových stránkách, myslí, že je novinář, nebo pokud to tak vnímají uživatelé internetu.

Redaktorka dodala, že „…taky může každý vystavit své fotografie - a s nimi svůj život - na internetu“. Štreitova odpověď je jednoduchá a přesná, protože má talent a je zkušený profesionál ve svém oboru: „Jestli to udělá sám, je to jeho věc. Ale je to zásah do soukromí. Dokument o jedné rodině. Já sice také fotografuji rodiny, ale zásadní věc je zobecnění příběhu, problému. Vyfotografuji jednu rodinu, ale je to stejné, jako kdybych fotografoval všechny.“ Tady už asi není třeba dodat nic. Amatér nikdy nedokáže překonat hranice sebe sama, vždy nám nabídne výpověď úzce omezenou na svou osobní zkušenost. Na rozdíl od profesionála, který díky nadání, vzdělání a zkušenosti má schopnost objevit obecnou podstatu věcí a tím nám předat univerzální poznatky, které jsou pro naši orientaci mnohem užitečnější než tisíce specifických individuálních sdělení.

Redaktorka, aby naznačila, jak obrazová informace zevšedněla, nakonec konstatuje: „Nové technologie umožňují i to, že za pár minut vidíme obraz války na druhém konci světa.“

A Štreitova odpověď zní: "Je potřeba, aby se takové fotografie dělaly, abychom věděli, co se kde děje. Ale jsem přesvědčený o tom, že je mnoho takových, které neodpovídají situaci. V Iráku, v jednom z měst, vybuchla bomba a my najednou vidíme tu fotku a máme představu, že v celé zemi to takto vypadá. Ale i v tom městě, tři ulice dál, nikdo neví, že se to stalo. Informace je možná děsivější než skutečnost."

Ano, nové technologie lidi osvobozují, to znamená, dávají lidem větší možnost volby. To ale neznamená, že více volby učiní lidi lepší.

Ne každý, kdo fotografuje je fotograf a ne každý, kdo píše, je novinář. Kapitán totiž není automaticky každý, kdo dosáhne na kapitánskou čepici a nasadí si ji na hlavu.

(Psáno pro Česká média)