Dívčí kapela s názvem Kundí orgie věrna svému názvu předváděla soulož na oltáři křesťanského chrámu, aby si udělala reklamu. Teď má opletačky se zákonem. Šiky pokrokových novinářů zvedly svůj mocný hlas a volají "pusťte sestry domů!"

Nemám tušení, zda proces je veden vůči oné kapele kvůli jejím textům nebo kvůli výtržnosti v kostele. Pokrokoví novináři to ale asi vědí a byli i u toho, protože jeden od druhého opisují, jak je kapela souzena za "modlitbu" proti mocným. Pokud je souzena za své texty, mám na její stíhání stejný názor, jaký mám na vztahování trestního řádu proti jakýmkoli písním už několik desetiletí. Přesto si o pokřiku pokrokových novinářů myslím své.

Proč? Protože přesně před rokem ze mě úplně stejní novináři udělali nacistu právě na názor, že kapely nemají být trestně stíhány za svou hudbu, i kdyby zpívaly sebevětší pitomosti, i kdyby obsah písní byl s mými názory zcela neslučitelný. Podle těchto novinářů se tak zastávám bojůvek šířících rasistické a nacistické názory. Logika je to asi stejná, jako kdyby ze mě někdo dělal spolupachatele vražd za názor, že lide mají mít svobodu chodit po chodníku. Tak on tím vlastně říká, že tu svobodu mají mít vrazi!

Byl jsem tehdy po několik dnů nepropíranější osobou v českém mediálním prostředí. V novinách i v televizích se krasoduchové předháněli v odsudcích, přidávali se i politici, zelení extremisté dokonce požádali o mé přešetření Národním bezpečnostním úřadem. A co jsem tak strašného řekl? Šlo o slova ve tři roky starém blogu:

"Mezi kapelami jsou různé vypatlané makovice, které zpívají fakt nesnesitelné hovadiny. Jedny se zeleným čírem na hlavě vášnivě vykřikují proti soukromým bankám a zvoleným parlamentům, jiné vyřvávají proti negrům a žlutým. Jsou to pitomci, které by rodiče měli vytahat za ušiska. Ale je zatracený rozdíl mezi skutečným násilím, které je odporné v každé podobě a s jakoukoli motivací, a zuřivým zpěvem nějakých trubek. Násilí je třeba trestat důsledně a tvrdě. Ale trestat někoho za písničky, jakkoli pitomé?"

To jsou ale náckovské věty jedna báseň, že? Byl jsem v době spuštění téhle kampaně zrovna ve Wroclawi a reagoval jsem na ni jedinou větou: "Je zajímavé, kolik lidí je ochotno trestat člověka za názor, že není správné trestat člověka za názor." A vidíte, ještě dnes se objevují články a blogy, které varují před mým "hnědým terorem" právě na základě těchto slov. A jejich autoři by i trestali.

Na téma onoho blogu jsem před dvěma lety poskytl rozhovor novináři Jaroslavu Smílkovi. Jeho plné znění je zde. Co slovo, to vyznání nacisty, není-liž pravda? A protože v mých názorech novináři nic "závadného" nenašli, udělali ze mě nacistu kvůli faktu, že rozhovoru byl přítomen člověk, údajně spřízněný s nějakou kapelou, která údajně zpívala rasistické texty. Já to nevím, novináři to také nevědí. Ví to prý jeden aktivista, který to nahlásil po roce novináři Viktorovi z Mladé Fronty Dnes a "skandál" byl na světě. Jakl uděluje rozhovory nacistům, no to je hrůza!

Myslel jsem si, že důležité je, co člověk říká. Rozhovory jsem už poskytl dokonce i deníku Mladá fronta dnes a nestydím se za to. Ale asi bych měl. A měl bych se ptát každého člověka, se kterým mluvím, jestli náhodou neposlouchá nevhodné kapely, třeba Kundí orgie.

Ne, já nejsem z cukru a nepotřebuji fňukat. Ať si dotyční novináři trhnou nohou, že. Fendrychové, Komárci a jim podobní denunciátoři. Jenže nejde o mne ale o obecný trend. Tito aktivisté nemají argument. Nemají na to. Tak se snaží oponenty očernit, pomluvit, zdiskreditovat. Tak vypadá mediální polemika a mediální politika dneška. Dobrou chuť.

Převzato z blogu autora