Česká televize jakožto veřejnoprávní sdělovací prostředek financovaný občany této země má za povinnost především pravdivé, nestranné a objektivní informování veřejnosti o dění v naší zemi a ve světě. V posledních letech je však patrná značná postupná bulvarizace tohoto média. A události posledních dnů mi daly za pravdu, kdy už přetekla ta pověstná poslední kapka. Všechno to začalo už loni před parlamentními volbami.

Nejdříve ze zástupkyně všech českých hysterek, jisté paní Kateřiny Jacques, udělala reportáž ČT oběť policejní zvůle, ačkoliv zmíněná paní nedbala pokynů policistů a v souladu s platnou legislativou proti ní byly použity legální prostředky. Výsledek neobjektivní reportáže? Policista vyhozený z práce bez nároku na cokoliv a paní Kateřina pak zmanipulovaným veřejným míněním při volbách vykopnutá do vysoké politiky takovým způsobem, že počtem hlasů předehnala i pragmatického politického cestovatele Martina Bursíka.

Případ další se opět týká Strany zelených. A to pár měsíců před volbami, kdy zcela nečekaně přišla Česká televize se "svým vlastním" průzkumem, že by preference Strany zelených mohly přesáhnout 5%, a tím pádem by tato destruktivní politická strana mohla vstoupit na půdu parlamentu. Ačkoliv nezávislé agentury odhadovaly v dané době preference zelených na poloviční hodnotě, už v tu chvíli jsem cítil, že když to řekla Česká televize, tak se i stane. A stalo se. Jestli Strana zelených vděčí něčemu za úspěch ve volbách, tak je to nekorektní jednání České televize.

Po volbách pak Česká televize vůbec a nebo jen okrajově a zkresleně informovala o demonstracích proti Jiřímu Paroubkovi, ačkoliv napoprvé bylo téměř plné Václavské náměstí. A stranění Paroubkovi trvá dodnes, řadový poslanec a předseda jedné z pěti parlamentních stran dostává ve vysílání ČT více prostoru než premiér s prezidentem dohromady. Zrovna tak mají velký prostor v ČT zastánci antropogenního globálního oteplování, zatímco odpůrci nedostanou prostor zpravidla žádný. S výjimkou Václava Klause, kterého z titulu jeho funkce hlavy státu nemohou ignorovat, v zápětí ale jeho názor konfrontují obvykle nikoliv s odborníky z oboru, ale s politickými odpůrci, obvykle Bursíkem a Paroubkem, případně ožralým sociálním ekologem Ryndou. Letos 7. července ČT dokonce obětovala drahých 20 hodin vysílacího času ČT2 na propagandistickou akci Live Earth, kterou pořádal podvodník světového formátu Al Gore, aby podpořil svůj kšeft s emisními povolenkami a vydělal tak další miliardy dolarů. Jakápak by asi musela být pokuta od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání za 20 hodin nonstop reklamní akce?

Zajímavý je i přístup ČT k agentům StB a podobným relikviím komunistického režimu. To, že ve vlastním vedení měli milicionáře Lamberta, to samozřejmě neventilovali vůbec, zato se například řádně a opakovaně opřeli do folkaře Jaromíra Nohavici, který se už loni formou rozhovoru pro Lidové noviny ke své spolupráci vyjádřil, osobně si myslím, že dostatečně a vyčerpávajícím způsobem, nedávno to však nedalo České televizi nereagovat na píseň Jaroslava Hutky "Udavač s Těšína". Jaromír Nohavica není v žádné politické ani společenské funkci a ani se o žádnou neuchází a další pitvání tohoto problému mi připadá jen jako naplnění vysílacího času a odvádění pozornosti jinam. Českou televizi vůbec nezajímá to, co by ji zajímat mělo. Že například Vojtěch Filip, místopředseda parlamentu, jinak též agent Falmer, prokazatelně pobíral od StB za poskytování informací na tehdejší dobu nezanedbatelné částky - pětistovka byla za bolševika docela peníz, ne? A co třeba Paroubek alias agent Roko? Tito dva ničemové jsou přece v ústavních funkcích.

Poslední kapkou pro mě jsou však reportáže z Třebíče, kde jsem se narodil a kde dodnes mám úředně trvalé bydliště. Nejdříve začnu tou kauzou, kterou se zabývaly všechny sdělovací prostředky v naší zemi, tedy záměnou novorozeňat v třebíčské nemocnici. Pro rodiče obou dětí je to samozřejmě velmi nepříjemná situace, ovšem stává se. Několikrát se to už stalo v několika porodnicích jak u nás, tak i v jiných zemích, a věřím tomu, že na většinu případů se nikdy nepřišlo, na případy, které se prokazatelně staly, se však přišlo obvykle ihned. Třebíčský případ je specifický tím, že se na to jednak přišlo a jednak, že se na to přišlo až s delším časovým odstupem. Já si sebe v podobné situaci neumím pro její značnou bizarnost představit a ani si neumím představit, jak bych v takové situaci reagoval, ale přístup senzacechtivých novinářských hyen včetně zástupců ČT vedl až k tomu, že mladá zdravotní sestra, která byla v souvislosti s touto skutečností podávat na Policii ČR vysvětlení, musela být po sepsání protokolu převlečena do policejní uniformy a davem vyrajcovaných novinářů proklouzla z policejní služebny převlečena za policistku.

Před pár dny si obě rodiny děti definitivně vyměnily a televizní seriál z Třebíče by mohl skončit. Ale nekončí. Nekončí díky aktivitám jistého Davida Macháčka z ČT, který točí reportáže o vedení Městského úřadu v Třebíči. Mnozí z vás jistě příslušný pořad i s jeho nedávným pokračováním viděli (namísto oznámené reportáže o Jiřím Paroubkovi, prchajícím před kamerami parlamentními kuloáry – pozn. red.), kdy místostarosta města měl fyzicky napadnout kameramana a starosta města se měl chovat hrubě právě k onomu panu Macháčkovi. Politická situace v Třebíči je velmi silně bipolární a napjatá už od posledních komunálních voleb, ale tu teď nechci hodnotit, protože mi to nepřísluší a zachoval bych se podobně jako neobjektivní novinář. Článek je o přístupu ČT.

David Macháček přijel do Třebíče točit reportáž o tom, že někdo před rokem hodil majitele Horáckých novin Františka Ryneše do řeky, když psal ve svých novinách úvahy o podivných postupech při prodeji městských pozemků. Pana Ryneše osobně znám a před rokem mi svoje nedobrovolné koupání osobně vyprávěl a nemám důvod mu nevěřit, že ho do té řeky někdo hodil. V reportáži pana Macháčka však jednoznačně zaznívá, že to mohla být objednávka z radnice, pro což ovšem chybí jakýkoliv důkaz. Shodou okolností znám i osobně ostatní aktéry Macháčkových reportáží ať už z vedení města nebo z opozice a ačkoliv hypotéza radniční objednávky zní velmi věrohodně, nedovedu si představit, jak některý z místostarostů vyřizuje konkrétní objednávku. Práce orgánů činných v trestním řízení tuto hypotézu nepotvrdila, přesto však David Macháček s touto domněnkou zachází jako s ověřeným faktem, který podsouvá divákům ČT.

Události pak ale nabraly spád, který zcela určitě nečekal ani pan Macháček, protože něco takového snad ani nejde předem připravit. Den před plánovaným zasedáním zastupitelstva města se ohlásil u mluvčího města pana Přibíka, že chce natáčet reportáž na zasedání a podobně. Mluvčí Přibík však nikoho z vedení města o skutečnosti, že zasedání zastupitelstva bude přítomna ČT, neinformoval. A tak se stalo, že druhý den před sál, kde se zasedání konalo, přijelo auto, které nebylo označeno žádným logem, a po sále pobíhali dva chlapíci s mikrofonem a kamerou, na kterých také nebylo žádné označení, o jaké médium to vlastně jde. Jedním bodem jednání zastupitelstva bylo i přešetření daného převodu majetku kontrolní a finanční komisí, což je v naprostém pořádku - je-li pochybnost o korektnosti výběrového řízení, je třeba to přezkoumat. S ohledem na značnou bipolaritu a politickou vypjatost nepochybuji o tom, že i jednání zastupitelstva nejsou procházkou růžovým sadem a bude tam panovat značně neklidná atmosféra. Po tomto jednání se pokoušel pan Macháček natočit rozhovor se starostou, ten s ním odmítl mluvit o čemkoliv, a z nesestříhaného záznamu vyplývá, že i z důvodu nejasnosti, kdo jsou ti novináři vlastně zač. I přes jednoznačné a výrazné odmítnutí ze strany starosty se pan Macháček neustále snažil ve své činnosti pokračovat a já bych jeho chování neváhal označit jako obtěžování či dokonce omezování osobní svobody. A jak to pak skončilo s městskou policií, jste všichni mohli vidět. Chování představitelů města je hodnoceno jako neomluvitelné, ale ptám se: Chování novinářů z ČT je omluvitelné? Navíc když zcela evidentně jednomu z místostarostů vložil pan Macháček do úst lež. V nesestříhané verzi je evidentní, že se ho ptá, zda byl vyšetřován Policií v kauze pozemků, v pořadu Reportéři ČT to však pak vyznělo, že se ho ptá na novináře ve vodě a následně byl střih na policejní protokol, kde podává vysvětlení v kauze František Ryneš v řece. Takže ve skutečnosti pokud někdo lže, tak je to David Macháček. A ačkoliv mezi mnou a zmíněným místostarostou jsou spíše antipatie, v rámci objektivity se ho v tomto případě musím zastat.

Pár dnů po odvysílání daného pořadu Reportéři ČT se v Třebíči odhalovala pamětní deska třebíčskému rodákovi Zdeňku Kvízovi, po němž je pojmenovaná jedna z planetek mezi Marsem a Jupiterem a je po něm pojmenovaná Kvízova cena udělovaná v astronomii jednou za dva roky za významnou práci v oborech, ve kterých Zdeněk Kvíz pracoval. Pamětní desku odhaloval mediálně velmi známý Jiří Grygar, celá akce byla anoncovaná tiskovou zprávou pro ČTK, zvána byla i Česká televize, bohužel, z jednání s paní redaktorkou, jejíž jméno si nepamatuji, vyplynulo, že momentálně se jim nehodí do vysílacího plánu točit o městě Třebíč cokoliv pozitivního. I přesto, že jiné veřejnoprávní médium, Český rozhlas, konkrétně ČRo Leonardo na toto téma se mnou odvysílal dva rozhovory. A bez ohledu na to, že ještě začátkem roku se mnou Česká televize točila rozhovor do vzdělávacího pořadu, jehož díl se týkal jedné třebíčské legendy.

Domnívám se, že novinář je od toho, aby kladl otázky, má na to plné právo. Ale dotazovaný má zároveň právo odmítnout na otázky odpovídat, nebo aspoň odmítnout odpovídat bez přípravy. V případě připravených otázek na nepřipraveného tázajícího bude mít novinář vždy navrch. Ale pak to připomíná spíše gladiátorský zápas než objektivní informování veřejnosti. Žádný člověk v dnešní době nemůže nosit všechny informace v hlavě. Při všech svých rozhovorech pro sdělovací prostředky jsem vždy věděl předem otázky nebo téma, byl dohodnut termín místo a forma. V červnu, když jsem byl v ČRo Region Vysočina v hodinovém pořadu, jsem měl před sebou i svůj počítač s příslušnými informacemi.

V pondělí 10. prosince se v Třebíči před radnicí koná demonstrace za odstoupení vedení města. Zajisté tam bude natáčet i štáb z ČT a bude se jistě ptát rozlícených občanů, které předtím vydráždil svými reportážemi jak rudý hadr býka pan Macháček. Evidentně se Česká televize snaží převolit vedení města, evidentně spoléhá na to, že když dostali zelené do parlamentu, proč by neudělali malou změnu v okresním městě. Má to však jeden háček, o volbě starosty nerozhodují novináři, rozhoduje o nich zastupitelstvo. Opozice má pochopitelnou snahu dosavadní stav změnit, to jí nikdo nemůže zazlívat. Ovšem já mám nepříjemný pocit, že pokud opozice v Třebíči zvítězí, bude to vítězství Pyrrhovo, je málo pravděpodobné, že by se v tak přísně polarizovaném stavu podařilo zvolit starosty bez hlasů komunistů, což byl právě fakt, který při volbě starosty před rokem kritizoval i krajský hejtman. A nejsem si jist, zda by to opozici stálo za to. Ale to ukáže budoucnost. Momentálně však přístup České televize a hlavně týmu pana Macháčka poškozuje všechny občany města, nechť zkusí třeba krajští zastupitelé po takové mediální masáži něco prosadit pro město v krajském zastupitelstvu. A mně osobně je dnes i nepříjemně se někde v jiném městě představit, protože pak obvykle hned následují ironické úšklebky - jó, vy jste z té Třebíče....?

V současné době mluvčí třebíčské radnice pan Přibík na svém místě končí a Česká televize z něj dělá mučedníka. Jenže nejde jen o to, že neinformoval vedení města o týmu z ČT, už několikrát informoval média dle svého názoru, nikoliv dle faktů nebo názoru nadřízených. Jeho zaměstnáním je prezentování názoru jeho zaměstnavatele, nikoliv názoru vlastního. Jednání pana Přibíka bylo několikrát prokazatelně v rozporu s jeho pracovními povinnostmi, což by v krajním případě mohlo vést k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele pro hrubé porušení pracovní kázně. Ale tyto skutečnosti pracovníci České televize přehlížejí, protože potřebují oběť.

Bohužel, Česká televize je dnes na mediálním trhu manipulátor číslo jedna. Jestlipak si někdo všimne po skončení jakési zelené pětiminutovky krátké textové vsuvky útočící na podvědomí, že dnes vymřel zase jeden biologický druh. Že tam sakra ta Česká televize nenapíše taky který, když to ví, že vymřel? V případě, že by vymřeli komáři přenášející malárii nebo u nás třeba klíšťata, to by mohlo být chápáno i jako pozitivní zpráva a důvod k oslavě. Zatímco Horácké noviny pana Františka Ryneše jsou jeho, financují ho jeho čtenáři a on si může tisknout, co chce, a pokud se někomu nelíbí, co tiskne, nikdo ho nenutí jeho noviny kupovat. Každý má právo volby. A ani mi nevadí, že nejsou tyto noviny nestranné, je to věc majitele, na čí bude straně. Ale v případě České televize je situace jiná, jako veřejnoprávní médium má dbát na objektivitu a vyváženost a na pravdivé informování. Koncesionář České televize si nemůže vybrat, zda ji bude financovat či nikoliv, ze zákona musí, nemá možnost volby. Česká televize nemá právo být oranžově zelená, nemá ale ani právo být modrá. Česká televize má povinnost být bílá.

www.asu.cas.cz/~sula