V době, kterou nazval McLuhan společností „globální vesnice“, neuvěřitelně vzrostla úloha „mluvících hlav“. Vykladačů myšlenek, politologů a hlavně žvanilů, kteří to, co napsali, po sobě většinou asi ani nečtou.

Potvrzuje se tak McLuhanovou myšlenka, že hlavní úlohou a cílem médií dnes není jejich reálný obsah (ve smyslu pravdivé informace), nýbrž způsob, jakým lze ovlivňovat naše osobní vidění světa. Říká: „The medium is the message.“ („Poselstvím média je samo médium.“) Podle McLuhana má použití média mnohem větší psychologické i sociální dopady než samotné obsahy zprávy, které jsou médiem sdělovány.

Momentálně je v kurzu hlavně nějaké „hlubokomyslné vyjádření“ k zavraždění novinářů z Charlie Hebdo a také politicky korektně pozapomínané zavraždění „židů“ v pařížském košér lahůdkářství. Mimochodem, všimli jste si, jak stále více antisemitská evropská vládnoucí třída a jí nakloněná intelektuální vrstva ze svých duševních výpotků ty „židy“ vytěsňuje?

Kdysi se říkalo, že „papír snese všechno“. Dnes snesou všechno „media“.

U nás se vyznamenal svými výroky první pretendent na místo českého presidenta, jistý Halík. Jeho svatouškovský projev „Je suis pas Charlie“, tedy „nejsem Charile“, kde se nejprve „plně solidarizuje se všemi, kdo odsuzují jakékoliv projevy násilí a nesnášenlivosti, vraždy jsou neospravedlnitelné“, aby pak ve skutečnosti zaujal farizejské pokrytecké stanovisko. Kde zaplakal nad stanoviskem milionů Francouzů a nad stanoviskem francouzského presidenta Rollanda. Kteří prý tak ukazují „mělkost a prázdnotu“ evropské politické kultury.

Kultury a lidí, kteří proti vraždám ve jménu Alláha a muslimství, kdy se vraždí s pokřikem „alláhu akbar“, protestují a obávají se jejich nositelů.Tedy muslimů. A aby bylo jasné, jak je pan Halík duchovně úžasný, prohlásí, že ti, co s ním nebudou souhlasit, jsou příznivci Putina a Le Pena.

Na Halíkovo stanovisko, na které se ozvaly silné nesouhlasné reakce, pak reagoval jeho financiér, multimilionář, veřejně označovaný jako bývalý agent StB, který jej v LN podpořil. Z článku „Společná odpovědnost za liberální identitu“ lze za nejneuvěřitelnější označit větu: „Velký filosof Charles Taylor (známý kanadský obdivovatel multikulturalismu) mi nedávno řekl, že v případě multikulturalismu jde v podstatě o snahu lidí a skupin, aby jim byla veřejně uznána jejich svébytná kulturní identita.“

Po pravdě řečeno, nevím, co řekl pan Taylor panu Sekyrovi, ale na takovéto vykladače multikulti teorií pasuje památný výrok George Orwella, že „některé ideje jsou tak idiotské, že jim může uvěřit jen intelektuál“. Mezi takovými teoriemi se dnes skví multikulturalismus - relativismus tak náramný, že nepostřehne rozdíl mezi vegetariánem a kanibalem, mezi výzdobou Sixtinské kaple a kosočtvercem vyrytým na zdi čpícího veřejného pisoáru. (Tohle tuším napsal Ota Ulč.)

Tihle mudrlanti bez schopnosti rozlišit základní věci, jsou buď naprosto prolhaní, anebo duševně naprosto mimo. Naprosto nechápou základy svobody. Či spíše si svobodu upravují tak, aby vyhovovala jejich osobním a politickým záměrům. Já jsem kdysi, jak již někdo ze spoludisidentů napsal také o sobě, nesnášel muziku The Plastic People of the Universe. Za žádný výkvět kultury jsem je nepovažoval (až na Hlavsovy „Muchomůrky bílé“), ale plně jsem souhlasil s tím, že se jich CH77 zastala. Na výslechu jsme pak všichni včetně mě sdělili estébákům, že ani když vyhrožují, že nás zavřou, tak neuhneme od jejich podpory. Takovéto stanovisko CH77, jak se ukazuje, Halík vůbec nechápe. A to se neustále ohání Havlem, nechává se fotografovat na Havlových lavičkách, které nechá instalovat jeho donátor Sekyra. Mimochodem to, že nic nechápe chápu zase já. Halík podle kádrového posudku z června 1972 nepatřil k radikální skupině studentů a postupně si vytvářel vztah k novému vedení strany, s jehož základním konsolidačním úsilím souhlasil. Tedy typický normalizační vyčůránek. V té době byly desetitisíce lidí vyhazovány ze studií a z práce, dokonce odmítali sklonit se před okupanty i členové KSČ. Viz Poučení z krizového vývoje: “Do října 1970 prošlo prověrkami 1 508 326 členů KSČ, z nich bylo 67 147 vyloučeno, 259 670 komunistům bylo členství zrušeno.“ Jak je dnes známo, asi 20 až 30 tisíc členů KSČ odevzdalo samo své legitimace a odmítlo se nechat vyslýchat „prověrkovými komisemi“. Tolik k morálnímu gigantismu pana Halíka a jeho nároku kázat jiným morálku.

Jak se ukazuje, my dnešní intelektuálové už jsme často tak zblbí, že nechápeme anebo nechceme chápat, o co vlastně jde. Jistěže nejsou všichni muslimové fanatici, navštívil jsem sám několik mešit. Ale dnešní islám je vůči světu fanatický. Stejně jako byl komunismus Lenina a Stalina a nacismus Hitlera. Ani všichni Rusové nebyli zpočátku bolševiky, dokonce proti bolševikům dlouho bojovali. Také Němci nebyli ihned nacisté. Dlouho dokonce z levicových pozic nacistům vzdorovali. Ovšem důležitý je výsledek, ne to, jak to bylo v poločase. Takže lidé, pod tlakem ideologie povýšené na bezbožné náboženství, mlčeli, souhlasili nejprve jen naoko, a pak se dopouštěli obludných zrůdností (viz kniha „Hitlerovi ochotní katani“). Stejně jako se dnes dopouštějí s nadšením a dobrovolně anebo ze strachu už statisíce muslimů strašlivých nelidskostí.

Porovnávat fanatické muslimy a jejich činy - tedy zavraždění redaktorů, unášení stovek dívek v Nigérii, zotročování tisíců jezídek, hromadné vraždění iráckých a syrských vojáků, házení homosexuálů z věží pro pobavení a zastrašení obyvatel, další hromadné odporné vraždy a teroristické atentáty - s chováním Putinových úřadů vůči skupině Pussy Riot je projevem nechutné a obludné fanatičnosti autorů takovýchto výroků.

Pussy Riot podle mne není žádná umělecká skupina, spíše dívky toužící po slávě a obdivu a prodávající své výstupy přesně určené skupině levicového mainstreamu. Jistě, není spravedlivé je zavírat do ruských věznic. Ale dovedou tito eurohujerští mašíblové vůbec pochopit, že něco jiné jsou dva roky vězení a něco jiného je předem připravená a ve jménu Alláha spáchaná vražda? Spíše tedy tisíce vražd a atentátů? A že klást to vedle sebe je ukázka myšlenkové zvrhlosti?

Pokud se tedy určité síly pokoušejí zastavit svět lhaním a do čela národa stavět takového mimoně, jako je Halík, lze jen kroutit hlavou. Tito muslimofilové navíc nechápou, že jejich doba skončila a oni budou, pokud islám v Evropě zvítězí, prvními oběťmi islamismu.

Tak jako od začátku 20. století různí chytrolíni jakoby nechápali rozdíl mezi potřebou vyřešit nové sociální otázky v průmyslové společnosti a z tepla svých pracoven obdivovali stalinistické Rusko jako úžasný stát. A Hitlera jako muže, co vyvedl Německo z krize. Hlavně „chápali“ stalinisty a nacisty, že oni vlastně za nic nemohou, oni chtějí jenom své místo na slunci - tak prostě musí vraždit, že?! .

V dnešní době, kdy už i Němcům došla trpělivost a Merkelová zoufale hledá východisko ze situace, kdy stále větší části evropských národů stojí proti svým vládám, tisku a mainstreamovým ideologům, jacísi v čase u nás zapomenutí mluvkové se nás snaží přesvědčit o svých bludech.

Jak napsal Jefim Fištejn:

„Po dobu 500 let směr vývoje udávala Evropa. Na její hodnoty a výdobytky se orientoval zbytek lidstva, o nich snil a napodoboval je. Evropská unie dokázala toto půltisícileté prvenství prošustrovat během dvaceti let. Takovou rychlostí neupadala žádná říše minulosti. Dnes už není kacířstvím tvrdit, že současná krize Evropy není krizí finanční ani ekonomickou, anobrž civilizační. U tohoto tvrzení ovšem kurážnost myslitelů končí. Nejsou natolik zmužilí, aby jasně označili, který mechanizmus soudobé civilizace vyvolává její sebepoškozování. …. Čistě teoreticky politici dobře vědí, co je třeba dělat a co netřeba, nevědí pouze, jak se zachovat správně a být přitom zvolen na další funkční období. V minulých staletích vedla Evropa světový peloton vždy ve žlutém tričku, neboť si byla jista, že zná nadřazené pravdy, věřila v nedotknutelnost soukromého vlastnictví, věřila v to, že i ty nejsložitější problémy se dají překonat uváženým pohybem dopředu.“

Ale ta tehdejší Evropa věřila v sebe a ve své hodnoty. Dnes jsou její elity zbabělé a prolhané. Odmítají uznat, že cíle dnešního bojovného islámu jsou neslučitelné s naší civilizací, s demokracií a svobodou. Islám bojuje navíc sám se sebou a pokud nebudeme silní a tvrdí, v rámci svého vnitřního zápasu smete celou evropskou moderní civilizaci za pomoci své páté kolony v Evropě. Ta na tom bude spolupracovat jednak ze závisti, jednak z nevzdělanosti a z pocitu nemožnosti se vymanit ze síly imámů, ale hlavně ze strachu. A zločiny páchané z pocitu bezmocnosti a strachu jsou vždy strašlivé. Co na nás jejich vůdcové chystají a na co se jejich aktivní (dnes stále ještě menší) část evropských muslimů chystá a těší, vidíte dnes a denně na internetu. Vraždy, mučení, řezání hlav, zabíjení žen a dětí, pokud je předem neznásilní anebo neprodají. Hrůza hrůz.

Obyčejní muslimové, když slušných je většina, tak jako Němci nebo Rusové kdysi, na tom dnes nic nezmění. Mají strach a oprávněný. My nemáme ani snahu jim pomoci, jen podlézáme fanatikům a vrahům.

Bohužel, věc se má tak, že dnes je už jen vystavení anebo otištění karikatur Charlie Hebdo, mně osobně poněkud neladících, ukázkou osobní odvahy a vztahu ke svobodě.

Tak jako každý řízek s přídavným jménem je karbanátek, tak každá regulovaná svoboda, třeba páterem Havlíkem, je nesvobodou. Ne-li rovnou skrytou diktaturou.