27.7.2017 | Svátek má Věroslav


MÉDIA: Má televizní otázka

2.5.2017

Dlouho, předlouho jsem váhal, zda se mám pustit na toto pole tak přeorané, ale vlastně též neorané, neboť co divák, to vlastní obdivovatel či drtivý kritik. Mám samozřejmě na mysli nikoli televize komerční, ale tak zvanou veřejnoprávní (to je slovo, proč nejsou soukromoprávní?), za jejíž sledování či nesledování platím povinný poplatek.

Nakonec mne k této úvaze přivedla nedávná pochvala našeho šéfredaktora Ondřeje Neffa a reakce na ni. Podívejme se namátkou, co nám naše ČT nabízí v příštím týdnu ve večerních hodinách, tedy v tom prime timu, o kterém tak rád hovořil ředitel Novy Vladimír Železný. Myslím, že to bude exkurze velmi poučná.

ČT 1 uvádí úvodní díl pokračování krimiseriálu Labyrint, a po něm Čtvrtou hvězdu, pro změnu reprízu komediálního seriálu, v půl desáté další reprízu českého filmu Václav. ČT 2 od osmi převzatý britský dokument o Hitlerově smrti, poté opět dokument z dílny BBC o tajemstvích vesmíru, a konečně druhý díl britského filmu Jack Rozparovač z roku 1988. ČT 24 patrně rozcupuje Donalda Trumpa za katastrofálních 100 dnů vlády. Vzpomínám si na přímý přenos volby, jak tuhly rysy našich reportérů a komentátorů, když šly do háje jejich samozřejmé předpoklady (malý náhled do objektivity), pak nabídne něco z archivu. ČT Art koncert berlínských filharmoniků a reprízu českého filmu Máj.

V úterý nás jistě potěší pan rada Vacátko a poté pro změnu kriminální seriál, tentokrát Hercule Poirot. Na dvojce další opakování sovětského seriálu Velká vlastenecká válka, až pak se dočkáme původního českého dokumentu o autistických dětech. Pro nespavce a fajnšmekry pak druhý díl třetí řady Domu z karet o bezohledném počínání v nejvyšší politice doslova přes mrtvoly (nutno dodat, že ve vynikajícím zpracování). ČT 24 pokračuje v seriálu Václava Moravce Fokus s kolísající úrovní dle úrovně pozvaných hostů, Art šíleným seriálem z Manhattanu a tragickou podívanou na dobrou noc ve filmu Láska, kde Jean Luc Trintignant posléze usmrtí svou milovanou ženu, o kterou tak láskyplně pečoval v těžké nemoci.

Středeční večer zahájí Ester Janečková náhledem do hlubin české duše, co vše o svých nejhlubších intimitách je ochotna veřejně sdělit zvídavé veřejnosti, následována Jiřinou Bohdalovou v repríze seriálu Ach, ty vraždy (připomínám, že jsme teprve uprostřed týdne, a mrtvol již nepočítaně).

Na Dvojce dokument Věra k připomínce úmrtí Věry Čáslavské, pak dokument o národních klenotech, a abychom se trochu povyrazili, seriál o útrapách rekrutů v plynových maskách Provedu, na Artu nás provedou Hollywoodem za 2. světové války.

Čtvrtek jistě potěší českým, pět let starým krimifilmem Stín smrtihlava a ještě více jako vždy decentním pořadem Máte slovo s mrknutím oka paní Jílkové. Abychom věděli, co vařit (vaří se stále ve všech možných i nemožných televizích, jistě jste si povšimli), nahlédneme s kuchařem v ČT 2 do Španělska, abychom pak s letitou Cestománií navštívili Dánsko. Následuje další díl Klenotů naší krajiny, na dobrou noc pak starý francouzský romantický film. ČT Art opakuje životopisný seriál Verdi.

Pátek se sluší jako vždy zahájit pohádkou, tentokrát je to sedm let stará Láska rohatá, po ní pak následuje na ČT 1 další díl seriálu Třináctá komnata, sonda do těžkého období známých osobností (tentokrát se musím přiznat, že o panu Václavu Kolouškovi nevím nic), program pak končí nekonečnou Všechnopárty. Dvojku zachraňuje jako obvykle BBC Zázračnou planetou. Další díl Panství Downotown nemohu posoudit, neviděl jsem ani jeden díl, o francouzském filmu Hazardér také nic netuším. Kdo má rád napětí a špiony, ať se podívá na Nočního recepčního v opravdu nočním čase (já si mohu noční programy naštěstí přehrát později v příhodných hodinách, není to ovšem levný přepych). Art nabízí pro pamětníky Olympic a pro prapamětníky protektorátní film Šťastnou cestu, je to zajímavá studie dívčích duší.

Sobotní večer zdobí snad stá repríza filmu S tebou mě baví svět, následována opakovaným uvedením amerického filmu Forrest Gump, na Dvojce panuje další Bondovka a v noci Noční recepční. Zato čtyřiadvacítka je pro mne v sobotu vždy výjimečným zážitkem. Výkony Daniela Stacha v Hydeparku civilizace a seriál Historie cs. s Rudolfem Kučerou patří k tomu nejlepšímu, co kdy Česká televize zplodila, ve svých 85 a 1⁄2 letech se těším na každý další díl, abych zjistil, co mi utajili v průběhu většiny mého života.

Nedělní večer zahajuje GEN o Jiřím Bradym, o kerém už se nemůžeme dozvědět nic nového, po něm na ČT 1 následuje Tmavomodrý svět, samozřejmě výborný film, ale také není žhavou novinkou, hodí se jako připomínka války. Na Dvojce americký western z roku 1970, a poté již několikátá verze Tichého Američana podle znamenitého románu Grahama Greena. Jestli to nezmrvili, snad by stál film za zhlédnutí.

A jsme u konce s dechem v duchu francouzské nové vlny. Ten týden není ničím výjimečný, ani lepší, ani horší, trapné komediální a málo nápadité kriminální seriály má člověk na výběr ve všech komerčních televizích, bohužel leckdy i v lepší kvalitě než v té naší veřejné a zpoplatněné (to slovo miluji), kromě několika původních dokumentárních seriálů se nemá ČT ničím moc chlubit – První republika a České století buďtež příkladem. Jinak jsou to většinou opakovaně reprízované filmy a pořady (co prázdniny, to Četnické humoresky). Světlou výjimkou jsou naučné filmy většinou z produkce BBC nebo National Geographic. A v minulém týdnu znovu uvedený znamenitý Mahlerův tvůrčí i herecký počin Ano, Masaryk.

Pozorný čtenář si možná povšiml, že v neděli večer jsem vynechal program ČT 24. Tuto lahůdku uvádím záměrně, bude totiž jednou ze seriálu tzv. speciálů, které se objevují vždy při jakékoli katastrofě většího rozsahu. Vítané jsou povodně, dále zmizení letadel, nyní však převažují teroristické útoky. Na začátku se prakticky nic neví, nicméně, do debaty se zapojuje stále více zpravodajů a odborníků, podle události buď bývalí piloti nebo současní politologové či političtí geografové (a co jich máme na výběr v nejrůznějších ústavech či univerzitách), aktualizuje se, že stále nic nevíme, pak se třeba dozvíme, že vraždil Francouz, policie zná jeho identitu, ale tají ji, posléze nám sdělí, čeho jsme se dopídili sami, že má arabské jméno, při katastrofě vyplave kdesi jakási troska, též můžeme spekulovat o její identitě, tam to ovšem bývá na delší běh.

Třetí takovou událostí jsou volby, v neděli nás čeká francouzský prezidentský speciál. Zdá se, že americký debakl se nebude opakovat, ale čert nikdy nespí, co by se asi říkalo, kdyby vyhrála Marine Le Pen, snad by alespoň vyběhly vzápětí tisíce mladíků do ulic zapalovat auta. Ještě se nezavřou volební místnosti, a my už budeme mít kvalifikované odhady, bude se žvanit a žvanit až do pozdních nočních hodin. Kdybych mohl, uvedl bych v Událostech, že se uzavřely volební místnosti, účast voličů byla buď očekávaně malá (u nás), nebo velká (jinde). Ve 22 hodin, pokud to již bude známo, slušelo by se uvést a okomentovat výsledek události. V opačném případě vyčkat do ranního zpravodajství. Naší specialitou (alespoň soudím) je pak zahájení dalšího volebního boje den po sestavení nové vlády nebo i dříve (Lánský nevydařený puč, který teď snad spěje ke kýženému výsledku).

Ta užvaněnost mi snad vadí nejvíc, tu se zahajuje stavba vodní nádrže, kolem jámy v zemi postupně mluví tři lidé, reálno je v nedohlednu, jinde se uvažuje o rekonstrukci památky, výsledek stejný. Zprávy si raději poslechnu v rozhlasových stanicích a jejich komentářích (převážně ČRo Plus, alespoň všichni vědí, co jsem zač). Obdobně postupují i zahraniční zpravodajové s mírou objektivity danou buď vlastním přesvědčením, nebo nátlakem shora.

Mnozí zdejší přispěvatelé se netají tím, že zásadně televizor nemají. Pro mne, ač za slušné peníze, jsou vybrané televizní programy dobrým doplňkem četby i pohybu na internetu. Já mám opravdu, ale opravdu fůru času, na MEZZU vysílají spoustu krásné hudby, Filmeurope mi přináší nekomerční filmy v originálním jazyku s titulky, a tak bych mohl pokračovat.

Kdybych ty možnosti neměl, byla by pro mne ČT opravdu velmi vzácným pramenem poučení i potěšení (míněno nikoli hodnotově, ale časově). Taková je má velmi soukromá odpověď na mou stejně soukromou televizní otázku.



Diskuse


V. Adrak
18:47
2.5.2017

A. Alda
13:25
2.5.2017

P. Khail
15:10
2.5.2017

J. Jelínek
15:20
2.5.2017

J. Jurax
21:45
2.5.2017

M. Valenta
11:24
2.5.2017

Ś. Svobodová
14:01
2.5.2017

O. Dvořák
11:22
2.5.2017

A. Nikoloki
9:02
2.5.2017

Ś. Svobodová
14:08
2.5.2017

A. Bocek
6:43
2.5.2017

P. Khail
15:09
2.5.2017

počet příspěvků: 20, poslední 2.5.2017 09:51









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.