28.3.2024 | Svátek má Soňa


MÉDIA: Lháři ve fraku každý věří

29.6.2015

To zpívali pánové V+W v písni o tom, že „šaty dělaj člověka“. To platí do dneška. Ovšem v naší rozežrané euroamerické civilizaci vlastně už skoro neplatí ona další část písně, v níž se zpívá: „kdo v čeká v hadrech na štěstí, ten se načeká“. I uprchlíci se na pobřeží Evropy vyloďují z bárek často v nejmodernějších outfitových oblečcích, jistě že pirátských kopiích těch značkových.

Takže s klidem lže kdekdo, neboť - jak praví lidové přísloví - „drzé čelo lepší než poplužní dvůr“. Co je to poplužní dvůr, si najděte na Wikipedii, drzé čelo pak zná každý ze života. To proto, že ze lží dnes žije, nikoli stejně jako dříve, ale daleko více než dříve, většina médií. A takzvaných aktivistů. Ale i takzvaní „dobyvatelé rent“ (viz Ryska, Průša - „Korupce: Ekonomie vs. mýty“, vyd. IVK 2013). Dobyvatelé rent jsou lidově ti, co překroutí skutečnost, zfalšují fakta, zorganizují mediální vlnu, vytvoří uměle ze „sluníčkových lidí“ a jiných mašíblů jakoby „veřejné mínění“, aby si na tom pak namastili kapsy. Nejznámějšími případy jsou Bursíkovi zelení a fotovoiltaika a bruselští poslanci a žárovky. A předpisově zakřivené banány.

I u nás máme schopné lidi. Nejen v Bruselu. Schopné v tomto druhu lhaní. Možná jste si všimli, že nějak nesouhlasí neustálé výkřiky v novinách a hlavně ve veřejnoprávní televizi, že u nás jezdí po silnicích jen samé staré „šunky“ a že prý je u nás stáří vozidel na zaostalé úrovni. Viz třeba „odborný“ web Vítejte na Zemi.

Všimněte si třeba jejich tvrzení, že „průměrné stáří osobního automobilu bylo v roce 2013 14,2 roku, což odpovídá přibližně dvojnásobku průměrného stáří automobilů v zemích EU 15“.

Všimněte si, jak švindlují v článku se zkratkou EU, za kterou nenápadně šoupnou číslici 15. Což vlastně znamená „starou EU“, protože v porovnání s celou dnešní EU by jim vyšla i ve zfalšované statistice jiná čísla. Kdo byl v posledních deseti letech v Polsku, na Slovensku, ale hlavně v Rumunsku a Bulharsku, ví, jaké tam jezdí skutečné „šunky“ rozpadávající se za jízdy.

Ovšem autoři článku pak následně vytvářejí další lhaní, když tvrdí: „Varovným údajem je zejména neklesající podíl vozidel starších více než 10 let, který představuje více než 60 % všech registrovaných osobních automobilů v ČR.

V zásadě pravdivou větou, že „počet vozidel starších 10 neklesá“, ale s vykašláním se na zásadní část, a to že jde o „registrované osobní automobily“, je již skoro dvacet let vyvolávána mediální kampaň. Za prvé, jak jsme prý zaostalí, a za druhé, že je potřeba vymýšlet nové daně na stará vozidla, koumat nad různými vyhláškami, jak majitele buzerovat, a tím také různými akcemi, které by podpořily prodej našich automobilek.

Nelze předpokládat, že většina redaktorů a redaktorek (ty o těchto problémech většinou nejčastěji píší), byla jak blbá, případně blbé, aby nevěděli, o co jde. Je sice možné, že některé z nich jsou podobné nezapomenutelné soudružce na NVP (dnes Magistrát Praha), která léta za normalizace rozhodovala o tom, kde a jak budou v Praze rozmístněny dopravní značky, aniž měla alespoň řidičák.

Předpokládám však, že aspoň někdy dotyční a dotyčné zvedli hlavy od svých tabletů a smartphonů, to když vylezli ze svých klubů a kaváren. Pokud při tom byli alespoň minimálně soudní, museli si všimnout, že skutečnost na silnicích je poněkud jiná. Naprostá převaha jezdících aut je moderní, takzvané šunky se vyskytují pomálu. Většinou jen jako skutečné polovraky používané na vesnicích třeba na svoz trávy, případně jako děsivá vozidla chudší části tzv. “nepřizpůsobivých“ (čti: Cikánů), která však víc stojí než jezdí.

Dalo by se říci, že jde o opačný gard starého vtipu z dob socialismu, když si přišel ten pán stěžovat k lékaři: „Pane doktore,“ pravil pacient, „já musím mít něco s očima. Nějaký šlus v hlavě nebo co?!“ „A proč si to myslíte?“ ptá s lékař. „No, pane doktore, já pořád slyším – blahobyt, svoboda, demokracie - a co vidím? Hovno, hovno, hovno!“

Tak dneska neustále slyšíme a čteme o českém strašlivém alkoholismu, a přitom opilce lze oproti dobám minulým jen těžko potkat (a když, tak je to v Praze povětšinou mladý Dán nebo Angličan), a také stále z novin vykřikují titulky článků a z obrazovek hlasatelky o tom, jak u nás jezdí autovraky a jaká je to hrůza. Ovšem v praxi ty vraky jaksi nejsou vidět.

Jak je to možné? No protože ty bláboly o republice, kde jezdí jen vraky, byly pouze záměrné propagační kecy a každý odborník a policajt to věděl. Podle zákona 56/2001 Sb. bylo totiž možno auto prodávajícím odhlásit, ale nebylo nutno jej nabyvatelem přihlásit. Takže dotyčný neplatil povinné ani havarijní pojištění. Ostatně, podobně tomu bylo, jak vím osobně, ještě nedávno v Rakousku. Tam po soukromých cestách vedoucích většinou po svazích hor jezdili Rakušáci s neuvěřitelnými šunkami bez papírů, většinou starými terénními auty. Mezi mé životní adrenalinové zážitky patřilo to, když jsem několikrát takovouhle šunku řídil po horách koryty lesních cest. Kupované adrenalinové zážitky jsou proti tomu pendrek, zvláště vezete-li vzadu celou rodinu.

Protože se to vědělo, nejprve vypukl bezva byznys, kdy „kanceláře pojistitelů“ lámaly pod výhružkami exekucí z lidí peníze za tzv. povinné ručení za auto, které dotyčný již dávno prodal nebo které vůbec neexistovalo. Tihle dovedové a zločinecké organizace vymahačů se na tom dost napakovali. Nakonec už to volalo do nebes, a tak vyšla novela zákona 56/2001 Sb. a předpis stanoví, že každé takovéhle auto s „polopapíry“, pokud bude nepřihlášené, bude vyřazeno z evidence. A nesmí na silnici. Následkem čehož jsou momentálně na úřadech fronty. Údajně až sto tisíc majitelů chce svá napoločerná auta přihlásit.

Ovšem podle odborných odhadů bylo začátkem roku u nás takovýchto aut asi 700 000. No a to jsou ta „statistická“ zastaralá auta. Většina už je dávno sešrotovaných anebo stojí jako vraky v zahradách. U těch, co ještě jezdily pro seno a nebo řepu a brambory, je jejich cena někdy i pod deset tisíc. A tak je prostě nikdo nepojišťoval, ani nepřihlašoval. A mladé novinářky s vykulenýma očima plodily články-hovadiny o počtu aut v provozu a o jejich strašlivém stáří. Za radostného pokyvování a přitakávání majitelů automobilek.

Takže ono je u nás v silničním provozu nejméně ve skutečnosti o půl milionu aut méně, než vykládala falešná statistika. Ta údajně hrůzná čísla o zastaralosti vozového parku jsou jen dalším mediálním účelovým blábolem. Osobně se domnívám, že tato kampaň nevedla k žádnému zvýšení prodeje nových aut, jen se na tom ukájeli ekologisté a ti, co tak rádi píší, jak je u nás všechno hnusné a zaostalé.

Ostatně by mne zajímalo, jak registrují v Rakousku ty soukromé vehikly, co s nimi venkované jezdí po soukromých polních a lesních cestách. A kdybyste chtěli vědět, jak přejedou z jednoho svého pozemku na jiný: no přeci Kárl jede vedle státovky po Hansově louce a obráceně. A je ušetřeno za poplatky za auto. No, u nás to moc nejde, tady vlastní většinu polí různé akciovky a lesy stát.

Takže u nás praskla zase jedna mediální bublina o strašlivé zastaralosti vozového parku. Většina těch „zastaralých vozidel“ už dávno neexistuje. Ale o tom vám zainteresovaní novináři nepoví. Přeci na sebe neřeknou, že píší buď za peníze, nebo z hlouposti hovadiny, které pražská ekokavárna tak miluje.