Pan Ladislav Bátora konečně nahlédl, že jako ministerský úředník nemá šanci, a je rozumné, že ze své funkce odstoupil. Upřímně přiznám, že neklidu, jaký působil v médiích a na politické scéně, jsem rozuměl jen málo. Proto jsem k němu zaujímal zdrženlivý postoj. – Asi se neshodnu s řadou kolegů novinářů.

Ale pokládám bátorovskou aféru (čili "bátoriádu") především za mediální výtvor. Říkává se tomu "bublina". Politikum se z toho stalo až poté.

Něco podobného jsme si před časem užili v případě Jiřího Čunka. Tam se žádné ze vznesených podezření neprokázalo. Snad jen ty jeho neobratné výroky o Romech, ale – pokud je mi známo – sami Romové hodnotí jeho koncepci řešení romského problému na komunální úrovni mnohem shovívavěji než tehdejší žurnalistika. Ale zpět k Ladislavu Bátorovi.

Ačkoli byl v posledních měsících na přetřesu co chvíli, významnější prostor v médiích nedostal. Také internet je v tomto směru spíše skoupý. Pokud je tam popisována jeho politická kariéra, připadá mi jaksi beznadějně křivolaká. Jako příběh ambiciózního člověka, který hledá, ale nenalézá pro sebe místo. A jeho názory? Spíše neutříděný trs emocí, vesměs nepůvodních, i když v plebejském segmentu veřejného mínění možná častých. Jejich společným jmenovatelem je zlobná nespokojenost. Nejpregnantněji ji pan Bátora vyjádřil nápisem na ceduli, s níž se objevil na náměstí. Nápis pravil: "Intelektuálové, jděte už do hajzlu!" Kdo však jsou ti, kdo jsou takto vyzýváni k odchodu, zůstává nejasné. Nemohu zapřít dojem banálnosti. – To spíše způsob, jakým pan Bátora své postoje veřejně prezentoval, se zasloužil o jeho zviditelnění. Stále však mi není zcela jasné, proč zrovna tento neoriginální člověk dokázal vyvolat takový rozruch, který si vyžádal tolik mediální a posléze i politické energie.

Ne každá odstartovaná kampaň dosáhne svého finále. Některé uvíznou na mělčině, kde jim dojde dech. Kampaň je třeba živit, to jsme viděli v případě pana Čunka. Ale čím byl tak "výživný" pan Bátora? Nenapadá mě jiná odpověď, než že se stal symbolem. Přesněji řečeno, že z jeho osoby byl vytvořen symbol. Je záhodno se ptát, symbolem čeho a zda právem.

Pomozme si opět panem Čunkem. I z něho se stal symbol. Měl zosobnit korupci na komunální úrovni (což se neprokázalo), protirómský rasismus (to také ne) a mocenské aspirace lidové strany. Ta přitom vzápětí dovršila rozkol, který v ní zrál dlouho předtím, a nedostala se do Sněmovny. Jaképak tedy mocenské aspirace?

Ale zpět k věci. Co má zosobnit pan Bátora, když už se stal díky médiím symbolem? Prý český nacionalismus včetně antievropanství, antisemitismus, protirómský rasismus, tzv. homofobii (snad jsem na nic nezapomněl). Ne všechno z toho mu lze spolehlivě prokázat. Určitě ten nacionalismus, který však připomíná národovectví 19. století. Je srozumitelný, frustraci z nedostatku národní sebeúcty pociťuje hodně lidí. A pak samozřejmě nechuť k levicovým liberálům. Ale to je legitimní postoj, vlastní mnohým konzervativním (dodávám: neextremistickým) politickým stranám jinde.

Domnívám se, že snaha udělat z pana Bátory symbol vyplynula z potřeby postrašit veřejnost možností nástupu politické konzervativní pravice, kterou média pohotově – možná záměrně – ztotožňují s fašismem. Myslím, že něco takového je u nás nepravděpodobné, protože významná společenská vrstva, která je jinde živitelkou politického konzervatismu, u nás chybí. Mladí "náckové", ani signatáři tzv. manifestu DOST ji suplovat nedokáží. Nejstřízlivější charakteristiky fenoménu Bátora pocházejí od politologů Alexandra Tomského a Zdeňka Zbořila. – Problémy moderní společnosti i pokusy je artikulovat, jak je předkládá liberalismus, konzervatismus, socialismus atd., jsou obrovským tématem. Vadí mi, že u nás jsou pojednávány tak neinteligentním způsobem, jakým byla bátoriáda.

Prozradím i svůj osobní důvod k zdrženlivosti v tomto případě. Jedno z novinářských hodnocení pana Bátory, zajisté negativní, o něm pravilo: "Je to katolík, konzervativec a homofob." Já jsem taky katolík, politickým smýšlením konzervativec a označení homofoba jsem obdržel jen proto, že jsem veřejně prohlásil, že homosexualita není variantou normy, ale abnormitou. Vida, kdyby někdo chtěl, udělí mi stejnou visačku, jakou získal pan Bátora.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6