Mnohem víc, než si přála média a zastánci sjednocené socialistické Evropy

Brexit podpořilo mnohem víc Britů, než by se líbilo zastáncům sjednocené socialistické Evropy a většině světových médi. Zhruba 52 % účastníků britského referenda bylo pro exit a zhruba 48 % pro setrvání. Rozdíl zhruba čtyř procent mezi stoupenci a odpůrci britské samostatnosti byl po celém světě částečně vysvětlován neúměrným vlivem starých a konzervativních občanů a částečně zbrklým hlasováním mladých lidí, kteří ovšem hned po sečtení hlasů litovali své zbrklosti a nyní podepisují rezoluce žádající opakování referenda. Lidové noviny to možná trochu přehnaly, když 24. června napsaly: „Pro členství hlasovali hlavně mladí lidé - 75 procent do 14 let”; tak mladí lidé se hlasování samozřejmě nezúčastnili a pravděpodobně šlo o překlep, i když trochu freudovský. (viz)

Vedle sociologicko-psychologického vysvětlení nepohodlné skutečnosti se ovšem též vyskytly pokusy eliminovat palčivou realitu oněch čtyř procent zcela vědecky, s použitím vysoké matematiky, a to též na stránkách Neviditelného psa. (zde) Algoritmus je následující: (1) Když mluvíš o referendu, nemluv o rozdílu mezi stoupenci a odpůrci exitu, ale mluv o počtu voličů, jejichž hlas převážil misku vah, (2) ukaž, že počet voličů, jejichž hlas převážil misku vah, je poloviční než rozdíl mezi stoupenci a odpůrci, tzn. ne 4 %, ale jen 2 %, (3) vysvětli, že se referenda zúčastnilo jen 72 % voličů, takže misku převažovalo jen 1,44 %, což je zaokrouhleně 1 %. Samozřejmě, že když se matematický přístup spojí se sociologickým a od 1% se odečtou hlasy senilních lidí, kteří byli pro brexit, a nedospělců, kteří chtějí v příštím referendu hlasovat proti němu, lze obdržet zcela uspokojivé záporné číslo.

Liberální tisk fanaticky hájí zájmy exotických menšin; nikdo si nemůže dovolit pochybovat o právech 1 % ilegálních muslimských přistěhovalců v Británii, či o právech transsexuálů, i když je jich méně než 0,1 %. Je zajímavé, jak snadno tento tisk bagatelizuje rozhodnutí 52 % obyvatel země, která ze všech zemí nejvíc přispěla k vytvoření západní technologické a demokratické civilizace, přičemž většina potomků oněch tradičních Britů se nalézá právě mezi těmi 52 %. Je třeba si uvědomit, že v Británii bylo v roce 2011 podle oficiálních statistik 87 % bělochů, přičemž jejich počet stále klesá. Většina z 13 % barevných se spíše ztotožní s novými manýrami sjednocené Evropy než s tradičními britskými hodnotami. Britové narození africkým či asijským přistěhovalcům mají často větší sympatie k ISIS než k britskému džentlmenství. Spočetli-li bychom podíl stoupenců Brexitu mezi bílými, dostali bychom 60 % (52:87), takže rozdíl počtu stoupenců a odpůrců Brexitu by vyšel 20 %, což by se socialistům jistě nelíbilo.

Uvažovat o vlivu etnického původu na rozhodování voličů může být politicky nekorektní (jestliže se neusiluje o politicky korektní závěry), ale jde o nutnost, neboť západní technologická a humanistická civilizace je v nebezpečí života. Tato civilizace má dvě hlavní centra: západní Evropu a Severní Ameriku. Ve Spojených státech je 15 % Hispánců, 13 % Afroameričanů, 4,4 % Asiatů, 2,6 % Indiánů a míšenců, a 65 % bílých. Afroameričané volí Demokratickou stranu z 90 % a ostatní menšiny ze 70 %; mají-li při volbách dostat Republikáni a Demokraté stejný počet hlasů, musí 65 % bělochů volit Republikány. Vzhledem k tomu, že jen asi 60 % bělochů volí obvykle Republikány, a vzhledem k tomu, že mezi dětmi dnes narozenými v USA je již méně než 50 % bělochů, listopadové volby budou poslední, v nichž má Republikánská strana nějakou naději vyhrát a zvrátit nepříznivý vývoj. Prohraje-li Trump v listopadových volbách, zdá se pravděpodobné, že vláda v USA zůstane navždy v rukou levice. Američané budou pomalu ředěni Hispánci a Evropané muslimy – pod vedením bílých socialistů. Před více než sto lety napsal Rudyard Kipling báseň Břímě bílého muže, v níž popisuje těžkou roli bílého člověka vedoucího své barevné bratry k pokroku. Zdá se, že bílý muž své břímě neudržel. Hrozí, že se splní sen multikulturalistů, v němž západní kultura se mísí s mexickými, islámskými a africkými prvky a v němž racionalismus a humanismus se pomalu rozpouští v drogách, teroru, iracionalitě a nepředstavitelné surovosti.

Vyhraje-li zázrakem Republikánská strana listopadové volby v Americe, pak svitne naděje, že USA s post-exitovou Británií počtvrté pomůžou při záchraně světa v posledních 100 letech: po dvou světových válkách a po studené válce, ve válce proti islámu podporovanému politicky korektními socialisty.

www.hegaion.cz