Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996MÉDIA: Klonování zprávy o Martinu Šmídovi
Jeho přístup k informacím se od té doby nezměnil: píše komentáře obsahující ověřitelné lži a polopravdy působící dojmem klonů zprávy o Martinu Šmídovi. O spolehlivost pramenů se nestará a obvykle se snaží vyvolat napětí nebo nenávist k někomu, kdo ho dráždí svou pouhou existencí. Příčiny jeho nelásky nebývají vždy na první pohled patrné. Z neznámých důvodů často komentuje dění v oblasti trestního řízení, přičemž obvykle nadřazuje své představy nad suchou skutečnost.
V tomto stylu „zaperlil“ v Právu článkem z 12. srpna pod titulkem „Vesecká se chrání mlčenlivostí“, v němž komentoval veřejné jednání kárného senátu Vrchního soudu v Praze z 10. srpna ve věci místopředsedy Nejvyššího soudu ČR Pavla Kučery. Jednání se osobně nezúčastnil a není jasné, z jakého zdroje čerpal.
Po krátkém seznámení s podstatou kárné žaloby, podaném jednostranně v neprospěch kárně žalovaného, vyjádřil názor, že na lavici žalovaných by spolu s Pavlem Kučerou měla sedět také nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká a bývalí ministři spravedlnosti Pavel Němec a Daniela Kovářová. Důvod: Kučera, Vesecká a Němec měli ovlivňovat trestní stíhání bývalého vicepremiéra Jiřího Čunka. Daniela Kovářová sice v době vypuknutí skandálu neměla s věcí nic společného, ale podle Uhla „…držela nad Veseckou ochrannou ruku a podávala ve prospěch této skupiny stížnosti pro porušení zákona k Nejvyššímu soudu“.
Nebudu na tomto místě rozvádět výhradu, kterou jsem uvedl v řadě článků (nejnověji např. Kolik stojí Čunek z 13. srpna 2010 nebo Hodnotová orientace ministra nespravedlnosti z 18. srpna 2010), že „ovlivňování“ spočívalo v soukromých rozhovorech při společenských setkáních uzavřeného přátelského kroužku, přičemž dosud nikdo neprokázal, že tyto debaty ovlivnily státního zástupce NSZ Stanislava Potoczka při rozhodování o usnesení z 4. června 2007 o odnětí a přikázání věci Jiřího Čunka, od kterého se odvíjí celé veřejné pohoršení. Podle mého názoru zaslepené štvaní proti tzv. “justiční mafii“, vedené za vydatné podpory bulváru Marií Benešovou, Petrem Uhlem a dalšími, vede pouze k odvedení pozornosti od skutečnosti, že manipulace s věcí Jiřího Čunka je hříchem státních zástupců, kteří vyhověli politické objednávce, čili se zpronevěřili etickým zásadám své profese, možná se dokonce dopustili zneužívání svěřené pravomoci.
Upozorňuji současně, že oficiální stanovisko vedení Nejvyššího státního zastupitelství a ministerstva až dosud uznává důvodnost a zákonnost zákroku, který jako laik a soukromá osoba shodně s Petrem Uhlem považuji za protiprávní. Pokud bych se přenesl přes skutečnost, že kárná žaloba – stejně jako ostatní útoky proti tzv. „justiční mafii“ - stojí na fízlování přátelských setkání čtyř osob, musím upozornit, že neprokázané nekalé jednání „mafiánů“, jež tvoří základ obžaloby, by směřovalo k nápravě údajných nezákonností v trestním stíhání Jiřího Čunka. Kárná žaloba je tak v příkrém rozporu s oficiálním hodnocením zásahu státních zástupců. Tím je dána její nesmyslnost a ve vztahu k Pavlu Kučerovi také její nespravedlivost.
Je také na místě otázka, proč Petru Uhlovi nechybí na lavici obžalovaných Stanislav Potoczek, který zásah do kauzy Jiřího Čunka provedl. Vedle Pavla Kučery, který nemá žádnou pravomoc vůči státním zástupcům, a Renaty Vesecké, která se od jeho počinu současně distancovala i jej horlivě zaštítila, by se jistě skvěle vyjímal. Je zajímavé, že nechybí v souboru „mafiánů“ ani Marii Benešové. O vysvětlení je dosud žádný s nimi sympatizující novinář nepožádal.
Tentokrát zní Uhlova filipika o to trapněji, že k právnímu hodnocení „kauzy Čunek“ se vyjádřil 12. srpna ministr Jiří Pospíšil pro Český rozhlas 6. Z jeho vyjádření je zřejmé, že nenastal žádný zásadní obrat v postoji „strany (ODS) a vlády (premiéra)“ a jeho vlastním k manipulaci žalobců s trestním stíháním Jiřího Čunka. Renata Vesecká sice možná bude muset odejít, ale oficiální zdůvodnění jejího odvolání se nebude týkat této záležitosti. Pokud drží ministerstvo spravedlnosti ve svých rukou ODS prostřednictvím Jiřího Pospíšila, bude v této věci platit známé pravidlo, že „kapři si nevypustí rybník“.
Přičlenění Daniely Kovářové k „tradičním nepřátelům“ či „mafiánům“ je nehoráznost. Dočasnost mandátu úřednické vlády ji přímo vyloučila z rozhodování o výměně nejvyšší státní zástupkyně. Výběr nového nejvyššího státního zástupce ovlivní chod trestního řízení na mnoho let, čili nemůže jej provést nikdo jiný než vláda s víceletým politickým mandátem. Jiří Pospíšil na to měl více času než ona, ale ani on jej nevyužil.
Současně v době nástupu Daniely Kovářové ještě probublávaly na veřejnost hlasité projevy „války žalobců“, které bylo třeba utišit. Stížnost pro porušení zákona Daniely Kovářové ve prospěch i neprospěch obviněných Jiřího Čunka a Petra Hurty zmátla i novináře a vyvolala v neinformované veřejnosti dojem, že jejich trestní řízení bylo od počátku vedeno nezákonně. Novináři nepochopili rozsudek Nejvyššího soudu ČR jako důkaz, že žalobci selhávali v trestním řízení proti Jiřímu Čunkovi od začátku až do konce. Našli si proto jiné hračky a přestali povzbuzovat reptání veřejnosti i státních zástupců proti problematickému zastavení trestního stíhání Jiřího Čunka. Počin Daniely Kovářové možná nebyl hezký, ale splnil účel, aniž by vytvořil vážnou překážku pro případný pozdější postih viníků skandálu.
Petr Uhl mimo to zákeřně zvyšuje účinnost pomluvy Daniely Kovářové tím, že hovoří o „stížnostech pro porušení zákona“ v množném čísle, zatímco ve skutečnosti podala jen jednu. Je to jeho oblíbený trik, který použil i jinde.
To vše je zanedbatelné proti skutečnosti, že Daniela Kovářová by vůbec neměla příležitost „držet ochrannou ruku“ nad Renatou Veseckou ani podat tu jedinou stížnost pro porušení zákona, kdyby v době vypuknutí skandálu Jiří Pospíšil plnil řádně povinnosti ministra. Nenapadl Potoczkovo usnesení o odnětí a přikázání věci Jiřího Čunka stížností pro porušení zákona, ačkoli obdržel několik podnětů, a také sama Renata Vesecká mu poslala trestní spis s výzvou, aby její postup nechal přezkoumat Nejvyšším soudem ČR. Aby posílil fikci zákonnosti manipulace s kauzou Jiřího Čunka a oslabil znechucení veřejnosti, nechal vydat právní výklad použitelnosti §25 trestního řádu také v přípravném řízení, přestože ministerstvo není úřadem určeným k výkladu zákonů. Nepodal proti „pachatelům“ zásahu kárnou žalobu a nepostavil je mimo službu až do rozhodnutí kárného soudu, ač k tomu byl opakovaně vyzván např. spolkem Šalamoun. Postaral se jim tak o beztrestnost jednou provždy, protože mezitím vypršely promlčecí lhůty. Neuvážil ani možnost trestního oznámení proti „pachatelům“ pro podezření z trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele a nakonec se sám dostal mezi podezřelé, proti nimž se pokusil vyvolat trestní řízení spolek Šalamoun, pobouřený právě jeho ochranářským postojem k nepravostem státních zástupců.
Pokud je Petr Uhl přesvědčen, že Renata Vesecká známým postupem v kauze Jiřího Čunka porušila zaviněně své povinnosti a jednala neeticky, a rád by ji viděl na lavici kárně obžalovaných, měl by logicky požadovat, aby současně s ní byl stíhán ministr Jiří Pospíšil jako její nepochybný spoluviník. Jenže Petra Uhla a Jiřího Pospíšila spojuje iracionální nenávist k Pavlu Němcovi, která se přenáší na všechny jeho přátele, a tím je objektivní pohled komentátora na ministrovo počínání znemožněn.
Jeho zášť vůči Daniele Kovářové by mohla mít velmi soukromý motiv. Opět se o ní mluví jako o možné kandidátce na funkci veřejného ochránce práv, potažmo jako o překážce na cestě k vítězství kandidátky sociálních demokratů Anny Šabatové, manželky Petra Uhla. Můžeme to chápat i tak, že Daniela Kovářová by mohla stát v cestě uplatnění skrytého vlivu Petra Uhla na výkon funkce veřejného ochránce práv.
Petr Uhl dále zkritizoval Renatu Veseckou kvůli omezenému rozsahu, v jakém zprostila mlčenlivosti státní zástupce, kteří ve věci vystupovali jako svědci. Shoduji se s ním v názoru na neúnosnost jejího dalšího setrvání v úřadě. Nicméně v tomto bodě se jí musím zastat.
Především nemá důvod se před čímkoli chránit, protože díky benevolenci Jiřího Pospíšila v době jeho prvního ministerského působení jí v souvislosti s kauzou Jiřího Čunka nehrozí kárné řízení. Pan ministr nechal marně vypršet procesní lhůty a blíží se také konec promlčecí lhůty pro případné trestní stíhání, které ostatně díky souběhu nechuti policie a obranářského postoje státního zastupitelství není proveditelné.
Dále nejvyšší státní zástupkyně nemá důvod, aby rozšířila rozsah zproštění mlčenlivosti nad rámec požadavku soudu. A soud je vázán obsahem obžaloby. Pokud by se pustil do komplexního prověřování fantasmagorií Marie Benešové, Petra Uhla a dalších „bojovníků proti justiční mafii“, dopustil by se svévole srovnatelné s „dováděním“ soudce Vojtěcha Cepla v řízení na ochranu osobnosti sedmi žalobců proti Marii Benešové u Krajského soudu v Praze.
Na rozdíl od Petra Uhla jsem byl komentovanému soudnímu jednání přítomen a nemám
pocit, že by omezení mlčenlivosti soudu překáželo. Výsledku výslechů státních zástupců ve spojitosti s ostatními provedenými důkazy rozumím tak, že v různých restauracích došlo k třem společenským schůzkám Pavla Němce a Pavla Kučery s jejich kamarádkou Zlatuší Andělovou. Dvou schůzek se zúčastnila také Renata Vesecká, jedné zcela náhodně navíc jihomoravský krajský státní zástupce Petr Coufal. Přesný obsah rozhovorů není znám, ale určitě se na nich také vedly nezávazné řeči o kauze Jiřího Čunka, které tehdy byly plné noviny. Bylo by spíše podivné, kdyby tomu bylo jinak. Tento obraz je ostatně shodný s tím, který vyplývá z dokazování v řízení na ochranu osobnosti sedmi žalobců proti Marii Benešové u Krajského soudu v Praze.
Kdyby byl Petr Uhl schopen objektivního pohledu a cítil se vázán povinností slušného komentátora podávat vyvážený, pokud možno nestranný obraz komentované události, musel by uvést, že ani na straně žaloby není vše v pořádku. Například žalobkyně uvádí jako důkazy úřední záznamy tří státních zástupců-svědků obžaloby o sděleních, jimiž jim údajně svěřila obsah svých rozhovorů s panem kárně žalovaným a jeho společníky klíčová svědkyně obžaloby, krajská státní zástupkyně Zlatuše Andělová, dříve kamarádka nejméně Renaty Vesecké a Pavla Kučery. Zápisy nebyly nikdy pořízeny, ač státní zástupci měli povinnost je sepsat, pokud obsah sdělení byl tak závažný, jak se dle jejich vystoupení před soudem domnívali. Také státní zástupkyně Zlatuše Andělová měla pořídit záznamy o „mafiánských“ schůzkách, pokud je považovala za závadové. Avšak jediný záznam, který existuje, vyhotovila Zlatuše Andělová jako únik před zvídavostí vrchní státní zástupkyně Mileny Hojovcové až v únoru r. 2008 poté, kdy ústní vysvětlení do protokolu odmítla.
Tento detail dokazování vyvolává pochybnost o věrohodnosti vyslýchaných státních zástupců s výjimkou vrchní státní zástupkyně Mileny Hojovcové a jihomoravského krajského státního zástupce Petra Coufala. Jsem si vědom, že se tímto vyjádřením dopouštím kacířství, protože dáma a pánové byli slyšeni jako svědci „pod přísahou“…
Zejména měl Petr Uhl zaznamenat, že svědecky prokázaný je jediný nevhodný výrok při schůzce v Jihlavě, a to na adresu Jiřího Čunka, který před Pavlem Kučerou, Pavlem Němcem, Renatou Veseckou a Petrem Coufalem vyslovila Zlatuše Andělová. Mimo jiné ji usvědčují dva státní zástupci, kteří stojí ve „válce žalobců“ každý na jiné straně. Tím dodávají svědectví objektivitu. Naproti tomu ani soudce Cepl již nemá za bezpečně prokázané, že Pavel Kučera skutečně pronesl výrok o přednosti politických zájmů před nezávislostí justice, a v tomto řízení o něm rovněž nebyl podán žádný nezpochybnitelný důkaz.
Víra v reálnost paranoidních představ Marie Benešové, jeho vlastních a dalších „bojovníků proti justiční mafii“ vede Petra Uhla v závěru článku k tvrzení, že obhajobu Pavla Kučery by bylo možno rozbít, pokud by v dalším řízení vyšlo najevo, proč „mafiáni“ někdy žádali o urychlení Čunkova trestního stíhání a jindy naopak o zpomalení. Předjímá, že by vyšlo najevo, že se jednalo o odraz poměrů uvnitř tehdejší vládní koalice. Zatím ale z ničeho nevyplývá, že Pavel Kučera & spol. takové požadavky skutečně uplatnili, a z podstaty věci vyplývá, že k tomu neměli logický důvod v žádné fázi dění.
Ve skutečnosti pozorujeme dvě dějová pásma: na jedné stránce společenský život přátelského trojlístku Němec-Kučera-Vesecká, vedle něj zásah státních zástupců. Spojnice mezi nimi nebyla dokazováním prokázána. V kárném řízení, které probíhá podle pravidel trestního řádu, proto dle mého soudu nemůže být prokázána vina Pavla Kučery, který nemá vůči státním zástupcům žádnou pravomoc. Vina bez důkazů neexistuje, aspoň by tomu tak mělo být (vím, že to vždy neplatí).
Uvedené dokazuje, že zrak zakalený předpojatostí a záští je k analýze trestních případů nepoužitelný. Petr Uhl ale jiným nástrojem nedisponuje, zato má mocnou představivost. Měl by proto zanechat neodpovědného rozdmýchávání negativních vášní ve veřejnosti komentováním trestního řízení a začít psát třeba horory.
