Trochu mě zaráželo, když před časem veřejnoprávní televize diváky neustále upozorňovala, že chystá novou podobu své hlavní zpravodajské relace. Představovala bych si spíš, že televizní zpravodajství má informovat o tom, co se děje v okolním bližším a vzdálenějším světě, ne o sobě. Existují samo sebou výjimky: když zrovna do televizní redakce vtrhnou vojáci těžkooděnci, přeskáčou turnikety a běhají po chodbách se samopaly, a navíc to udělají v době hlavních večerních zpráv, je to událost první třídy. A když druhý den nerezignuje ministr obrany...

Ale to, že mají moderátoři zpravodajství stát a popocházet po nějakém virtuálním studiu? To je událost? Pro televizní pracovníky patrně ano - a možná se časem dozvíme, kdy se komu z nich narodilo dítě, kdo se ženil nebo rozváděl a podobné věci. Koneckonců jsou to přece naši "známí", tak se možná od nás očekává, že se s nimi sžijeme. Přiznávám, že jsem se celkem sžila - od roku 1990, kdy pod naším vánočním stromečkem stála televize, bez které jsme se do té doby docela dobře obešli, jsem byla zvyklá sednout si večer k hlavním zprávám. Když jsem pak už moderátory znala podle jmen i podle zjevu a vystupování, trochu jsem nad sebou zaváhala: nepořídila jsem si náhodou omylem Bradburyho "rodinku"? Ale pak jsem nad tím mávla rukou. Rozhodně jsem se nebála, že si začnu plést realitu s televizní obrazovkou.

Ty nové, "jasné a spolehlivé" Události jsem od jejich vzniku několikrát zhlédla a jsem skutečně znechucená. Jednak mi vadí, že se zpravodajství proměnilo v nepovedenou estrádu. Když si chci s někým o něčem promluvit, obvykle si k tomu sednu, nepobíhám z místa na místo a neotravuji svého spolustolovníka neodbytně tím, o čem budu mluvit asi za deset minut. Od zpravodajství čekám informace, a ne pimprlové divadlo.

Informací se ovšem moc nedozvím, aspoň ne nových. Zpravodajský kanál mě snad v žádných zprávách neopomene upozornit, o čem se bude mluvit ve večerních Událostech - proč bych se tedy na ně měla dívat, když už to vím? Kašírované otázky, které klade ze studia moderátor(ka) kolegovi nebo kolegyni na obrazovce, mě taky nebaví: připadá mi to jako ztráta, nebo spíš vyplňování času. Otravují mě neustále opakované okluzní fronty a brázdy nízkého a vysokého tlaku, nezajímá mě, jaké bylo počasí odpoledne, a pokud ano, stačí mi podívat se z okna nebo vyjít z domu. Ono se toho málo děje, že je potřeba pořád dokola mluvit o počasí?

Vůbec jsem si nevšimla, že by zpravodajství bylo bohatší nebo hlubší - nezaregistrovala jsem vůbec žádnou změnu nebo zkvalitnění obsahu. Podle mého názoru se nezměnilo nic, jen forma, a ta se mi nelíbí. Nechápu, proč musejí moderátoři mávat červenou kartičkou s písmenem U - ona televize počítá s diváky tak hloupými, že jim musí stále připomínat, že se dívají na Události? Nu, když myslí, že diváci jsou hloupí, nejspíš jí zůstanou jen ti hloupí.

Diváci jsou prý spokojeni, hlásí televize. Patřím zřejmě k nespokojené menšině. Naštěstí se na Události dívat nemusím. A nebudu.

LN, 4.5.2012