Večerní Události a komentáře se v poslední době – alespoň podle mne – posouvají do nepříliš žádoucí polohy. Ilustrujme si to na pořadu z 11. května, v němž se řešila další vládní krize. Vystupovali v něm Vít Bárta, člen Věcí veřejných, Karel Schwarzenberg, předseda TOP 09, Zbyněk Stanjura, nový předseda klubu poslaneckého ODS, a analytička ČT.

Moderátor nejprve pustil příspěvek, z něhož se divák dověděl, že na nočním jednání premiér odmítl vicepremiérovi, aby si do svého týmu vybral dva spolupracovníky, které v něm chtěl mít. Dál, že vicepremiér ohlásil svůj úmysl resignovat a že se odebral na Hrad. Nedověděl se, jestli to bylo z iniciativy vicepremiéra nebo byl na Hrad pozván. Pak začala pasáž, která trvala až do dvacáté minuty vysílání, v níž moderátor zpovídal Víta Bártu. Když na otázku, proč John odchází z vlády, Bárta odpověděl, že nemůže bojovat proti korupci, moderátor opáčil: „Rozumím tomu správně, že vládní protikorupční boj stojí a padá s Radkem Johnem, to znamená, s jeho odchodem z vlády končí protikorupční boj Nečasovy vlády?“

V elementárních kursech žurnalistiky se adept profese doví, že otázky typu „Ještě stále bijete svou ženu, pane senátore?“ nepatří k těm nejdůvtipnějším. Jak měl asi Vít Bárta odpovědět? Kdyby řekl, že boj s korupcí skončí, tak udělá z Věcí veřejných náfuky, kteří si chtějí přisvojovat cizí peří. Když řekne, že ne, tak zpochybní význam účasti Johna ve vládě. Bárta proto mlžil a moderátor se ho ptal dokola, dokolečka.

Je klidně možné, že se moderátorovi, stejně jako řadě komentátorů, zdálo, že Johnova resignace je jakýmsi nátlakem na premiéra. A že se rozhodl v přímém přenosu toto pokrytectví rozkrýt. A zde jsme přesně u jádra věci: má takhle vypadat profilový zpravodajský pořad veřejnoprávní televize?

Britský žurnalista Jeremy Paxman z BBC vstoupil do dějin žurnalistiky tím, že politikovi, který mu ve studiu mlžil, dvanáctkrát opakoval stejnou otázku. Bohužel, opakováním otázek se ale novinář Paxmanem nestane. Paxman měl ve studiu ministra vnitra Michaela Howarda a šlo o možný zásah politika do státní služby. Howard založil svou politickou kariéru na tvrdých opatřeních proti zločinnosti a po útěku dvou vrahů a jednoho vyděrače z přísně střežené věznice v Parkhurstu v roce 1995 požadoval po šéfovi vězeňské služby Dereku Lewisovi, aby ředitele věznice propustil. Ten se však rozhodl ředitele pouze přeložit, takže se ministr, který ve sněmovně prohlásil, že ředitel bude propuštěn, dostal do nepříjemné situace. Taky Lewise po čase vyhodil. Podle záznamů zveřejněných o deset let později, v roce 2005, se ukázalo, že tehdy zjišťoval u státního tajemníka, který na vnitru řídil státní správu, jestli může rozhodnutí šéfa vězeňské služby Lewise zvrátit. A na to se v roce 1997 Paxman ptal: vyhrožoval jste mu, že jeho rozhodnutí zvrátíte? Jinými slovy, zajímal ho zásah politika do nezávislosti státní správy. A Howard nedal jasnou odpověď.

To byla ale podstatně jiná situace než v ČT24. Moderátor neopakoval faktickou, ale sugestivní otázku. Posléze přešel na další oblíbenou figuru: věštění budoucnosti. Začal se Bárty ptát na vyjednávací podmínky, např. za jakých okolností se Radek John vrátí do vlády. Musím říci, že takové otázky od moderátorů BBC nebo ARD neuslyšíte. Jak na ni může libovolný politik odpovědět před tím, než jednání proběhnou? Když dostal odpověď, že jednání začíná, moderátor usoudil, cituji: „A mám pravdu také v tom, když tu věc interpretuji tak, že ta oznámená rezignace Radka Johna je svého způsobu nátlak na Petra Nečase?“

Pravda, politik by měl umět reagovat na jakoukoliv otázku. Bárta mohl například říci, že politická strana pana premiéra, jejímž místopředsedou je pan Drobil, záruky boje proti korupci ale opravdu neskýtá. Jenže neměl by moderátor klást otázky podle logiky politické hry? Dle ústavy vláda rozhoduje ve sboru. Každý ministr má však svoji vlastní ústavní odpovědnost. Premiér není jejich nadřízený, což si někteří moderátoři ČT24 myslí, ale první mezi rovnými. On nemá co kádrovat podřízené jiného člena vlády, vždyť tím zasahuje do jeho ústavní odpovědnosti. Pokud by to některý člen vlády připustil, zesměšnil by se. Co měl John udělat jiného než rezignovat?

O tom se ovšem posluchač od moderátora ani od analytičky ČT nedověděl nic. Zástupce ODS nedostal otázku, jak si premiér představuje dodržování ústavy, když se plete do kompetence ministrů, kde je premiérův slib vyměnit méně schopné členy vlády, na čemž záviselo ukončení vládní krize. Moderátora zbla nezajímalo, že premiér rekonstrukci vlády slíbil, pak od ní zase upustil, čímž nechal náklady na vládní krizi nést primárně Věci veřejné.

Ať si myslíme o Věcech veřejných, co chceme, ať si myslíme o celé české politice, co chceme, měli bychom trvat na tom, že by se veřejnoprávní sdělovací prostředky měly chovat profesionálně a nestranně a poskytovat informace, aby si veřejnost mohla udělat vlastní názor. Dělat z politiků hlupáčky snad ani není nutné.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6