Posledních několik týdnů nechybějí v žádných zprávách či vydáních českých deníků informace o dění na palestinských územích v Gaze. Novináři napsali i o tom, že představitelé islamistického hnutí Hamas neprodloužili příměří s Izraelem a navíc obnovili masivní raketové ostřelování jihoizraelských měst. Potud jsou informace přiměřené a objektivní.

V některých komentářích se objevily i podrobnější informace o tom, že rakety používané Palestinci jsou nepřesné a navíc nemají potřebný dolet. Tudíž prý nepůsobí velké škody ani na životech, ani na majetku. Ve všech případech byla tato informace novináři použita v podstatě jako jistá „polehčující okolnost“. „No co, ať si střílejí, když téměř nikoho nezabijí!!!“

Jenomže ti, kteří tyto naštěstí nedokonalé rakety odpalují, nechtějí střílet do pouště a kamení. Ti chtějí masově zabíjet lidi. Jen se jim to zatím tak úplně nedařilo.

A když pak po několikrát opakovaném varování Izrael uplatní odvetné údery a začne likvidovat technické a organizační základny nepřátel, najednou ti samí novináři píší podstatně z jiného úhlu. Například v pondělní MF Dnes v článku „Izrael udeřil, Gaza hoří“ hovoří nějaký v Čechách studující Palestinec Imád al-Bitar: „…Dnes mi zabili kamaráda, jsem z toho na nervy!“

Také v dalších článcích se rozebírá situace z pozice Palestinců. Stačí číst titulky: „Zatímco Palestinci trpí, v izraelském pohraničí úder schvalují.“ Vše doplňují další srdceryvné obrázky zraněných Palestinců. Ano, každá válka byla a je strašná a tragická i pro civilní obyvatelstvo. Ale právě většina těch obyvatel ve volbách volila hnutí Hamas a dosud jásala nad každou raketou odpálenou na Izrael. Teď bohužel trpí. Z lidského hlediska můžeme soucítit se všemi trpícími na světě, ale tím nemůžeme zaměnit příčinu za důsledek.

Je naprosto jisté, že kdyby Palestinci měli kvalitnější rakety, tak bychom už před několika týdny byli svědky stejně tragických situací z izraelského území, jaké dnes vidíme v záběrech televizních kamer z Gazy. Byly by titulky a informace jiné? Na které straně barikády by teď novináři „bojovali“?