19.4.2024 | Svátek má Rostislav


MÉDIA: Dvojí zjevení Velkého Bratra

10.7.2007

Ztohoven a Noisebrothers, dva fenomény, které naznačují, že leccos, co jsme v mediální teorii a praxi považovali za spolehlivě dané, ozkoušené a trvalé, může brzy přestat platit. Ta dvě slova označují aktivity, které nabourávají evoluční principy mediálního světa, neohlížejí se na pravidla, která jsme médiím dali proto, abychom je dokázali lépe užívat a aby se nestala našimi pány. Obě slova označují pokusy - nadto vydařené pokusy – jak v přímém přenosu režírovat realitu.

Co je jejich principem? Noisebrothers vycházejí důsledně z lidského faktoru. Jde o studenty středních škol, kteří vezmou do ruky zpravodajskou techniku – kameru, mikrofon, odchytí před budovou vlády či parlamentu politika a položí mu otázku, jakoukoli, třeba i hloupou či bizarní. Natočí politikovu – ovšemže vážně míněnou - odpověď, tu v domácím studiu sestříhají a pověsí na internet. Tím vzniká jakési paralelní zpravodajství: Záznam události, která nemá objektivně vzato žádný význam – politik odpovídá na banální nebo nesmyslné otázky, ovšem odpovídá na ně s vážnou tváří, zjevně omámen technikou. První oběti Noisebrothers, například místopředseda vlády Čunek či předseda komunistů Filip, zprvu nevěděli, že jsou v hledáčku recesistů, a chovali se jako před novináři. Takto navozená – a od prvního okamžiku svědomitě režírovaná situace posouvá meze reality do mimoreálných sfér a mimochodem dává nahlédnout do obnažené absurdity politické komunikace jako takové.

Šíření takových amatérských videí je dnes jedním z dynamicky se rozvíjejících fenoménů internetové komunikace a začíná se velmi silně využívat i v reklamě: Její výroba je totiž levná a její šíření je zdarma – stojí na dobrovolné aktivitě přeposílatelů. Proto je její efektivita nezměrná.

Druhý svrchu zmíněný zásah do reality mediálními prostředky způsobila skupina, která si říká dvojsmyslně Ztohoven. Navěsila svůj simulovaný záznam atomového výbuchu do živého vysílání České televize a stvořila iluzi jaderného hřibu nad Jeseníky. To není v jádru nic nového. Fikce stojící na velké podobnosti se skutečností je v médiích přítomna od okamžiku, kdy si první tvůrce uvědomil jejich možnosti. A v té souvislosti bývá nejčastěji zmiňován Orson Welles se svojí rozhlasovou Válkou světů, která byla tak sugestivní, že po svém odvysílání vyvolala v USA celonárodní paniku. To se skupině Ztohoven nepodařilo, ale i tak způsobila značný rozruch. Upozornila totiž na fakt, že se díky dnešní technice lze do vysílání nabourat velmi snadno, že to dokážou i amatéři a že obsah, který vmontují do přímého přenosu, je ze své podstaty nekontrolovatelný. A tedy nepředvídatelný. Jestliže Noisebrothers vycházejí z možností mezilidské komunikace (a schopnosti manipulovat člověkem z očí do očí), pak Ztohoven pracují s možnostmi techniky, která dokáže manipulovat vědomím mas.

Odlišnosti tu jsou v samotné motivaci tvůrců – či pachatelů, chcete-li. Noisebrothers tvrdí, že se výrobou svých mystifikačních videí prostě baví, Ztohoven prohlašují, že jesenickým hřibem demonstrují svůj strach z radarové základny v českých lesích. V obou případech ale lze konstatovat, že aktéři svým způsobem vyjadřují politický názor. Jedni tak, že relativizují obsah a metodiku veřejné komunikace (i výsměch zdánlivé serióznosti politika je přece jasný postoj), druzí dávají svému činu deklaratorní obsah a smysl. Tak jako tak jde o činy záměrné, cílené, jde o výsledek kreace, která má čitelnou dramaturgii a režii. A v obou případech také svým způsobem jasně definovaného příjemce, masové publikum.

To vyvolává několik otázek. Předně: jestliže je za vcelku primitivních technických, logistických a manuálních podmínek vyrobit podobné mediální mystifikace, kde je záruka, že to co vidíme dnes a denně ve zprávách, jde obrazem skutečnosti, a ne jen nějakou násobně sofistikovanější manipulací a fikcí? A dále: kde je hranice – pokud vůbec ještě nějaká je – mezi realitou a smyšlenkou v médiích? Jaké procento fabulace se podílí na utváření našich představ o skutečnosti, když zakládáme většinu svých vědomostí na mediálních sděleních? A tedy: do jaké míry jsme manipulovatelní – navzdory našemu vzdělání, sociální kvalifikaci, zkušenostem a přirozené skepsi?

Jakkoli je snadné akce skupin Noisebrothers a Ztohoven charakterizovat jako v prvním případě klukovinu, v druhém případě pirátské vysílání, obě mají společnou zásluhu: připomněly nám existenci instituce Velkého bratra, který nad námi bdí - navzdory tomu, nakolik v jeho existenci věříme nebo nakolik si ji uvědomujeme.

(Psáno pro Česká média)