19.3.2024 | Svátek má Josef


MÉDIA: Co nám přináší zpravodajství

17.2.2018

Nejsem odborník, ale jen obyčejný divák nebo posluchač a jako takový bych chtěl něco říct ke zprávám, které jsou nám ve zpravodajství rozhlasem nebo televizí předkládány. Ne k obsahu, k tomu se vyjadřují povolanější, ale k formě.

Pokud se přihodí nějaká mimořádná událost, jako je nový válečný konflikt, teroristický útok nebo živelní katastrofa, je logické, že se jí tato média věnují přednostně a většinou se jedná o první zprávu, kterou relaci zahájí. Ale! Zpráva je stará nanejvýš několik hodin, s jistotou se ví jen co a kde, nanejvýš kdo, v lepším případě se zná i počet obětí nebo útočníků a jejich následný osud. Přesto to režii stačí i na čtvrthodinový šot, kde se stále omílá již známé, zpestřené výroky papalášů s výroky typu „pachatele rychle dopadneme a potrestáme“, „nedáme si nikým narušit náš způsob života“, „uděláme všechna opatření, aby se to už nikdy neopakovalo“ a podobně. Následuje výčet dalších papalášů i zahraničních, kteří - kromě projevů soustrasti - říkají totéž. Nezbytným doplňkem jsou různé spekulace o motivu a pachatelích či příčinách a trochu ukřivděné sdělení „policie zatím odmítá sdělit další podrobnosti“. To u televizí doprovází opakující se smyčka záběrů ze zmíněného místa, někdy doplněná podobnými záběry archivními či od jiných štábů, a proložená rozhovory se „svědky“ typu „slyšel jsem z náměstí výstřely a křik, tak jsem se běžel někam schovat“. Vskutku nezbytná zpravodajská informace.

Trochu jiného typu byla i nedávná reportáž o návratu Jaroslava Jágra do vlasti. Nepopírám, že je to skvělý sportovec a že udělal hodně pro propagaci naší země a za zmínku to stojí, ale proč tomu věnovat v hlavním zpravodajském prostoru tolik času? To se u nás nebo ve světě nic jiného neděje? Na co máme sportovní zprávy a kanály?

Ale jsou i opačné případy. Například nedávno u ČT proběhla v rámci bloku krátkých zpráv informace, že byl vydán zákon o vodách. O tom, čeho a koho se přesně týká, ani slovo. Zpráva na tři vteřiny. U konkurenční stanice jí věnovali vteřin alespoň dvacet a, i když stručně, smysl zákona vysvětlili. Stejně by mě zajímalo, když sněmovna schválí týdně alespoň sedm zákonů, proč si ČT vybrala zrovna tento, když o jiných většinou ani neštěkne. Ale řekl jsem, že se k obsahu nebudu vyjadřovat.

Další výtku mám k uvádění jednotlivých zpráv, zejména těch krátkých. A to se týká i rozhlasu. Moderátor oznamuje: Českolipská radnice zveřejnila..., Pařížská policie zajistila..., Velimský podnikatel vynalezl.... Posluchač ještě tráví předchozí sdělení a první slovo mu často unikne a zpráva mu nic neříká. Proč by nešlo zprávy uvádět: Radnice v České Lípě, Policie v Paříži, Podnikatel z Velimi?

Jiný problém vídávám, hlavně u komerčních televizí, při zprávách z nehod, o trestných činech nebo ze soudních síní. Některé záběry bývají záměrně až zcela rozostřené, z výpovědí zúčastněných osob je často slyšet jen jakési brumlání. Proč to tam vůbec dávají? Podobně někdy dopadá přímé vysílání z terénu, zejména z hudebních slavností, kdy hluk z pozadí téměř překrývá hlas komentátora nebo jeho hosta.

U komerčních televizí je navíc čím dál patrnější, že jim jde hlavně o zisk. U některých pořadů se stopáž vložených reklam, včetně sponzorů, již téměř blíží stopáži pořadu, nemluvě o reklamě, kterou po krátké přestávce začala Nova opět vkládat do zpráv.

Uznávám, že třeba pár hodin po volbách jejich výsledky, účast a reakce hlavních účastníků zajímají mnoho diváků a posluchačů a je na místě jim věnovat více prostoru, ale proč opakovat totéž ještě další tři dny? Nebo proč je třeba před volbami zvát do zpráv různé (někdy třeba i moudré) hlavy, aby sdělily své co by kdyby. Vždyť předvolebních besed a setkání je víc než dost a těch povolebních možná ještě víc.

Naopak mi nevadila reportáž ve večerních zprávách na ČT (přestože je téměř zcela zaplnila), která mapovala průběh oslav 17. listopadu. Byla věcná, bez osobních komentářů zpravodajů či moderátorů, doprovázená autentickými záběry.

Jistě by se našly další případy, kladné i záporné, ale myslím, že je jasné, o co jde. Tyto připomínky se týkají hlavně režisérů zpravodajských pořadů, kteří by měli dbát, aby jejich zpravodajství bylo nejen věcně správné a dostatečně informativní, ale i srozumitelné a neobsahovalo zbytečnosti a spekulace.