Stádnost většiny českých žurnalistů mne nepřestává fascinovat. Pár dnů poté, co se objevily výsledky jakéhosi průzkumu, z něhož vyplývá, že v Praze by zelení prošli do Parlamentu (ovšem pokud by ty volby byly opravdu jen v Praze), bylo najednou jejich předsedy Martina Bursíka všude plno.

V sobotních přílohách MfD i LN, v Krausově televizní show, v rozhlase, kam se zkoprnělý člověk podíval, tam na něj jukla nová naděje všech „co nemají koho volit“. Oslavné tirády na Godota, který konečně zachrání „volební hlasy všech slušných“, jak sami sebe skromně označují, se valí zleva zprava. Škoda jen, že nám titíž autoři, kteří před 4 lety podobně aktivisticky vystupovali ve prospěch „politiky nového stylu“ v podání koalice 4K, 3K, 2K a Špidlovy ČSSD, neřekli, jak v praxi mezi roky 2002 a 2006 dopadl ten jejich vychvalovaný „nový styl“. Na tom úprku zpět k reálnému socialismu 80. let se totiž více než aktivně podílely právě ty jejich síly, které svou autoritou před volbami v roce 2002 podporovali. Například v Lidových novinách nás ubezpečil o správnosti volby zelených Jiří Černý takovým způsobem, že jsem si chvílemi myslel, že to nemyslí zcela vážně a ironicky zlehčuje zcela očividnou kampaňovitost, s jakou se žurnalisté vrhli na nečekaná (i když zcela virtuální) čísla z průzkumu:

„…A najednou se všem hledačům neposkvrněné strany rozsvítila na politickém semaforu zelená…“

Mimo podobných perel, mezi něž patří i připomenutí, že Bursík je „ročník Zuzany Navarové“ , (což je asi podle pana Černého ten správný předpoklad pro politickou práci) se v jeho článku objevila i jedna věta dokonale odrážející realitu:

„…Pokud ale Bursíkovo vedení samo neudělá závažnou chybu, mělo by na průzkumové vlně doplout až do sněmovny…“

Ano, nic jiného než o mediální surfing na průzkumové vlně se totiž v případě Strany zelených nejedná…


**********

V Reflexu si téhož efektu – co znamená z mediálního hlediska, když politická strana přesáhne 3 měsíce před volbami v průzkumu pomyslnou pětiprocentní hranici - všiml Miloš Čermák:

„…POLITICKÉ PERPETUUM mobile existuje. Jmenuje se pětiprocentní hranice voličských preferencí a funguje následovně: pokud jste pod ní, jako byste nebyli. Ale jakmile jednou tuhle hranici překročíte, stroj se rozběhne a to by v tom byl čert, aby vás nedopravil až do Parlamentu. Strana zelených už roky vegetuje stranou mediálního zájmu a nepomohly jí ani fanouškovské akce bývalého prezidenta Havla. Jakmile však dva průzkumy ukážou, že se preference překulily přes pětiprocentní čáru, je najednou zelených všude plno. A nejspíš to tak bude až do voleb. S předsedou Bursíkem udělaly velký sobotní rozhovor hned dva deníky v jednom dni a jedna z otázek zněla: ´Přemýšlel jste o premiérské židli?´ Grotesko, tvé jméno je česká politika…“

Jen tu poslední větu své poznámky nemyslel pan Čermák asi zcela vážně. Podle mne by se daleko lépe hodilo: „…Grotesko, tvé jméno je česká žurnalistika…“. Minimálně kvůli tomu, že s tou opravdu kuriozní otázkou o „premiérské židli“ nepřišel politik Bursík, ale novinář Viliam Buchert.

www.angle.cz