Zůstat lapený v pasti kolony na dálnici neprůjezdné kvůli nehodě, nemít možnost z ní uniknout, a po odklizení překážky pokračovat v cestě „přískokem“ přes místa se sníženou průjezdností, na nichž nikdo na opravách dálnice nepracuje, a večer poslouchat v pořadu České televize znevažující meditace komentátora Martina Zvěřiny k žádosti předsedy Ústavního soudu ČR Pavla Rychetského o vybavení jeho služebního vozidla majáčkem, to vše prožít v jednom dnu, je skutečně „silná káva“ způsobilá vyvolat infarkt.

Požadavek předsedy Ústavního soudu ČR na rozdíl do Martina Zvěřiny považuji za zcela pochopitelný. Mám pouze výhradu, že by mu majáček pomohl jen někdy, neboť na dálnici nastávají situace, které by překonal pouze narychlo přivolaný vrtulník. Debata, kterou vyvolal, by ale měla být impulsem pro ministra dopravy, aby s uplatněním přísnějších měřítek přezkoumal stav v organizaci oprav dálnice, a pro policejního prezidenta, aby vysvětlil, proč v případě úplné neprůjezdnosti dálnice dopravní policie okamžitě nezorganizuje odklánění provozu na objížďky.

Je ale naprosto nepřijatelné, aby bulvár utloukal Pavla Rychetského jeho výroky z r. 2011. Tehdy nebyl stav dálnice tak kritický a Ústavní soud ČR nebyl tak zavalen stížnostmi jako nyní, proto Pavel Rychetský neprožíval situaci na dálnici tak silně. Pokud se týká mínění pana Zvěřiny o tom, že na rozdíl od ministrů, kteří majáček mají, se nic nestane, když předseda Ústavního soudu ČR někam nepřijede včas, nebo naopak promarní čas čekáním na začátek jednání, ke kterému přijel s rezervou předčasně, či že se Pavel Rychetský více cítí být příslušníkem exekutivy, a proto chce (snad jen z marnivosti?) chtít výhody ministra, lze k nim říci jen tolik, že jejich autor se jako správný bulvární komentátor vyjadřoval k věcem, o kterých nic neví.

V posledních letech se výrazně zvýšila zatíženost Ústavního soudu ČR nápadem stížností. Situaci zhoršilo přechodné období neúplného obsazení soudu soudci. To vše se odrazilo také v pracovním vytížení předsedy soudu. Proto ho vynucená nečinnost bolí více než dříve. Zejména je předseda Ústavního soudu ČR jedním z pěti nejvyšších ústavních činitelů státu, je ve vyšším postavení než ministři, kteří jezdí s majáčky. Z titulu své funkce se musí zúčastňovat jednání, na která v žádném případě nesmí dorazit se zpožděním. Toto je protokolární nutnost a skutečnost, která má objektivní platnost bez ohledu na to, co si o tom myslí bulvár, ať veřejnoprávní nebo lidově soukromý. Povahou své práce předseda Ústavního soudu ČR částí své pracovní náplně je a vždy byl neformální součásti exekutivy. Nárok na usnadnění cestování mezi sídlem jeho úřadu a ostatních ústředních orgánů, s nimiž musí jednat, není nepřiměřený v situaci, kdy stát není způsobilý ochránit občany před nadbytečným ztrpčováním jejich života následky nezvládnutí krizového stavu na dálnici D1.

Ponechávám stranou názor Martina Zvěřiny, že právo ministrů používat majáčky je snad výmyslem Špidlovy vlády z r. 2001 a bylo by vhodné aspoň některým z nich je odejmout. Jinde ve světě jsou majáčky běžné a jejich potřebnost je nutné posuzovat i z hlediska obecné ochrany bezpečnosti přepravovaných osob.