29.3.2024 | Svátek má Taťána


MÉDIA: Branky, body, kokoti

10.7.2018

aneb Úskalí angažovaného humotu

Blesk pro ženy poskytuje už od května prostor občasníku Petra Cífky, Brigity Zemen a dalších autorů, prezentovaném Terezou Dočkalovou s nekalosoutěžním, protože na ČT parazitujícím pořadu s názvem Branky, body, kokoti. Vzhledem k tomu, že už je venku sedmý díl tohoto politicky angažovaného feministického humotu, lze hodnotit dosavadní přínosy a nedostatky tohoto opusu inspirovaného tematicky stejně zaměřenými výstupy třeba Samanthy Bee, Amy Schumer nebo Sarah Silverman, tedy autorek televizního humoru, které byly vtipné do doby, než chytily feminismus, rakovinu 21. století. Rozdíl je pouze v tom, že BBK začínají rovnou z feministických pozic, čímž přeskočily fázi, kdy mohly být ještě zábavné. Srovnávat BBK třeba se Šťastným pondělím Jindřicha Šídla by proto bylo - z mnoha níže uvedených důvodů - žalovatelným nactiutrháním autorů této inteligentní pětiminutové satiry i nefeministy Šídla osobně. Protože jediným kladem BBK je fakt, že každý díl trvá okolo tří minut, přejdu rovnou k jejich nedostatkům.

1. Když nic nevíte, zamaskujte to ironií

Cílem BBK je podle jejich autorů trefování se do genderových nerovností, a to ironií a sarkasmem. Problémem je, BBK namísto kritiky reálných genderových nerovností šíří ty nejhorší, nejprofláklejší a dávno vyvrácené údajné genderové nerovnosti. Sarkasmem a ironií pak BBK zakrývá nedostatky ve vzdělání a přinejlepším povrchní znalost (častěji totální neznalost) probíraných témat. Už první díl obsahuje solidní nálož a další nijak nezaostávají:

- školky nebudou muset přijímat dvouleté děti – podle BBK horror, ačkoli mezi dvouletým a tříletým dítětem je obrovský rozdíl a ačkoli k odkládání dvouletých dětí slouží jesle, nikoli školky. Podle BBK to povede k tomu, že matky se budou muset déle starat o vlastní dítě, čímž jim v práci ujede vlak. Tak určitě;

- gender pay gap – podle BBK musí žena v ČR pracovat o tři měsíce déle, aby vydělala tolik, co její mužský protějšek. Je to naprostý nesmysl, který byl v USA opakovaně vědecky vyvrácen skutečnými feministkami. Velkou šanci nepřipadat si jako hlupačka má proto každá žena, která se seznámí s realitou;

podle Světového ekonomického fóra se rovnost mužů a žen u nás zhoršuje a jsme na 88. místě – BBK bez dalšího převzaly dojmologii uvedené neziskovky, měřící mimo jiné gender pay gap a pranýřující země za malý počet žen v politice a za to, že málo žen s malými dětmi (na rodičovské dovolené) pracuje;

nárůst počtu mužů bydlících po třicítce u rodičů – BBK ignoruje, že stejně tak dlouhodobě roste počet žen bydlících po třicítce u svých rodičů, a nijak se nezabývá takovými malichernostmi, jako je změna životního stylu a s ní související pozdější zakládání rodiny nebo stále horší dostupnost bydlení. Mimochodem, problém mamahotelů se netýká pouze ČR, taková Itálie na tom není o moc líp;

- kampaň MeToo, které se podle BBK vysmívá zlý sexista Stanislav Bernard svým billboardem s Babou Jagou z Mrazíka (kterou hrál muž), je založená na ignorování elementárních zásad právního státu, počínaje presumpcí neviny a zásadou audietur et altera pars, přes ignorování úmyslu údajného pachatele sexuálního násilí (a jeho nahrazení nepříjemnými pocity údajné oběti) až po skutečnost, že celá kampaň nijak nepomáhá údajným obětem a slouží pouze aktivistům zapojeným do této kampaně k tomu, aby se cítili lépe, aby se mohli pokládat za bojovníky s nepravostí a morální hrdiny boje proti sexuálnímu násilí. Podstatu problému, totiž jak zabránit tomu, aby k sexuálnímu násilí nedocházelo (nebo aby k němu docházelo méně často), pak kampaň MeToo neřeší vůbec. Už jen z těchto důvodů si ta kampaň zaslouží daleko tvrdší kritiku, než jako představuje sarkastický billboard, který navíc téměř nikoho neuráží. BBK má dávno jasno: Bernard shazuje oběti zneužívání a leckdy i znásilnění. Ve skutečnosti údajné oběti, protože zatím nebyl ani nepravomocně odsouzen Harwey Weinstein, kvůli kterému celá kauza v Hollywoodu vypukla a který čelí obvinění ze dvou znásilnění a jednoho sexuálního napadení.

- manželství je aspoň zatím svazkem dvou osob opačného pohlaví, podle § 3 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku je hodno zvláštní zákonné ochrany a jeho stále ještě předpokládaným hlavním účelem, dokonce i podle § 655 občanského zákoníku, který ale scénáristky BBK evidentně nečetly, je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Pokud chtějí homosexuální páry adoptovat děti, pak stačí patřičným způsobem upravit registrované partnerství (které máme zavedeno od roku 2006) namísto destrukce institutu manželství (a napřed zkusit obhájit, jestli je v nejlepším zájmu dítěte být adoptované párem registrovaných partnerů namísto párem manželským). Hlavně nepřemýšlejte třeba nad důsledky výchovy v neúplných rodinách, absencí mužských či ženských vzorů a podobně. BBK si takové otázky nepokládá vůbec, nač taky, že jo.

BBK nenutí diváky přemýšlet nebo jít do hloubky nebo se podívat na problémy z nečekaných perspektiv, cílí pouze na tři skupiny diváků: na feministky, které utvrzuje v jejich jediném správném názoru bez ohledu na realitu; na konzumenty Blesku, kteří jsou ideálním cílem BBK propagandy; a na všechny ostatní, kteří k myšlení používají mozek a kteří budou u BBK trpět. Přílišné přemýšlení nad BBK probíranými tématy totiž spolehlivě zabíjí veškeré pokusy autorů o humor a diváky znalé podstaty věci vedou pouze k frustrovanému kliknutí na jiné video. Nač ostatně poslouchat českou verzi feministických pitomostí zpoza Atlantského oceánu, když si lze dopřát ještě absurdnější americkou nebo kanadskou produkci téhož „humoru“, jehož jedinou pointou je neustálé parafrázování teze, jací jsou muži zloduši, což samozřejmě vůbec není sexistické. Jediné, čemu se tak lze při sledování BBK skutečně zasmát, je dikce Terezy Dočkalové a mimika, s jakou nesmysly kvarteta scénáristek prezentuje.

2. Pleteme slaměné panáky

Daleko horší je, že zhruba od třetího dílu ztrácí BBK poslední zbytky odstupu a mění se v silně zaujatou feministickou agitaci, ve které už vůbec nejde o humor (za předpokladu, že o něj autorům vůbec kdy šlo), ale o karikování jiných názorů než mají autoři BBK ve snaze vyprovokovat prezentovanými slaměnými panáky co nejvíc lidí. BBK to dokonale zvládla hned dvakrát v případě Dominika Duky a Jordana Petersona.

Označit Dominika Duku jako „kardinálního prasáka“ proto, že se vymezil proti Frljičově hře „Naše násilí, vaše násilí“ a uvedl, že „některé menšiny si dovolují víc, než nacisti nebo komunisti“, je sprosťárna vskutku kardinální, milé BBK, protože Dominik Duka zaprvé řekl doslova: „To, co udělalo Brno, jeho divadlo… toto si netroufl nacistický režim a netroufl si to ani komunistický režim. A to byly totalitní režimy. Čili my se tady dostáváme do totality, kterou vytvářejí určité menšiny, které prosazují, abych tak řekl, zcela nemorální, nehumánní a nedemokratický přístup ke druhým.“ Zadruhé, Dominik Duka na rozdíl od BBK ví, o čem mluví, protože za komunismu seděl v base za to, že byl duchovní. Zatřetí, na jeho výroku není „prasáckého“ vůbec nic (prasácké jsou Frljićovy „hry“, protože šíří nenávist). Takže BBK následně vysvětluje označení Duky za prasáka proto, že „podpořil nácky“, totiž Slušné lidi, kteří uvedení hry narušili svým protestem. Problém je, že Duka na Facebooku protest Slušných lidí nepodpořil a napsal doslova: „S povděkem vítám několik tisíc lidí, kteří se v petici postavili proti uvedení blasfemické divadelní hry v Brně. Vítám, že se našli i lidé, kteří se odhodlali k činu, hru napadli u soudu a žádali její odvolání z programu divadla. Nakonec je třeba vidět, že někteří z diváků dali najevo svůj nesouhlas se skandálním obsahem i při samotném představení, byť jim to způsobilo potíže.“ Duka podpořil protesty lidí ve formě petice a požadavku na stažení hry z programu festivalu („s povděkem vítám“ a „vítám“), narušení průběhu hry pak již konstatoval, ale nepodpořil. Slušní lidé navíc nejsou neonacisté (vnitro je ve čtvrtletní zprávě „pouze“ pokládá za součást extrémní pravice). Ach, ten ďábel skrytý v detailech. Ale co čekat od vydavatelství bulváru, které opakovaně prohrává spory na ochranu osobnosti.

Jordan Peterson řekl a napsal spoustu věcí, jeho přednášky a veřejná vystoupení jsou na internetu od roku 2013. Nicméně neřekl nic z toho, co BBK tvrdí: „Chlapi nehrbte se a vezměte si zpět to, co vám patří, vzkazuje mužům psycholog Jordan Peterson. Jeden z nejvlivnějších intelektuálů současnosti. Naše společnost je podle něj přísně hierarchická a zcela přirozeně v ní mají dominovat – hádejte – bílí muži. Peterson říká, že je to biologicky dané. Víte totiž, komu je lidstvo v přírodě nejvíc podobné? Humrům. Ano, berme si příklad ze světa korýšů. Dominantní humr je šťastný, když může lehce šikanovat ostatní.“ Ve skutečnosti Peterson použil humry jako příklad toho, že hierarchie není nutně výtvor lidské společnosti, ale že má svůj původ v evoluci a že hierarchickou strukturu vytvářejí dokonce i humři fungující na bázi serotoninu, od kterých se lidstvo v průběhu evoluce oddělilo asi před 350 miliony let. Na Petersona stejnou otázku „takže vy tvrdíte, že bychom svou společnost měli organizovat podle humrů?“ vyzkoušela už dávno jiná nevinářka – Cathy Newman – v tomto ukázkovém příkladu epic failu feministického angažovaného žurnalismu, který je dobře shrnutý zde. Zeptala se Petersona i na to, jestli je hierarchie daná jednou provždy a muži a ženy s ní nemohou nic dělat. Odpověď Petersona na obě otázky byla negativní. Autoři BBK nemusí tak ostentativně dokazovat, že si ani neudělali svůj domácí úkol a nepustili si jedno půlhodinové video, natož aby knihu „12 Rules for Life: An Antidote to Chaos“, v jejíž první kapitole je ten příklad uveden, aspoň prolistovali. Místo toho autoři BBK vytvořili karikaturu Petersona coby rasistického macho šovinisty, aby na této karikatuře testovali svůj zoufalý ostrovtip, protože nezvládli stejně utřít skutečného Petersona. Ani nemohli. Od doby, kdy se Peterson stal jednou z levičáky nejvíce nenáviděných osob, se řada z nich pokoušela ve 200+ přednáškách a veřejných vystoupeních Petersona, zveřejňovaných od roku 2013, vyhrabat cokoli, co by z něj udělalo rasistu, sexistu, šovinistu. Nenašli nic a jediné, co jim zbylo, je pletení slaměných panáků.

Rozborem vět Daniely Kovářové, vytržených z kontextu z různých jejích vystoupení, by se dalo zabavit na hodně dlouho. BBK se nesnaží vysvětlit, co je na jednotlivých výrocích exministryně spravedlnosti prasáckého – prasácké jsou podle BBK samozřejmě všechny, i věty typu „hlavním atributem ženy je krása“, „budou mě pohlavkovat feministky“, „lidi si nejsou rovni, nemají stejná práva a je otázka, jestli si my ženy samy za to taky trochu nemůžeme“.

Aby nebylo pochyb: vysmívání se konkrétním příkladům mužské (nebo lidské) blbosti není totéž, co hejtování jiných za jejich údajné názory. Vysmát se třeba Vieweghovi za jeho snové fantazie je naprosto v pořádku, stejně jako Zemanovi za jeho absurdní „vlevo dole“. Pranýřování exčutálisty Řepky za to, že se snaží snížit soudem vyměřené alimenty z 15 tisíc na 2 tisíce Kč měsíčně, je v pořádku. Sdělení, že Zdeněk Haník tvrdí, že vrcholový sport není nic pro ženy, chudinky totiž špatně nesou, když musí porážet své kamarádky, je naproti tomu extrémním zkreslením toho, co Haník napsal, včetně vynechání kontextu a faktu, že ženy jsou v průměru méně konfliktní a méně agresivní než muži a jsou vystaveny tlaku na budování kariéry versus těhotenství, kterému muži vystaveni nejsou a do doby, než se film Junior stane realitou, ani nebudou.

3. Fake news místo satiry

Důsledkem výše uvedených postupů je vytvoření české audiovizuální variace na The Onion News, ale na rozdíl od přiznané satiry snažící se o co nejabsurdnější, od prvopočátku vymyšlené „zprávy“ se BBK berou smrtelně vážně a jejich autoři tomu, co rádobysatiricky prezentují, skutečně věří, minimálně Brigita Zemen, podle které: „Mě osobně nepálí jen nerovnost žen, ale i to, co se děje kolem LGBT komunity, a mnoho dalšího… Všechny scénáristky jsou ženy, prošly si nerovným odměňováním za práci, většina z nás obdobím single matek a některé i fází samoživitelek a všechny máme koule, takže nám to asi na chvilku vystačí.“ Divákům je tak bez dalšího předkládána „realita“, se kterou je podle BBK potřeba bojovat, čemuž odpovídá stylizace Dočekalové coby rozčílené ženy, která již prozřela a nyní hlásá lidovým jazykem nepříjemné „pravdy“, aby prozřeli i ostatní.

S tím souvisí výběr témat řídící se kritériem, „jak moc nám ta která zpráva zvedla mandle“. BBK tak nijak nepřispívají k údajnému boji se stereotypy, ani k osvětě diváků, protože nekriticky přejímají nesmysly v médiích coby fakta (viz výše) a jsou stejně netolerantní a zaujaté jako mandle zvedající zprávy a osobnosti, které kritizují. Převzít bez dalšího přemýšlení zprávu, že v rovnosti mužů a žen jsme na tom hůř, než muslimský Bangladéš, rozčílit se nad ní po vzoru Parlamentních listů a předat tuto informaci divákům bulváru by mělo být trestáno stejně, jako šíření poplašné zprávy (až dva roky natvrdo, trestně odpovědná je i právnická osoba).

4. Když nemůžete bulvár porazit, staňte se jeho součástí

Ironií je, že pořad, jehož stálou součástí je kritika bulvárních sexistických titulků v novinách, zakotvil právě na stránkách Blesku pro ženy, odnože novin, které se v ČR staly synonymem bulvární žurnalistiky a v kterých podobných bulvárních, šovinistických, sexistických a vůbec nechutných titulků vychází zhruba deset do týdne. Na pranýři BBK se tak ocitly titulky či perexy Deníku („Milenka Jobse a Dylana ve středu zazpívá v Kongresovém centru“, „Opravdu nepovedený 1. máj má za sebou čtyřiadvacetiletá dívka“) nebo Super.cz („Madonna (59) čte před spaním knihu jako vyžilý sexsymbol: Povadlá prsa jí málem dolehla až ke stránkám“), konkurence Blesku, nebo titulek Extra.cz, jiné konkurence Blesku („10 jasných důvodů, proč by ženy nad 80 kilo neměly mít nikdy v životě sex. Dokud tedy nezhubnou“).

Ano, uhodli jste, mezi kritizovanými titulky ty z Blesku nenajdete, protože podle Brigity Zemen: „Blesk pro ženy je mainstreamový lifestyle, ale my se ho se spoluautorkami scénáře Radkou Wallerovou a Markétou Grosmanovou snažíme posledních pět let dělat prožensky. Například ani v textech, které nejsou na téma feminismus, ale mluví o nějaké herečce, se nikdy neobjeví spojení ´porodila mu dítě´.“ Tak vidíte! Že je Blesk pro ženy součástí Blesku, který zásobí čtenáře tak „proženským“ obsahem, jako je hodnocení poprsí návštěvnic Karlovarského filmového festivalu, to už autorům BBK nevadí. Petr Cífka pak preventivně dodává: „Samozřejmě si ale do toho pořadu jde z téhle perspektivy kopnout – ale to by šlo, i kdyby vznikal třeba někde pod Bakalou nebo Babišem, to si člověk nevybere, hejtovat jde vždycky všechno, stačí jen zvolit správný úhel nenávisti.“ Cífka ví, o čem mluví: titulky jednotlivých dílů BBK totiž vůbec nenávistné nejsou. Ani trochu.

Závěrem

Není žádnou záhadou, proč kromě Branek, bodů, kokotů už dávno neexistuje stejně „kvalitní“ pořad s názvem „Branky, body, kundy“, který by se stejnou intenzitou a stejným způsobem kopal do feministických slepic, naštvaných matek, čtenářek Mimibazaru, Marie Feryny a podobných společenských katastrof. Důvody jsou podle mne jen dva: zaprvé by autoři takového pořadu dávno čelili hned několika trestním oznámením a samotný pořad by byl dávno ocejchován jako nenávistné (a určitě i nacistické) misogynní fake news. Zadruhé by existence takového pořadu byla zhola zbytečná v situaci, kdy se politicky angažované ženy zvládají prakticky denně ve všemožných médiích zesměšňovat samy, a hůř, než by to dokázal i ten nejsarkastičtější šovinista nebo antifeministický troll. Zoufale nevtipné argumentační fauly scénáristek Branek, bodů, kokotů, které skutečně pohoršuje i báseň Jiřího Žáčka v dětských čítankách (jasně, která normální žena by se v dnešní době chtěla stát matkou), doplněný afektovaným „herectvím“ Dočekalové a občasným vulgarismem, jsou toho nejlepším důkazem. Český feminismus v kostce.