Smysl pondělního jednání V4 a přizvané Makedonie a Bulharska popsal v Romeovi a Julii Shakespearův Mercutio svou charakteristikou muže, který přijde do krčmy, hodí meč na stůl a zvolá: „Dej bůh, abych tě nepotřeboval.“

Čtyři plus dva se v krčmě nervali, v tom smyslu, jak jim snad bylo přičítáno, že mají v úmyslu, tedy že na vlastní pěst zrealizují Plán B a natáhnou oponu po řecké hranici. Účastníci ještě než začali jednat dokonce přijali Pražskou deklaraci, v níž zopakovali všechny povinné mantry, jaké chce Brusel slyšet o nutnosti společného postupu. Přihlásili se k jednání s Tureckem a spořádaně odpředstírali víru, že Řecko bude konat svoje povinnosti.

Ovšem ten meč na stůl hodili a ten se jmenuje Plán B. Ještě odpoledne to všechno vyjádřil premiér Sobotka v rozhlase. Vše vyložil klidně a logicky. Jsou zde pochybnosti, zda vše, co Berlín chystá, dopadne dobře. Proto Plán B.

Neřekl ovšem to, co soudnou hlavu napadne – že totiž zatím dobře nedopadlo nic, co Berlín vymyslel. Politika „Přijďte všichni“ je dnes pokládána obecně za chybu a je i divné, proč nikdo nepožaduje složení odpovědnosti za tento kolosální omyl s trvalými osudnými následky. Kvóty se nedaří plnit, jelikož lidé schopní přeplout moře v nafukovacím člunu nejsou ořezávátka svolná se sebou nakládat jako s balíkem s nalepenou doručenkou. Stejné fiasko čeká plán na repatriaci.

Není tedy divu, že sestava 4 plus 2 nesrší důvěrou v projekt předat klíče k Evropě Turecku, jak to teď vymysleli v Berlíně. Jistě, je třeba se o to pokusit, ale víra v úspěch silná není. Víra v činy budoucnosti musí být opřena o dobrou zkušenost z minulosti a ta zde jaksi chybí. Už proto, že se dá těžko čekat role hasiče od Turecka, které leje benzín do syrského ohně.

Jedno důležité nebylo v Praze určeno. Totiž termín, kdy pohár trpělivosti přeteče. Okolo termínu se chodí jako kolem horké kaše. Slýcháme cosi o dvou měsících, pak prý nastane Armagedon. Slovenský premiér Fico se na tiskovce vysmál představě, že jednat se má začít v červnu. Sobotka byl ve svém rozhlasovém výkladu specifický. On prostě řekl, že Plán B začne být aktuální, až Rakousko a Německo začnou stavět svoje ploty.

Jednání tedy vyústilo do věcného konstruktivního stanoviska. V Praze nevznikl žádný spolek odpadlíků. V daném ovzduší jsou předběžné denunciační komentáře o toxickém spojenectví víc než trapné. Také německá diplomatická aktivita připomíná aktivity diplomata před padesáti lety, jistého Stěpana Červoněnka. Ten taky držel vzpurné Čechy na uzdě, ale nakonec musel povolat tanky.

Přes způsobně formulovanou Pražskou deklaraci je jasné, že tu vzdor je. Historický týden začal a do konce je ještě šest dní. Čeká nás zasedání Rady Evropy. Nelze pochybovat, že jednání 4 plus 2 ho nějak ovlivní. Na stole bude kromě meče ležet ještě výzva, aby Bulharsko a Rumunsko byly pozvány do Schengenu. A to je cosi ještě opovážlivějšího, než ten sám meč s Plánem B. Lucemburský ministr zahraničí Jean Asselborn si možná nad takovou drzostí vzteky překousne kravatu.