Přitom má naše republika zásoby uranu a uhlí, které by nám mohly zaručit, aspoň v tomto ohledu, poměrně bezstarostnou budoucnost. Takzvaná zelená energie je slepou uličkou vhodnou leda pro občasné lokální potřeby, ale nikdy pro stabilní zásobování celého státu elektřinou. Energii z větrných elektráren vykupujeme několikanásobně dráž a stejně musí být neustále zálohovaná nepřetržitým provozem uhelných elektráren, protože - světe, div se - na vítr není spolehnutí. Že jsou nesmysl biopaliva, začíná pomalu docházet i Evropské unii, protože málo platné, k čemu jsou nám žluté lány řepky olejky, k čemu je nám obilí pálené v elektrárnách, když nebudeme mít co jíst? Nerentabilní sluneční kolektory nám taky trn z paty nevytrhnou, protože - opět, světe, div se - slunce na bezoblačném nebi čtyřiadvacet hodin denně nesvítí. Zbývají vodní elektrárny, jenže ani jejich produkce elektřiny není nepřetržitá a beztak není pomalu kde stavět nové. Takže jediným východiskem je uhlí a jádro – a zelení ať se staví třeba na hlavu.

Vzhledem k tomu, že územní limity nejsou pro nynější těžařské společnosti závazné (jsou povinny se řídit toliko horním zákonem, který nic takového nezná), jde pouze o politické rozhodnutí. Záleží v podstatě jen na těžařích, zda, kdy a za kolik vypořádají své potřeby s vlastníky pozemků a domů, které by mohlo dobývání uhlí ohrozit. Obyvatelé obcí jako je Horní Jiřetín nakonec svá obydlí zcela jistě opustí. Možná s pláčem, zato s tučným kontem v bance. A budou rádi, že tu máme demokracii. Ještě před dvaceti lety by odcházeli rovněž s pláčem, ale bez koruny v kapse. Vzpomeňme jen na osud starého Mostu.

Spolu s uhlím nás zabezpečí jaderná energie a my si můžeme být jisti, že dřív nebo později začne dostavba dvou bloků v Temelíně, kterou bude následovat výstavba ještě jedné, dvou dalších jaderných elektráren. Naše vláda potichu rozprodá akcie ČEZu, takže nakonec nebude tento stát ve státě na jejích rozhodnutích už vůbec závislý, tím méně pak na povyku party šílených ekologistů. Vše další je jen otázkou peněz a patřičné mediální masáže.

Vzhledem k tomu, že pro dostavbu temelínských bloků jsou sociální demokraté (byť s postranním úmyslem rozbít koalici) a že hlasy pro Temelín i pro prolomení těžebních limitů zaznívají stále silněji i v ODS, zdá se, že vše je jen otázkou času.

Ono nám v podstatě nic jiného nezbývá a nic na tom nemění ani včerejší slib premiéra, že tato vláda neudělá v jaderné energetice žádné nevratné kroky. Pod tlakem skutečnosti totiž peníze ekolobbistů i fanatismus zelených aktivistů brzy ztratí na váze. Jinak by se v naší kotlině brzy nedalo svítit. Doslova.