Jana Hybášková, jeden z předáků strany, ukvapeně jmenovala v této souvislosti ministry Vlastimila Tlustého a Jiřího Pospíšila, a protože nemohla nic dokázat, celý případ dostal nálepku blamáže a uzavřela se nad ním mediální hladina. Málokdo vzal na vědomí, že sice Hybášková neměla důkazy, avšak k pokusu o vymáhání úplatků s největší pravděpodobností došlo. Jeden z těch, kdo to uznali, byl dokonce člověk ve věci zainteresovaný, ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Přijal omluvu Jany Hybáškové, vzal na vědomí jméno prostředníka pokusu o úplatek a ve společném prohlášení, které se bohužel nepodařilo protlačit na veřejnost, přislíbil pomoc v objasnění případu.

Ministr Pospíšil se zachoval uvážlivě a slušně. Jeho postoj je v podivném kontrastu s postojem Vlastimila Tlustého. Ten, místo aby se zajímal o to, jako jeho kolega v podzimní vládě, jaká je faktická podstata případu, podal trestní oznámení. Jak se zdá, nemoc zvaná paroubkismus se dovede šířit, jak se hezky říká, napříč politickým spektrem.