Zítra se s rokem 2014 rozloučíme. V dohledu není žádné drama, jako bylo před rokem, kdy prezident okolkoval s ustavením nové vlády po říjnových mimořádných volbách do poslanecké sněmovny a držel u vesla nevolenou partu svých kamarádů. 

To, že nakonec ustoupil pod záminkou přijetí služebního zákona a teď, po přijetí služebního zákona týž zákon bojkotuje a žene ho k Ústavnímu soudu coby třetí komoře českého parlamentu, je jen dokreslení osobnosti člověka, kterého si občané zvolili jako hlavu svého státu.

Skandálů bylo chválabohu pomálu. Dozníval jen ten kolem dvojice Nagyová – Nečas. Expremiéra obvinili z podplácení na základě konstrukce odporující zdravému rozumu a také paní Nagyová-Nečasová byla vláčena po výsleších a soudech ve věci přinejmenším sporné. Z politiky odejít museli po tom, co se přihodilo, ale toto vláčení se jednou zapíše do té kapitoly dějin české justice, kde se zaznamenávají justiční hnusnosti.

Dramatickými okamžiky prošla naše armáda. Pět našich vojáků ztratilo život v souvislosti s plněním svých povinností v Afghánistánu. Bohužel, nelze k tomu podotknout víc, než že za nás za všechny zaplatili náš podíl daně za společnou obranu zásad Západu. Armáda si vede dobře, jinak by generál Petr Pavel nebyl zvolen předsedou vojenského výboru NATO. Určitý stín na rezort vrhla dvojice výbuchů ve skladišti zbraní ve Vrběticích, třebaže sklady přímo armádě nepatří.

Jinak to byl rok chválabohu klidný, charakterizovaný mírnou obnovou důvěry v přítomnost i budoucnost. Hvězda Andreje Babiše zvolna stoupá a to je důvod k neklidu jedněch a uspokojení druhých. Objektivně vzato, zneklidňující je ideová nečitelnost celého podniku. Pragmatismus je hezká věc, ale přece bychom rádi viděli, kterým směrem vede, a to jasné není. Snad nám rok 2015 přinese odpověď.