Řekl bych, že když nebudu počítat ty profíky přímo z Argentiny, tak to asi nejdál měla ta paní z LA, se kterou jsem tancoval v neděli.

Ale po pořádku. Co je to argentinské tango? Pokud jste chodili do tanečních (ty, kteří o to přišli, upřímě lituji) tak vás asi tango učili. Slow, slow, quick quick do promenády, slow slow quick quick uzavřít... většinou to moc oblíbený tanec nebyl a naopak pokopaných byla spousta.

Pokud jste pak šli ještě do pokračovaček, speciálek nebo jste se dokonce věnovali tanci aspoň trochu soutěžně, tak ještě pokrčená kolena a udržování "světlé výšky" (Nevím jak to líp nazvat. Prostě by měl člověk zůstat stále stejně nízko, nezdvihat se do špiček a dát si bacha aby nepropnul koleno nohy, na které má váhu.) nášlapy přes patu, trhavé pohyby, partnerčin vytrčený levý palec v partnerově podpaží a tak dále a tak podobně. Tak tohle všechno argentino NENÍ!

Tango vzniklo někdy koncem devatenáctého a začátkem dvacátého století (jak se zpívá v jednom tangu "no se sabe justo cuando" = neví se přesně kdy) v Buenos Aires a jedním z důvodů jeho vzniku byla tehdejší vlna imigrace. V Bs As se tehdy sešli lidé z různých končin Evropy (nejen), s různými jazyky a tanci. Španělé, Italové, Rusové, Poláci, Němci, ... a ti si samozřejmě chtěli zatancovat. Ale s kým? Většina folklorních tanců je dost složitá a všichni musí vědět, co kdy mají dělat. To prostě fungovat nemohlo. Tak lidé udělali to nejrozumnější. Vrátili se na začátek. Tanec začíná tím, že se dva lidé obejmou a začnou se pohybovat do rytmu. Pro začátek třeba jen pohupovat, popocházet a protože není nikdo, kdo by mohl říct "Ale takhle se to přece netancuje!" tak mohou zkoumat co všechno se dá dělat aniž by se přestali objímat.

Můžu si třeba prohodit nohy, aby si toho partnerka nevšimla a jít chvíli ne protější, ale tou samou nohou? Můžu na chvilku zastavit a třeba lýtkem pohladit partnerčino lýtko? Můžu zůstat stát na jedné noze a vést partnerku kolem sebe? Můžu jí naznačit, že má zůstat stát a chvilku chodit kolem ní? Můžu partnerku na chviličku zastavit, udělat dva krůčky kolem ní a nastavit jí nohu tak aby o ní věděla a překročila ji? A pokud bude chtít, tak mi tu nohu nártem ještě pohladí, než jí překročí? Můžu ...

Můžu cokoli! Cokoli při čem zůstaneme spolu, na čem se dokážeme s partnerkou dohodnout, co odpovídá hudbě a co je nám oběma příjemné.

Samozřejmě že časem vznikla určitá pravidla, určité zvyky a určité styly, ale tuhle svobodu argentino neztratilo. A ta pravidla slouží jen k tomu, aby se ti dva, kteří jsou potřeba k tangu, lépe domluvili a lépe vyjádřili to, co cítí a co naznačuje ta hudba. A i ta pravidla jsou od toho, aby se porušovala.

Tango se dostalo do Evropy už někdy ve dvacátých letech, ovšem v trošku pozměněné formě. Ve formě spíš exhibiční než společenské, s větším důrazem na sílu a výraz. A prošlo dost dlouhým vývojem, jak tady v Evropě tak doma v Argentině, do stavu kdy jde o dva naprosto odlišné tance tancované i na jinou hudbu. Ta evropská je mnohem důraznější a hlavně velmi pravidelná. Ta argentinská je mnohem hravější, skladby často mění rytmus nebo ho na chvíli úplně ztrácí.

Mimochodem... netvrdím najisto, že tohle je původ onoho slova v češtině, ale víte, co ve španělštině znamená slova "parada" (s přízvukem na prostřední slabice)? Zastávka nebo zastavení. A pravě parada neboli zastavení, ta chvíle kdy skladba nemá jasný rytmus a zní třeba jen zpěvákův hlas, kdy se pár zastaví a promotává si nohy, muž partnerku zaklání, nebo jeden stojí a druhý ho obchází, kdy se pár nainstaluje do nějaká pozice u které přihlížející nechápou jak vůbec udrží stabilitu, to je specialita argentinskeho tanga.

Ta chvíle kdy nikam nespěchám a mám čas udělat nějakou to parádu. A to je paráda, když se to povede. A nebo, když má člověk v náručí tu pravou partnerku, objímá se s ní a prostě jenom JE.

Každopádně to původní (víceméně) tango se opět šíří světem a už pár let se tancuje i u nás. Co vím, tak nejmíň v Praze, Brně, Ostravě a Jindřichově Hradci. A na milongách (tedy tanečních zábavách po argentinsku) se schází lidé od dvaceti nejmíň do sedmdesáti. Takže milí zvířetníci pokud bydlíte někde poblíž, přijďte se objímat s námi. Nebojte se, že to nezvládnete, pokud můžete chodit, můžete i tancovat ;-)

Zpátky k Alchemii. Letos se konal už třetí ročník. Jako vždycky přijelo několik párů z ciziny, předvést co umí a hlavně alespoň trochu z toho naučit. Od pátku do neděle běžely semináře od jedenácti do šesti a už od čtvrtka až do neděle byla každý den milonga. Do tří do čtyř do rána. Myslím, že tentokrát to nikdo neabsolvoval všechno, já jsem si dal jen všechny milongy a v pátek dva semináře, ovšem i tak to byla dost zabíračka.

Ve čtvrtek se konala Černá milonga v moc pěkném sále na Marjánce (každá milonga v rámci Tango Alchemie má určenou barvu a většina lidí chodí tak oblečená), parket klouzal podle mě tak akorát, Anička, má krásná zákonitá tangová partnerka tam byla také a krásně jsme si zatančili. Tak osm nebo dvanáct skladeb. Totiž, na argentinu je normální střídat partnery (TANEČNÍ!) a to obvykle po každé sérii (tandě) ve které jsou většinou čtyři skladby. Mezi tandami je obvykle krátký úryvek nějaké evidentně netangové skladby, takzvaná cortina. Určený právě na to, aby si partneři poděkovali, aby pánové odvedli dámy zpátky k jejich stolu a tak.

Na téhle milonze cortiny nebyly a nebyl jsem jediný komu to trochu vadilo. Obvykle se totiž v průběhu tandy nestřídá, protože odložit partnerku hned po jednom nebo dvou tancích, to je jako bych jí řekl "Ty jseš úplně neschopná, s tebou tancovat nebudu!" Ovšem když nejsou cortiny tak to musím počítat, jestli už to byly alespoň čtyři skladby, abych partnerku nechtě neurazil a pak ji odvádět zatímco ostatní už zas začínají tancovat...

Každopádně zatancoval jsem si nejen se svou zákonitou ale i se spoustou známých i neznámých a bylo to moc fajn. Jediné, co mě zklamalo, byl tanec s jednou takovou pěknou Švédkou.

Nedokázali jsme se dohodnout. Bylo vidět, že tango umí, já snad aspoň trochu taky, ale dohromady to prostě nefungovalo. Já jsem zvyklý, že musím přizpůsobit styl a objetí tomu na co je zvyklá partnerka a co vyžaduje hudba, ale tomu, na co byla zvyklá ona, jsem se prostě přizpůsobit nedokázal. A to jsme to zkoušeli i v pátek a v neděli :-( Příliš jiné objetí. Škoda.

V pátek jsme nejdřív vyrazili s Aničkou na dva semináře s Ismaelem a Mariou. Nejdřív "The art of changing weight, walking grounded and light". Umění přenášení váhy :-) Technika chůze, stabilita, změny rychlosti, využití synkop. Myslím, že pokud na nás někdo koukal z vedlejší budovy tak se musel hlavně ze začátku dobře bavit. Nějakých šestnáct lidí se soustředěným výrazem ve tváři kráčí v kruhu rychlostí jeden krok za pět vteřin, pečlivě vysunuje koleno, sune špičku po zemi, opatrně pokládá patu, přenáší váhu a při tom pokrčuje koleno... pak něco podobného snad ještě pomaleji a s ještě soustředěnějším výrazem do strany, krooooook suuuuuun kroooooooook ...

Druhý seminář, volkády. Hm. Tak nic no. Stejně to neumím. A vysvětlit co to proboha je už vůbec ne. Radši ukázat. Volkáda je takový to jak partnerka zůstane na jedné noze a tou druhou udělá veeeeeliký kolo zatímco "visí" na partnerovi. 7-10 vteřina a pak několik za sebou 18-22. On není až takový problém to udělat pokud se na tom slovně domluvím s partnerkou, že tady a teď bude volkáda. Ovšem to není tango. Já jí potřebuji navést tak, aby ta volkáda prostě vyšla. Aby mi na tu druhou nohu prostě nestoupla, i když netuší, co jsem si to na ni zrovna vymyslel.

Pak mi Anička odjela na víkend pryč, takže další milongy už jsem absolvoval sám. Nejdřív ta páteční, bílá. V Clam-Gallasově paláci. S argentinem se člověk dostane do opravdu krásných sálů. Tančilo se ne v jednom, ale hned ve třech propojených sálech a to nejen na reprodukovanou hudbu, ale i na živou. Hrál jeden z pražských tangových orchestrů, Sin Rumbo. ("bez kurzu", "bez směru" nebo podle slovníku také "bez okázalosti" nebo "bez flámování":). Měl bych se jich někdy zeptat. Pro změnu jsem tam byl zas asi do dvou v noci.

Potom, abych se nenudil, jsem v sobotu změnil styl. Kačka, má pro změnu standardní partnerka, totiž naplánovala, že zrovna tenhle víkend vyrazíme na naši první soutěž ve standardu. Tedy moji první, její třetí. Na poslední chvíli před koncem sezony. Takže místo vyspávání a mazání opodeldokem jsem už v nekřesťanských půl jedenácté vyrazil směr Krakov. Naštěstí jen Kulturní dům Krakov v Bohnicích, žádné Polsko. Tam už bylo soutěžení dávno v plném proudu, kulturák plný tanečníků tak od sedmi let po... no nejmíň třiatřicet. Někteří už měli odtančíno (a teď se jim roztékala líčidla), někteří se nervózně rozcvičovali, do toho maminky, trenérky, prostě šrumec.

Takže jsme si dali věci do šatny, já jsem na sebe hodil ještě předpisovou černou vestičku, v bílé košili a černých kalhotách už jsem přišel, nasadil hmyza pod krk a šli jsme se s Kačkou zaregistrovat a zaplatit startovné. A nastal průs..švih. Paní u kasy nám suše sdělila, že jsme se měli zaregistrovat alespoň dva dny předem na webu a že teď už nás zapsat nemůže a že se o tom nebude bavit. Musím přiznat, že mě by vzhledem k mojí utangovanosti ani moc nevadilo, kdybychom nesoutěžili, ale Kačka z toho byla... nepříliš potěšená. Velmi nepříliš. Prý to v hobby kategorii nikdy nebylo potřeba.

Naštěstí jsme si ještě zašli k registraci jako takové, že si případně aspoň zařídím kartičku hobby tanečníka na příště, a tam už byly podstatně příjemnější paní nebo slečny. A že sice kartičku mi dělat nebudou, že to nemá smysl, ale že se zkusí zeptat vedoucího soutěže, jestli by to přece jen nešlo. Šéf prohlásil, že by to možná šlo, ale že to bude vědět až ke konci registrace a že máme přijít tak deset minut před půl druhou. Takže jsme přes hodinu čekali, aniž bychom věděli, jestli teda budeme tancovat nebo ne. Naštěstí to dopadlo dobře, zaplatili jsme pajsku, dostali číslo, tak akorát ho stihli přišpendlit a šli jsme se roztancovat. Výsledek, 12 z 16.

No na první pokus a po asi tak třech měsících co spolu tancujem ... každopádně aspoň v tu chvíli byla Kačenka šťastná a spokojená, ještě chvíli jsme koukali, jak to jde ostatním a já se šel domů znovu vysprchovat a připravit na Červenou milongu, tentokrát v Českém Autoklubu.

Tam jsem toho moc nenatancoval, jednak jsem byl trošku mrtvý, druhak většinou hrála muzika, která mě moc neoslovuje a třeťak nebylo místo. A pokud při tanci věnujete prakticku veškerou pozornost hledání alespoň pár decimetrů místa a marné snaze uchránit partnerku od nárazů a nakopnutí, tak to člověka moc nebaví. Ale stejně jsem odcházel o půl třetí.

V neděli jsem naštěstí přes den nic neměl, takže jsem se mohl v klidu připravit na poslední, Zlatou milongu. Až příliš pozdě mě napadlo, že by se mi hodilo pár masivních zlatě vypadajících řetězů, nějaký ten kříž a krém na boty, takže jsem vyrazil nepozlacen. Do Groebovky alias Havlíčkových sadů do Viničního altánu. A i když nebylo úplně teplo a prostoru taky moc nebylo, tak tuhle milongu jsem si zase užil. Možná díky tomu, že nehráli tolik moderny, možná protože někteří méně ohleduplní cizinci už odjeli, ale na parketu bylo podstatně bezpečněji než v sobotu. A z altánu je krásný výhled.

Po půlnoci jsme se hromadně, dvěma minibusy přesunuli do Jam Café na Národní a tam se dál tancovalo. Nevím do kolika, já jsem odcházel ve tři. Mrtvý, ale krásně vytancovaný aspoň... no ... no aspoň na tři dny ;-)

Odkazy:

Tady jsou fotky z letošního a předchozích festivalů:
http://www.tangoalchemie.com/gallery/

Tady video o prvním ročníku:
http://www.youtube.com/watch?v=OXT1vYX6its

Tady k druhému:
http://www.youtube.com/watch?v=gFyXkP7GFv4
http://www.youtube.com/watch?v=WwRPJ8jUYwA

A tady par ukázek z letošního ročníku:
http://www.youtube.com/watch?v=6--e0GvMezU
http://www.youtube.com/watch?v=uX_oXjUz8AA
http://www.youtube.com/watch?v=RZYu4dXuahw
http://www.youtube.com/watch?v=SlRbfX5gXPQ
http://www.youtube.com/watch?v=qiuygjAE5lM

A pro porovnání evropské tango:
http://www.youtube.com/watch?v=uwl3xBjCaV8
http://www.youtube.com/watch?v=fbl-yEkYHS8
http://www.youtube.com/watch?v=8n2RrWpqI_o
(Jedny z nejlepších světových párů)

Foto 1 a 2 - autor Arndt Gockisch
Foto 3: moje pokud vím jediná fotka se standardní partnerkou, tipoval bych to na quickstep :-)