Úterý 15. května
Podle agentury Median se ČSSD v preferencích prakticky dotáhla na ODS. Pokud by se volby konaly teď, disponovala by vládní koalice většinou tří hlasů (to je ale pořád ještě poměrně stabilní situace, zvlášť když ji srovnáme se současným stavem). V souvislosti s tím se zdá, že myšlenka předčasných voleb už není Jiřímu Paroubkovi tak proti mysli jako ještě před dvěma měsíci. Tenhle vývoj preferencí se dal čekat: otázka je, jak ještě vládní preference klesnou a jakou rychlostí to půjde.

Premiér Topolánek se o víkendu neočekávaně sešel s Milošem Zemanem v jeho doupěti na Vysočině. Tématu se týká naše dnešní glosa. Paroubek mluví o Topolánkově zoufalství způsobem, jakým se za Charty mluvilo o ztroskotancích a zaprodancích. Nejsem nějaký zvlášť horlivý stoupenec nynějšího premiéra, ale tohle mi přijde přece jen krapet hnusné, mám akce kolem Charty v živé paměti.

Summit EU – Rusko v Samaře, pokud se vůbec uskuteční, bude zajímavý. Polsko a Litva hodlají vetovat zahájení jednání o strategickém partnerství s Ruskem. Německý ministr zahraničí, takto tvůrce Schröderovy přátelské politiky k Putinově říši, jede do Moskvy chlácholit tamní politiky (odjakživa osvědčená metoda a na Rusy platí zvlášť). Zároveň se brání představě, že by se snad summit měl odložit, i když by se tím zajistilo aspoň to, že neskončí hanebným krachem. ČR zatím podporuje Polsko, Litvu a Estonsko. Až bude předsedou vlády Paroubek a ministrem zahraničí Zaorálek, bude všechno jinak.

Rathova a Kubkova lékařská komora zavede letos „kurzy komunikace pro lékaře“ jako součást celoživotního programu vzdělávání. Je to vykutálený nápad, jakýsi jeho předobraz byl kdysi ztvárněn ve filmu „Jáchyme hoď ho do stroje“: tam sice nešlo o slušné chování, ale o úplatky, a ne o lékaře, ale o automechaniky (za totáče podobně atraktivní povolání), ale předpokládám, že forma i účinnost bude podobná. Pro spravedlnost musím říci, že podle mých zkušeností ovšem v nemocnicích nejsou hlavním problémem lékaři (v drtivé většině slušní), ale „střední zdravotnický personál“. Připomíná to trochu situaci na vojně: taky tam nebyli hlavním problémem lampasáci (jen neměli čas a chuť se do něčeho plést), ale frajtři.

Německá vládní koalice shodně s opozicí podporuje tažení proti obezitě. Má být vedeno ekonomicky donucovacími nástroji a jeho podstatou je zvýšení DPH u nezdravých potravin. Obecně vzato jde ze strany státu o natolik přízračnou blbost a zároveň drzost, že se k ní na konci týdne vrátíme zvláštním komentářem.

Nejvyšší správní soud rozhodl podle Lidových novin, že Karl-Eugen Czernin, jehož potomci chtějí restituovat v ČR jakýsi majetek, nebyl Čech. Je pozoruhodné, že se dnes české soudy zabývají řešením problému, kdo je Čech a kdo ne. Čech je ten, kdo se nepřihlásil při sčítání lidu počínaje rokem 1929 k německé národnosti, a z těch, co se přihlásili, ten, který se nikdy neprovinil proti národům českému a slovenskému a účastnil se boje za osvobození ČSR. Respektive Čech může být případně i ten, kdo neodpovídá uvedeným požadavkům, ale pak nesmí nic chtít a musí být rád, že je rád.

Představitel Pravoslavné církve v ČR archimandrita Silvestr zabránil českým politikům v čele s prezidentem položit květiny ke hrobu Karla Kramáře. Karel Kramář totiž kráčel ve stopách jednoho ze zakladatelů strany, jíž stál v čele, Karla Sladkovského, přestoupil na pravoslaví a nechal se pohřbít v kryptě pravoslavného kostela na Olšanech. Takže: dobře mu tak.

Středa 16. května
Nejdřív něco z komunální politiky, které se jinak příliš nevěnujeme. Jde o obec Nemanice na Domažlicku, podle internetových stránek zastupitelstva má 220 obyvatel. Hovoříme tedy o základní úrovni politiky, od níž se rozvíjí všechno, jak upozorňoval už Karel Havlíček. Obec se nyní zapsala nesmazatelným písmem do dějin české komunální politiky pozoruhodnou inovací: zápolí v ní, jak se zdá, dvě uskupení nezávislých (a sekundují jim jako jediná zavedená strana komunisté). Politický zápas je veden nekonvenčními prostředky. Na internetové seznamce se objevil údajný vzkaz někdejší starostky (doplněný patřičnými fotografiemi, z nichž ovšem ty nejatraktivnější, jak se ukázalo, starostku nezobrazovaly). Zněl: „Chci všechny kocoury, jsem pořádně nadržená. Hej, samci, chci si užít, rychle zavolejte.“ Což se údajně taky nějakou dobu dělo. Vzkaz byl ovšem poslán z počítače nynějšího starosty, stíhání pro pomluvu policie odložila, protože se jí nepodařilo vypátrat, kdo z jeho rodiny vzkaz poslal. To je samozřejmě možné, rád bych jen v této souvislosti upozornil, že kriminální odpovědnost je něco jiného než politická, a jakou politickou odpovědnost je třeba z akce vyvodit, by pan starosta měl vědět. Jinak hrozí, že se příklad hodný pera Jaroslava Haška (tím ho nechci bagatelitzovat, vůči postižené jde o nehoráznou sprosťárnu) ujme a prosadí i na celostátní úrovni: představte si např., že se za pár měsíců na téže seznamce objeví maturitní fotka ministryně obrany provázená textem „Chci všechny kocoury…“ atp., provázená adresou a telefonem a odeslaná ze soukromého počítače nejmenovaného předsedy středně levicové strany. A nevyšetří se vůbec nic, jen bude legrace.

Václav Klaus je odborník nejen na globální oteplování a architekturu, ale i na potřeby věřících (tj. věřících v Boha, aby nedošlo k omylu). Ví totiž, že naši věřící smlouvu s Vatikánem ke svému duchovnímu životu nepotřebují. Ví to zjevně na základě podobné intuice, díky níž byl kdysi dr. Gustáv Husák komplexně informován o tom, co potřebují a co naopak nepotřebují naši pracující. Takže se toho zase až tak mnoho nezměnilo – jen snad to, že je to možné komentovat na internetu. (Za Husáka žádný internet nebyl. Vot čuděsnaja těchnika!).

S touto zprávou volně souvisí jeden detail z průzkumu veřejného mínění ohledně důvěryhodnosti institucí, který provedlo v posledních dnech CVVM. Církve skončily mezi institucemi na posledním místě, nevěří jim více než polovina lidí. Problém je v tom, že církve nejsou od toho, aby se v ně věřilo. Od toho je Bůh.

Předsedkyně Národní strany Edelmannová se údajně v jakýchsi textech vyjadřovala mj. o „konečném řešení cikánské otázky“. Zabýval se jimi ÚOOZ a (podle Práva) se nejmenovaný politolog prý vyjádřil v tom smyslu, že výrok lze považovat za sporný, ale nevybočuje z běžného vyjadřování. To jsme tedy klesli už opravdu dost hluboko.

Ruského prezidenta Putina navštívili těsně po sobě americká ministryně zahraničí Riceová a její německý kolega Steinmeier. Snaha uklidnit ruského prezidenta je, řekl bych, z obou stran zbytečná, prezident se už rozhodl pro určitou politickou linii (respektive pro návrat k určité politické linii) ä toto rozhodnutí je nezvratné. Zatímco Riceová dala Putinovi najevo, že si USA do určitých věcí nenechají mluvit, Steinmeier provozoval appeasement: jen proboha nepřipustit „přerušení dialogu“. Poláci teď chtějí, aby členské státy Unie podepsaly deklaraci, v níž se zavazují pomoci novým členům v otázkách energetické bezpečnosti. Za požadavkem je jakási nedůvěra, v tomto případě oprávněná: Poláci zřejmě nechtějí čekat na to, až jim (a taky nám) pan Steinemeier přiveze z Moskvy „mír pro naši dobu“.

Stavebnictví i průmysl jako celek se v posledních měsících utěšeně rozvíjejí. V této souvislosti nezaškodí připomenout, že pokud se oběma daří, je to výsledek pozitivního úsilí sociálně demokratického vládnutí v posledních letech. Pokud by ovšem náhodou stagnovaly, byla by to nepochybně vina Topolánkovy vlády.

Čtvrtek 17. května
Vláda se prý chystá změnit podobu ekologické daně, jak ji navrhli zelení. Ta se původě neměla týkat zemního plynu, což byl jakýsi nepochybně nechtěný dárek Vladimíru Putinovi. Pokud se ekologická daň nebude týkat ani zemního plynu pro domácnosti, budou daňově zvýhodněni jen ti, co jsou ochotni v zimě mrznout? Nebo ti, co jsou ochotni topit hnojem (který nepochybně patří mezi obnovitelné zdroje)?

Vládní návrh se už napříště nebude nezývat „reformou“. Vláda tak vyšla vstříc poslanci Tlustému. Dovoluji si pochybovat o tom, že Tlustému jde o nějaké verbální úkony.

Právo věští, že summit Evropa - Rusko proběhne v chladném ovzduší. Není důvod mu nevěřit, má jistě nejtěsnější vazby na spolehlivé informační zdroje ze země, kde zítra již znamená včera. Jinak si libují, že agentka amerického imperialismu Riceová byla v Moskvě přijata chladně (podle ruského tisku prý z Purinový rezidence „vyvrávorala“; to je jako když Žirinovskij kdysi vzpomínal s dojetím na doby, kdy západní imperialisté údajně „lezli před Ruskem po břiše“), kdežto Steinmaier byl „živý a dokonce veselý“. Nepochybně byl živý a veselý i Chamberlain, kdYž se mu zdálo, že zachraňuje „mír pro naši dobu“.

Maršálek polského Sejmu plánuje rozdělit budovu Sejmu na několik zón a polské novináře do několika sort podle „vědomostí, kompetencí a profesionality“. Každá sorta by měla přístup do vymezených zón. Ti nejlépe prokádrovaní do všech, ti, co dopadnou nejhůře, by se zřejmě směli pohybovat jen po vnějším schodišti u vchodu (je-li tam nějaké). Ježíši Kriste! S touto zprávou souvisí podobná: uniformy pro středoškoláky nebudou jednotné. Potížisté dostanou zcela zvláštní, aby se odlišili od těch hodných a poslušných. Vzhledem k polským křesťanským tradicím se domnívám, že by uniformy pro kverulanty měly delikventům ponechávat odhalené zadnice (podle Starého zákona; jak známo, pokořovali tímto způsobem tehdy vítězové poražené protivníky).

Jiří Paroubek má problémy s tím, že označil za svého nástupce příliš jednoznačně dr. Ratha. Zdá se, že to je i na současnou ČSSD příliš silný tabák, a tak ve zvláštním textu pro MfD (MfD se teď stává jakýmsi úředním věstníkem, v němž vycházejí názory potentátů) vyjmenoval asi deset dalších adeptů. Zajímavá informace je, že sám chce zůstat ještě tak pět-sedm let v čele strany. Tím se dostává do lehkého nesouladu s tím, co řekl jeho korunní princ Rath, který se zavázal, že zaručeně na Paroubkovu pozici nezaútočí dřív než za pět let. Může vzniknout zajímavý konflikt, dovolil bych si ovšem odhadnout, že zběhlý manažer s bohatými zkušenostmi z minulého režimu, zocelený dlouholetou praxí v Restauracích a jídelnách, nakonec převálcuje ambiciózního drzého felčara odchovaného socialistickým zdravotnictvím (tito felčaři existovali jen z milosti zmíněných manažerů a velmi dobře o tom věděli).

Martin Komárek se v glose v MfD poněkud pateticky ohrazuje proti názorům, že by odsouzenému několikanásobnému vrahovi Vocáskovi za žádných okolností neměla být udělena milost. V podstatné věci s ním musím souhlasit: odpustit se dá všechno, i několikanásobná vražda. Prostě proto, že odpouštět je nám přikázáno. Ne že by odpustit Vocáskovi bylo nutné: ale odpustit Vocáskovi je možné (z mnoha článků, kterém jsem na to téma četl, vyplýval opak). To považuji za zcela zásadní věc.

V Lidových novinách polemizuje s názory Vladimíra Bystrova na Rusko Alexej N. Kelin, „bývalý člen Rady vlády pro národnostní menšiny“. Upozorňuje na to, že „většina stávajících ruských krajanských spolků je sdružením občanů ČR“ (což o to, krajanský spolek jménem Sudetendeutsche Heimatsfront byl taky sdružením občanů Č(S)R. Na druhé straně ty, kterým ČSR kdysi velkomyslně a správně poskytla útočiště, pak ruští komunisté repatriovali do sibiřských gulagů, takže dnešní sdružení ruských občanů ČR má nepochybně docela jiné složení). Dává nám taky lekce: „Češi byli snad jediným národem na světě, který si komunismus dobrovolně zvolil ve svobodných volbách roku 1946 a skoro polovina národa tuto ideologii v nejrůznějších mutacích volí dodnes.“ Musím se přiznat, že od příslušníka národa, který si „komunismus“, o němž je řeč (totiž marxismus-leninismus, řekněme to na plnou hubu), nejprve vymyslel, pak vybojoval a nakonec s oprsklostí sobě vlastní vnutil celé středovýchodní Evropě, mně zrovna tato výtka připadá jako nehorázná drzost. To, že nejméně polovina českého národa ho volí dodnes, je jistě pravda, ale - aniž bych pana Kelina z čehokoli podezíral, vůbec ho neznám - jen jako jakési doplňující připodotknutí uvádím, že bych nepovažoval za přiměřené, kdyby s ní vystoupil na příklad (jde o čistě teoretický příklad, ovšem) nějaký důstojník nebo agent FSB. Pozoruhodný je zejména v této souvislosti závěr Kelinova článku: „Za hrozbu bych považoval, kdyby se mezi EU a Rusko podařilo vrazit takový klín, aby tyto zdroje místo nás (to je moc hezké ztotožnění, bd) dostala k dispozici například Čína.“ Holoubku, duše slovanská, ty si opravdu myslíš, že je mimořádně těžké si tohle vyjádření přeložit např. do této formy: „Dávejte si majzla, čeští parchanti, když si budete moc vyskakovat, půjde nafta a zemní plyn místo k vám do Číny, a vy budete v rejži.“ Nemějte nás za blby, pravoslavní.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.