28.3.2024 | Svátek má Soňa


ČEŠTINA: Jenž, svůj, jde o to, být rád a vznešenost

9.10.2012

Nevím, čím to je, ale některá slova či slovní spojení nám připadají vznešenější než jiná, mám-li soudit podle novin či veřejných vystoupení. Začněme českými:

Muž, jenž kráčel vsí. To je v pořádku.

Viděli jsme muže, jenž kráčel vsí. Není důvod k pochybám.

Ale co s tímhle: Někdo oslovil muže, jenž jsme viděli. To není v pořádku. Jejž je v pořádku. … Muže, jejž jsme viděli.

Ženy, jenž se dívaly. To taky není v pořádku. Ženy, jež se dívaly – to je v pořádku.

Lidé, jež se seběhli. Nikoli. Lidé, již se seběhli.

Muž – jenž, žena, dítě - jež, všichni – již (kdo, co). Viděli jsme všechny (koho, co) - jež.

Toho, jejž jsme zahlédli. Tu, již jsme zahlédli. Dítě, jež jsme zahlédli. Všichni, jež jsme zahlédli. Všichni, již tam byli. Všem, jimž jsme něco dali.

Byl by to dlouhý článek, kdybych to tu měla všechno uvádět na pravou míru. Prosím, slovo jenž (jež atd.) není o nic spisovnější nežli slovo který. Tam to půjde snáz.

Zvratné přivlastňovací zájmeno svůj, to nemá se vznešeností co dělat, ale dost lidí to znejistí. Pokud jde o skloňování, nedělají se tam nějaké závratné chyby. Nejistota panuje ohledně toho, kdy užít slovo svůj (svá, své) a kdy můj, tvůj, jeho…

Přivlastňuje se k podmětu: třeba mluvíme o tetě – já jsem podmět, takže o té paní, co je mou tetou, mluvím takto: Vidím svou tetu. Ty jsi podmět, takže vidíš svou tetu, on vidí svou tetu. Vidím-li ženu, jež není mou tetou, nýbrž tvou, pak vidím tvou tetu. Ta dobrá žena se nevztahuje ke mně (podmětu), ale k tobě. Podobně vidím jeho tetu. Vy vidíte mou tetu (je to moje teta, a ne vaše).

Může se stát, že potkáte takovouhle větu: Viděl jsem ho, jak hovoří s ….? tetou. S jeho tetou? Svojí tetou?

Rozeberme si to:

Viděl jsem (já – jsem tu podmětem) ho (on je tu předmětem), jak hovoří (tady pozor, on se ve vedlejší větě stal podmětem, on hovoří) se svou tetou.

Pryč od toho příbuzenstva.

Co ale zavání snahou vyjádřit se hezky:

Jsem za to rád. Slily se tu dva obraty: jsem tomu rád a jsem za to vděčný. Vezmu to odzadu: býti vděčný rovná se tomu, být někomu za něco zavázaný (není vděčnosti bez oplátky; i kdyby dárce stokrát nic nechtěl, obdarovaný či zachráněný svou zavázanost cítí), proto vazba za. Býti něčemu rád je stav duše, jež se raduje. Prostě jen tak. Proto bez předložky.

Jde o to. Nějak tenhle obrat mizí. Místo toho se jedná. Vypadá to úředněji. Jedná se o to… Au. Je to z němčiny, obrozenci by řvali vzteky. Jedná se o něčem, nikoli o něco. Máme-li co k projednání, jde nám o něco.

Velmi blízké je: je to o tom. Celá ta situace je o tom, že si neví rady. Je to o tom, že máme ekonomický problém. Tak ať řekne rovnou a konkrétně, co se děje.

Zavřeno z důvodu opravy. To je pořád nějakých důvodů. Kvůli opravě. Je snad obrat z důvodu vznešenější?

Následující slova nejsou vznešenější, ale familiárnější, jako by s námi chtěl být mluvčí okamžitě kamarád: meníčko, obídek, manža… Něco mi to signalizuje.

Hodně se na těchto podivnostech podílí neznalost a na jejich šíření televize a internet; lidé, kteří česky neumějí, se v těchto médích dostanou ke slovu a to slovo se šíří… a šíří.

A teď ty přínosy z velkého světa: Outú aréna, Mattoni hokejová liga (nebo jak se to teď označuje), jeden čtenář mě upozornil na Radegast den. Opening ceremony. Food Festival – ať mi nic neříkají o turistech. Našlo by se toho víc.

Ono to opravdu někomu může připadat světovější , asi jako za bolševika rané epochy, kdy byla sháňka po žvýkačkách (rozdávali je dětem západní diplomati – vím to, bydlela jsem poblíž ambasády) a papírky od nich se uchovávaly, a za normalizace se v koupelnách vystavovaly prázdné obaly od západní kosmetiky. Lze si některé z nás asi koupit za korálky. Těsně po Listopadu, už v lednu 1990, sem začalo proudit západní zboží – jogurty, kávy, pletené rukavice zdobené korálky, laciné boty zdobené bižuterií. Jinak rozumní lidé tvrdili, že ty jogurty jsou lepší než naše.

Nic se nemění, naše sebevědomí je bohužel pokleslé, z naší vlastní vůle.