Pošlete zbraně a munici, jinak s tím praštíme, vzkázali takzvaní umírnění rebelové své takzvané vládě v exilu. Proti nim se valí jedna z nejkrutějších ozbrojených formací nové éry. Soldateska Islámského státu svými zločiny trhá všechny rekordy ustavené esesáckými jednotkami za druhé světové války.

Zvláštní je, že se naprosto přestalo mluvit o tom, že Rusko zachránilo USA a Unii před obrovskou blamáží, když zabránilo vojenské podpoře takzvaných rebelů proti Asádovu režimu. Plyne z toho historické poučení, s tou výhradou, že historická poučitelnost je jev sporný, vědecky nedoložitelný. Státnost, to je nesmírně křehký stroj a chvála bohu, když nějak funguje. V mnoha oblastech světa funguje způsobem, který se nám zajídá a je nám dokonce odporný. V jeho soukolích se ztrácejí lidské životy a lidskoprávníci nad tím lamentují a protestují a mávají prapory. Je však třeba se vždycky ptát na alternativu. Íránský šach disponoval velmi krutou tajnou policií, ovšem to, co ho vystřídalo, bylo a je mnohem horší – a mnohem méně ekonomicky výkonné. Obyvatelstvo Íránu se má dnes hůř, než jak se mělo za šacha. Takto bychom se mohli probírat troskami státnosti tam, kde padly hnusné režimy. Potlesk ze strany civilizovaného Západu byl však kratičký. Co následovalo potom, vyvolává děs.

Ano, státní stroj se dá rozbít velmi snadno. Slepit se dá těžko, pokud vůbec.