Letos uplynulo 50 let od úmrtí významného českého architekta Ludvíka Kysely (1883-1960). Kouřimský rodák byl o dva roky mladším bratrem známého výtvarníka a pedagoga Františka Kysely, autora mozaiky v rozetě chrámu sv. Víta v Praze a stálého spolupracovníka architektů Pavla Janáka nebo Josefa Gočára. Ludvík ale tíhl spíše k architektuře než k výtvarnému umění. Vystudoval pražskou techniku, kde byl žákem Josefa Schulze. Pak nastoupil do Městského stavebního úřadu, kde projektoval několik staveb. V době vrcholící secese před první světovou válkou ho ale také zaujal Janákův experiment – architektonický kubismus. Kysela projektoval nárožní dům na Malostranském náměstí v tzv. průlomu U Klíčů, který vznikl zbouráním několika středověkých budov, aby tudy mohla projíždět tramvaj. Stavba se vstupem z Karmelitské ulice má pozdně secesní dekoraci s několika kubistickými detaily.

Další projekt už byl čistě kubistický. Šlo o návrh školy na nároží ulic Bílkovy a Dušní v oblasti staroměstské asanace. Budova ale už postavena nebyla a po válce na tom místě vyrostl dům Ministerstva pro sjednocení zákonů podle projektu Emila Králíčka ve stylu plečnikovského klasicismu (dnes stavební průmyslovka). Je tu však jedna záhada: vrata bočního vstupu v Bílkově ulici odpovídají původnímu kubistickému Kyselovu návrhu. Snad byla vyrobena ještě před válkou a pak využita při stavbě administrativy.

Po válce a vzniku Československé republiky dominoval naší architektuře zdobný národní dekorativismus, Kysela ale vůči němu zůstal imunní. Jeho návrhy z počátku 20. let jsou již ve znamení avantgardního architektonického purismu, který zaujal zejména nastupující generaci mladších Kyselových kolegů. Z této doby pochází jeho bytový dvojdům na nároží ulic Kostelní a U Letenských sadů v katastru pražských Holešovic s hladkou bezozdobnou fasádou nebo objekt Křižíkovy továrny v Nitranské ulici na Královských Vinohradech s průčelím z režného zdiva.

Vrcholná Kyselova díla jsou ve znamení nastupujícího konstruktivismu. Již jeho první stavba v tomto stylu – Lindtův obchodní dům na dolním konci Václavského náměstí z let 1925-27 je mistrovským dílem. Železobetonový skelet má lehké skleněné průčelí, tvořené rozměrnými okenními pásy v bronzových rámech a štíhlými parapety z černého opaxitu (probarvené skleněné desky zhotovené dle čs. patentu). Dům ukončuje obří ateliérové okno fotografického studia. Kontrastně k moderní fasádě pak působily poněkud archaicky vnitřní pseudorokokové štuky a nábytek nebo ještě secesní lampy v pasáži – jako by se tu na malé ploše stýkaly všechny styly té komplikované éry: ty odcházející i právě nastupující; dominantní postavení však už má avantgarda. Kyselovi se často připisuje i návrh průčelí o dva roky mladšího sousedního Baťova obchodního domu. Sám architekt ale kdysi napsal, že byl jen požádán o určitou korekci proporcí (Baťův dům s obdobně řešeným průčelím, tentokrát ale s bílými parapetními pásy vznikl dle návrhu zlínského Baťova studia za účasti architektů Jindřicha Svobody, Františka Lydie Gahury, Josefa Gočára a Arnošta Sehnala).

V pražské City pak vznikly další Kyselovy velkoměstské paláce: V letech 1925-9 se v ulici Na Příkopě staví dům pojišťovny Praha s americkými výsuvnými okny a řadou krásných detailů (později známý jako Dětský dům), další konstruktivistické stavby se budují ve Štěpánské (dům pojišťovny Patria; č. 18) a Revoluční ulici 23. Asi nejznámější Kyselovou stavbou je ale palác U Stýblů II na Václavském náměstí se známou sklobetonovou pasáží do Františkánské zahrady, v níž je také vstup do podzemního kina Alfa. K této stavbě mám osobní vztah. Až úplně nahoře měla kdysi sochařský atelier má matka. Poněkud zchátralý dům byl takovým podivným labyrintem. Jako kluk jsem si hrával na prostorných střešních terasách nebo sledoval hemžení ve Františkánské zahradě. Jako student jsem se do atelieru nastěhoval s jakýmsi projektem, ale nakonec jsem tam nenarýsoval ani čárku. Místo toho jsem chodil do četných biografů a populárních bufetů v okolí, jako byla třeba Koruna. Pozdě v noci jsem konečně usedal k rýsovacímu prknu, ale už jsem nebyl schopen nic nakreslit. Po třech týdnech přijela máma, beze slova srolovala prázdné výkresy a odvezla mi je domů. Já si v Alfě připadal jako na Manhattanu, jen místo reklam mi do ateliéru poblikávala obří rudá pěticípá hvězda ze sousedního paláce Ligna. Dnes je ovšem – řadu let po restituci - dům z velké části neopraven, kino (kdysi první s vybavením pro 70mm filmy) mimo provoz, stejně jako známá kavárna a restaurace v prvním patře. Funguje jen pasáž.

Zajímavé je, že Kysela navrhl zřejmě v Praze jen jediný rodinný dům. I ten je konstruktivistický a najdeme ho v Čimické ulici 72 v Kobylisích. Po roce 1930 vznikla dle jeho návrhu pravděpodobně jen jediná stavba – činžovní dům v Plzeňské ulici 172 na Smíchově. Kyselovou hlavní činností v této době byly návrhy regulačních plánů. V 50. letech byly konstruktivistické a funkcionalistické stavby meziválečné avantgardy považovány téměř za dílo ďáblovo, ač jejich autory byly většinou představitelé umělecké levice. Na Kyselovy nádherné stavby a celé jeho dílo se tak nějak postupně zapomnělo a na svou rehabilitaci stále ještě čeká.

LN, 20. 11. 2010

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998