28.3.2024 | Svátek má Soňa


PSI: Ve Svatým Jáně mají skvělý stráně (Štajn díl 18, Bubi díl 10)

4.5.2016

Štajnidlo: Hele maj, maj tam fakt skvělý stráně. Věřte mi. Já to právě nedávno zjistil. A dost náležitě si to užil!

Bubi: Já to sice zjistila už dávno, ale já, já teda stráně rozhodně nepotřebuju.

Ajšadlo: Já jo, já mám stráně taky ráda! Jsou skvělý, co, Spratku? Skvěle se v nich pádí. A taky jsem to zjistila už dávno, že je tam mají. Byly jsme tam tehdá s Carevnou, když jsme osiřely a Ešus nás opustil. A líbilo se nám tam. Takže jsem byla ráda, když si pro mě BuboRumíčci v sobotu přijeli a přibrali mě do kufru auta a pak jsme vystoupili zrovna tam.

Ajša

Bubi: Jo, jo je tam hezky. Taky jsem ocenila, že jsme si udělali výlet zrovna tam. A pěkně jsem si to užila. I když bez strání. Však jsem taky na trasu vyrazila úplně jako první, ani na ostatní jsem nečekala, jak jsem vypálila po zasněžené cestičce.

Štajnidlo: Aby ne!! Psí bože, je to tam suprový. Dokonale suprový prudký stráně. Nahoru i dolů. Když tam letíte za balonkem, můžete chvílema dolů i sáňkovat. Je to nářez, vám řeknu. Sice jste pak dost urvaný, ale za tu srandu to stojí. Dá se tam provozovat spousta věcí.

Ajšadlo: Jo, třeba tě pronásledovat, abys navalil balonek. A řvát ti u toho do ucha, Spratku.

Bubi: Eh, jak přízemní, takhle hlučet v lese! Však jí taky pánik řikal, ať drží kušnu, koza jedna.

Ajšadlo: Nejsem koza!! Ty šplhno jedna. A musím řvát Spratkovi do ucha, protože mi nechce půjčit balonek.

Štajnidlo: No a proč asi, že jo?

Bubi: Ono kdybys mu ho taky někdy vrátila, tak by ti ho půjčil. Jako mně. Dělá vždycky moc hezky, že se jako nedívá, a dovolí mi, abych mu ho ukradla. A to mě baví celou procházku. Dává jí to trochu jiný rozměr. Než jen tak pochodovat nebo pobíhat.

Štajnidlo: Jo, já sem vlídnej, náhodou. Jenže ty navíc, když balonek ukradneš, tak ho taky i ztratíš. Zrovna jako tentokrát. Pouštěli jsme si pěkně balonky ze stráně na cestu pod náma a tys ho tam pak nechala a vybodla se na něj. Sice jsi poslechla, že ho máš jít hledat, ale... no našlas ho? Leda kulový jsi našla, víš! Tak musela pánčička vyslat mě, abych ho našel.

Štajn a Bubi

A že to byla šichta. Dokonce i Bubi se jednu chvíli spustila z toho krpálu, protože už se na to nemohla dívat. A pánik nahoře už trpěl, jak se furt motáme na jednom místě a nejdeme kupředu, což von úplně nemá rád teda. Ale já jsem dedektýf Kolumbus a našel jsem ho. A pánčička měla tááákovou radost... že ho pustila a on zas utiknul dolů a zas jsem ho musel hledat. Tak se nediv, že ti můj milůvanej žužlobalonek nechci pučovat.

Ajšadlo: Ty naděláš, Spratku, však ona má vždycky v kapse něco dalšího, za čím se dá běžet. Však měla na to tentokrát i batůžek, že když prej jsme tři, tak ať máme každej něco svýho.

Bubi: Ale hlavně, hlavně má v kapse vždycky plno dobrůtek.

Ajšadlo: Joooo, to je fakt, dobrůůůtek má taky spoustu. Proto se mi vyplatí poslechnout. Většinou.

Štajnidlo: Jo většinou, jehééé, vona byla lidi zatčená!! Víte to?? Normálně ji zatkla. Pánčička. Páč naše milá Ajšadlo si ucpala zvukovody a trochu se nám rozběhla, madáme. No a to zas rozběhlo dost pánčičku, takže si pro ni dolítla a bylo. Dopadla blbě. Zatkla ji potupně na vodítko a madáme musela šlapat LESEM!! na vodítku. Žádný pobíhání, prd. Pěkně u nohy. A dost ji to štvalo, madáme uřvanou.

Štajn

A já jsem se jí pěkně posmíval a zpíval si „Ajšenááá, zatčenááá, Ajšenááá zatčenááá!“ a pěkně jsem si poskakoval kolem. Aby jako viděla. I mrkef jsem jí strouhal „Aaaajšenáá zatčená, kýýš, kyš!“ A pak jsme šli s pánčičkou hledat do lesa ten balonek, co tam Ajšadlu vypadnul, jak si ucpala ty zvukovody. Našli jsme to pěkně spolu, a mezitim ale pánik Ajšadlo omilostnil. S podmínkou. Jenže... vona na podmínku zapomněla a to...

Ajšadlo: No a co? Tak jsem se ještě chtěla podívat, co je to v tom lese vzadu. Pro což teda neměl nikdo pochopení, a než jsem se nadála, byla jsem potupně plesknuta. To si teda dovolil moc. Docela mě urazil teda. Ještě dlouho jsem byla uražená na něj. Ale když zavolal, tak jsem poslechnula, to jo.

Bubi: No, kdybys neblbla, mohlas mít místo toho piškůty. Já jsem poslušná a tak se sypou. A taky když dělám gymnastku, to se teprvá sypou. U nás doma na poli skáču přes překážky a na povel běhám po takovejch valech nahoru a dolů. A hrozně mě to baví. A navrch si u toho vydělám. Tady v lese nebyly žádný překážky, tak jsem si jednu našla. Byl to povalenej velkej strom.

Štajnidlo: Joooooo to byla srandááá. Velikááá. Jehehééé!!! Škoda, že nikdo neudělal záznam!! Byl by tak důkaz, že máme, jako první na světě, v rodině psa, kterej umí udělat hvjééézdu!

Bubi: Nebuď drzej, ty syčáku jeden! Uklouzlo mi to nahoře, no! To je toho. Vyskočila jsem nahoru. A že to bylo sakra nahoru! A já vyskočila pěkně z místa, žádný s rozběhem. A nahoře mi to trochek klouzlo.

Štajnidlo: Jo, jehehééé, trochek jí to klouzlo a hodila šíbru dolů. Postavila se na přední a vysekla náááádhernou hvjézdu. Sokolka naše! Jehehééé.

Bubi: Náhodou to byl řízený pád. Elegantní a řízený pád, zakončený vzhlednou a profesionálně provedenou hvězdou. Chtěla bych vidět tebe, jak bys byl elegantní. Ty, ty... ty jeden potápěči naznak. Jo, páč ty jsi zas jediný pes, který plove znak. Pod vodou. Pche. Jak ses zřítil v létě z toho voru!! To nááhodou máme i zadokumentovaný, víš?! Hihihihi, to mě vždycky pobaví, když si na to vzpomenu, ty vyděšený bulvy pod vodou a on tam leží naznak!!!! Ve vodě! Pes naznak!!! Hihihihíííííííí. Vypadals jak žába, která se učí plovat, hihihííííí. Přejetá žába, co se učí plovat. Hihihíííí. No jen se na to někdy podívejte – nutno zvětšit.

Štajn plove znak (v zájmu zachování páně Štajnovy důstojnosti si račte sami najít lupu)

Štajnidlo: Si trapná, du si pádit do stráně, Ajšadloooo – deš?? Utikáme.

Ajšadlo: Už letim, Spratku, ale naval balonek! Chacháá mááám!

Štajnidlo: Ty jo, nené! Pááánčičkoooo...

Ajšadlo: A žalobníček žalujeee, pod nosem se malujéééé. Na prosim tě, ty hamoune, by tě tak ubylo, kdybys mi ho nechal.

Štajnidlo: Kams ho sakra zase dala? Tak si vezmi příště svůj a ten si ztrácej, co já se nahledám, kurnik taky už. Jo, tady je. Mááááám! Jááá máááám! Hodíš? Hooodííš! Ne kopni, kopnikoooopni, to je lepčí. Jooooooooooooooooooooooo leeetiiim.

Bubi a Štajn

Bubi: Už aby byla ta hospoda, co tady, že jo? I když... ty piškoty taky nejsou marný... takže... Štoudev, s dovolením... a... já bych si tady pánčičko dovolila, balonek, kdybys chtěla... mňááám.

Štajnidlo: Jakej já jsem chudák! Ach psíbóoože, ach psíbóože.

Bubi, Ajšadlo, Štajnidlo: HOSPODÁÁÁ, HOSPODÁÁÁ, HOSPODÁÁÁ.

Štajnidlo: Brej den pane, chcete hubičku? Chceteee, to je prima, mám vás rád, co to tady děláte? Já vám pomůžu, můžu?

Ajšadlo: Je tak na tebe někdo zvědavej, Spratku, nezdržuj a poď.

Bubi: Štoudev, pojď honem už, je tam teplo a maj tam jídlo, co tady asi budeš platnej pánovi, co opravuje schody?

Štajnidlo: Hubičku, hubičkůů jsem mu dal, má mě rád! Je to vlídnej pan hospodskej.

Ajšadlo: Jak pod stůl a lehni? Neni divnej ten váš pánik? Takhle nemůžu hlídat kuchyň a jídla, co nosej!! Nechci lehni, nechci. To je společnost tohle teda. Kruci. Jeden nepučí balonek, druhá mě zatkne a třetí mě ŠI-KA-NU-JE!

Ajša dozoruje kuchyň v hospodě

Bubi: Si chvilku dáchnu, stejně z nich teď nic nevypadne, to už jsem si halt zvykla a pak něco nakonec stejnak dostaneme, tak proč se šponovat.

Štajnidlo: Je, hele miminko, kloučku ahoj, já sem taky takovej malej, budem kamarádi? Jehéé ty mě šimráš na šňupáku, tumáš taky hubičku. Jak sedni si tu a neotravuj, pánčičko? Mám kámoše. Ach jo, to je zas nařizováního. Tak ale ležet nebudu, jsem hodnej, já neloudim. Já ti tady takhle hezky položim hlavičku svou malou do klína a budu na tě roztomile koukat, jo? To mi to de! To mi to de! Pánik se škaredí, že neležim, che. Ale já nemusim, nemusíím, vona mi to povoliláá, héč, holky.

Ajšadlo: To furt řikám, že to je Spratek! Rozcapenej Spratek.

Bubi: Můžete se přestat dohadovat a hlemejždit a budit mě? Mají už něco k jídlu? Nemají, tak mě vzbuďte, až budou mít.

Štajnidlo: Bubi vstávej, tatranka! Nesou tatranku! A TŘI!

Bubi, Ajšadlo, Štajnidlo: MŇÁÁÁM. Milujem hospody.

Štajnidlo: Bubi vstávej.

Bubi: Nesou tatranku?

Štajnidlo: Ne, ale už deme, poď, nespi porád, vezmi si bundičku a mašírujem za dobrodrůžem. Hele, venku jsou nějaký štramandy! Bude druženííčko, druženííí. Ahoooj holky, týý pocem, ty seš vzhledná teda!

Štajn a návštěva

Ajšadlo: No to si zkus sem chodit, to jsou moji kamarádi! MOJI! Takže vysmahni. Slyšelas?

Štajnidlo: Počkééj, počkej, jdu za tebou, vona je děsně žárlivá, aby jí neubylo, Ajšadlo jedno. Budem běhat?

Bubi: Ježiš pojďte už, nezdržujte, ať jsme do tmy doma. Čeká nás ještě štreka zpátky. A to nemluvím o tom, že Štoudev a pánčička zas budu zdržovat, protože si budou cestou hrát s balonkem.

10 Ve Svatým Jáně - Štajn

Štajnidlo: Balonek?? Balonek? Řikal někdo balonek?

Ajšadlo: Máš balonek, Spratku?

Bubi: Ježíš uklidněte se, NIKDO nemá balonek. JDEME.

Štajnidlo: Hele kláda! Tu vezmu a makám dopředu.

Bubi: Auvajs, Štoudev dávej pozor, bacil jsi mě přes záda.

Ajšadlo: Auuu, Spratku, vypíchnuls mi skoro oko! Ježíš to je... ticho, já to neřeknu, stejně by to cenzurovali. Můžeš tady přestat lítat jako magor? Seš nebezpečnej.

Štajnidlo: Máš mě honit, máš mě honit, máš mě honit...

Ajšadlo: Kašlu na tebe, běžim támhle.

Bubi: To je krásná louka.

Bubi běžící

Štajnidlo: Pánčičkooo, tady se bude dobře kopaaat, poď séém. Žjo, žjo čutni! Dálkáááá.

Bubi: Teď já! Nesuuu, mňam.

Ajšadlo: A co já? Dííík, letííím

Štajn: Pániku, hodíš mi sněhofku? Holky mi zabraly balonek. Joooo, dálkáááá, dááálkáá. A dalšííííííí. Házíš stejnak nejlípějc. Pánčička takovou dálku nedá.

Bubi: No a? Tak nedá. Aspoň nemusim utikat tak daleko.

Ajšadlo: Já mám taky ráda dálky. Dálkááááááááááá joooooooooo. Kam to letělo? Eh? Von hrozně blafuje, ten váš pánik, dycky mě zmate.

Štajnidlo: Joooo, mááááááááááám! Musíš koukat, co dělá, ty trdlo Ajšadlo a ne vyrazit hned z první jen tím směrem, co voni stojej. Jsou hrozně blafovací. Já už jsem vycvičenéééj, dálkááááááááááá letííím.

Ajša a Štajn čekají na balonek

Bubi: Hele – auto! Už pojedem domů!

Ajšadlo: To neni naše, ty popleto. Naše je až dál. Hele balonek, dálkáááááááááá, mám ho, mám, mám!

Bubi: Támhle je, támhle, honem, vidim auto, za chvíli jsme doma, bude něco teplýho do bříška a budem spinkat.

Štajnidlo: To už jdeme zase domů?? Takhle brzo? Vždyť ještě není tma! Tak aspoň ještě jednou kopni. Joooo dálkááááááááá. Dobrý. Tak jo, jedem. To zas budem ve třech namačkaný. Ale aspoň nám nebude zima.

Bubi, Ajša a vpředu Štajn

Ajšadlo: Hurá, už jsem doma! Páníček. Ahoj, ahoj, hele byli na mě drsný, podívej, jaká jsem chudinka, zlomená na duchu, opírám se tady o zeď, celá zničená... čemu se směješ? To není pravda, co říkaj, neni, neposlouchej je vůbec. Týrali mě! Zatkli mě. A!! Úplně se mi lítostí zalila očka slzama, když to musím vyslovit nahlas. Představ si to – ON MĚ DOKONCE PLESKNUL! Chápeš to? Plesknul mě. Už nikdá s nima nejedu.

Štajnidlo: Nedělej Dášu, Ajšadlo, zejtra vyrážíme.

Ajšadlo: Tak jo. Čau Spratku, ahoj Carevno a dobrou.

Bubi a Štajnidlo: Dobrooou.

Foto: archiv autorky. Podívejte se do bohaté fotogalerie - klikněte do kteréhokoli obrázku v textu.

Petra K. Neviditelný pes



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !