29.3.2024 | Svátek má Taťána


LITERATURA: Zemři, Tome Sharku!

22.4.2010

Pojdi! Jo. To řekli komunisté - a stejně jako s Nickem Carterem a Léonem Cliftonem zatočili v "krátkým procesu" s třetím nejslavnějším prvorepublikovým detektivem brakového žánru. S Tomem Sharkem. Uzavřela se nad tou nevinnou dívčinou hladina.

Žádná škoda? Říkáte, že pražádná? Jak pro koho, říkám já, a tomsharkovky se mi noří z tria kuriózních sešitových řad Clifton-Carter-Shark ještě jako nejkvalitnější. A myslím, že mám pravdu. Taky v jejich případě u nás pak došlo k řadě pokusů o resuscitaci a první ovšem představuje známá knížka Tři detektivové a Buffal Bill (Orbis 1969, 74 000 výtisků) z edice Kobra (svazek sedm). Je to prima počtení a vedle smyšlených dobrodružství skutečného plukovníka Williama Fredericka Codyho (1946-1917) a smyšlených příhod neskutečných pátračů Cliftona a Cartera se tou brožurou českým pačtenářům vrátil i starý dobrý Tom.

Ano, rok 1969 - a ještě pár roků následujících - byly na podobné comebacky úrodné, ale zase šlo všechno na dvacet let do kopru, jak víme. Dvacet let, po které jsem vyrůstal, dospíval, a tady to máte! Teprve roku 1991 jsem si v trafice mohl za pakatel koupit první číslo komiksového magazínu PumaTom Shark vyplněné dalším "Dobrodružstvím slavného detektiva třicátých let" (jak zněl podtitul) Tom Shark a ďábelský dr. Harbich, ale to už mi bylo šestadvacet a trefa šla trochu jinam. Máte taky dotyčný komiks o dvaatřiceti stránkách? Ne-li, vězte, že ho nakreslil "Shkrabsh", a zrovna tak dvě pokračování Pomsta dr. Harbicha a Konec dr. Harbicha, která měla vyjít v edici jako sešity čtyři a šest, ale zda vůbec vyšla, přiznám se, nevím...

Zato hned příští rok se na Hané zaručeně a díky firmě A-MOR (alias Hanáckému nakladatelství) vynořila i edice Klasikové detektivní literatury "čerpající z osobního archívu Václava Gottwalda" a hned jako první a třetí svazek na trh dodala celkem čtyři dávné sharkovky: Záhadu mumie, Dům hrůzy, Zrádné "st" a Benátského šílence.

Ani to není zdaleka vše. Už druhé číslo legendárního časopisu Knokaut (ach, co bych za to dnes dal i dostal, kdybych tenkrát Knokauty totálně nerozstříhal!) otisklo skoro současně detektivku V podzemí starého hradu (původně tomsharkovka číslo 21) a tak bychom mohli ve výčtu pokračovat, zmíním se ale už jenom o záslužné knize Oldřicha Železného Léon Clifton a Tom Shark (Magnet-Press 1992) přitahující na obálce anotací Dva světoví detektivové v Čechách. A dost! Podstatnější než detailní bibliografie série, která byla kdysi zahájena Fantomem hotelu a v Německu dosáhla víc než pěti set pokračování, je přece podstata a obsah povídek psaným či překládaných místy vskutku pobavujícím stylem...

"Pitte, ty devítinásobný hlupáku, tys skutečně nalítl do té léčky? Opravdu, člověk by si nad tebou zoufal!" dolehlo k mému sluchu, dočítáme se kupříkladu dík neúnavnému peru "dra. Pitta Stronga" alias Tomova doktora Watsona. V prvním okamžiku jsem si ani neuvědomil smysl těch slov a jen se rozhlédl více kolem sebe, a tu jsem zpozoroval v jednom koutě Toma, který byl ďábelsky spoután ocelovým drátem a ležel v koutě jako nějaký balík. Bohudík, měl jsem mezi ostatními nástroji, které jsem vzal s sebou, také nůžky na drát, kterých jsem hned použil, a za několik minut se Tom vztyčil. Potom...

"Výtečně, starouši!" dodám za Toma. "A to máš za jedna!" Sada sešitků o Tomu Sharkovi vycházela v originále mezi roky 1927-51, nicméně s tragickou válečnou přestávkou. Psala sama hraběnka Alžběta z Aspernu, tedy než se šťastně provdala do Kanady, plus nějaká desítka dalších mistrů pera, a ještě roku 1997 obnovil edici spisovatel Theo Marabini! Nu, a kým tedy vlastně byli Tom Shark a jeho oddaný dr. Pitt Strong? Samozřejmě Američany z New Yorku, ale žili si v přepychovém berlínském domě na Wallotově ulici a odsud vyráželi za dobrodružstvími a případy po celé dnešní Unii, ale i na Dálný východ. Jejich vztah až trapně kopíruje soužití Holmes-Watson a hned i doložím ukázkou:

Když jsme se vrátili do hotelu, přikázal Tom, abych mu přinesl všechny noviny za poslední čtyři týdny, a pak se do nich zahrabal, a já se až při večeři optal: „Kdy vyjedeme?“

„Před desátou. A nezapomeň si vzít revolver, staroušku. A náhradní baterii do svítilen.“

Stejně jako dr. John H. Watson nenechá nikdy ve štychu Sherlocka Holmese, ani Pitt Strong nikdy nenechal na holičkách svého drahého Toma, ale obé platí stejnou měrou i naopak. Na pozici londýnského inspektora Lestrada (a dalších Doylových natvrdlých či arogantních policistů) u Sharka pravidelně selhává připitomělý berlínský komisař Wendler. A Shark sám jako ideál?

Třeba se želízky si poradí v cuku letu, anebo jemu i Strongovi uchrání krky "prostá" bondovská bombička s paralyzujícím nervovým plynem.

Ještě daleko účinnější však bývá Sharkem osobně vyráběná(!) explozivní kapsle.

Ji - i mnoho dalšího klumpu nosí Strong s Sharkem permanentně po kapsách místo hrušek a jablek malých kamarádů Petra Pana, a teprve když selže i poslední vynález, přibíhá jako na zavolanou i psovsky oddaný Sharkův černý sluha Bill, jedna z příčin, pro kterou Hitler "hnusné" sharkovky tak nekompromisně zatrhl a z Německa vymetl. Škrt!

Měl sice pravdu - v tom, že to literárně nebyla žádná velká sláva, ale rozhodně se jedná o daleko výsostnější četbu, než jakou třeba zůstávají české cliftonky. Jen málokdy u Toma a Pitta chybí i mrazivé chvilky poté, co je dvojice omámena či omráčena či rovnou připoutána na trať a... Chvění sílilo, vlak už nemohl být daleko!

Koleje duněly jako divoké tamtamy. Ozvala se píšťala. „Tentokrát jsme asi opravdu prohráli,“ řekl tiše Tom. „Odpusť, starouši.“ A prohráli?

Jak už správně tušíte, ne. A aby neprohráli, od toho právě existuje už od času starých Řeků tzv. deus ex machina. Jen díky tomu pak bývají parchanti vyřízeni, ale nechybí ani ryze německá pořádkumilovnost - a hle:

Malcome a Morris byli ještě téže noci odvezeni do márnice, dočítáme se.

A finále sešitů bývají až příkladně odstrašující: Rozsudek zněl: Smrt oběšením pro všechny čtyři pachatele. A tituly? Samozřejmě maximálně bombastické:

Fialoví pavouci, Blázinec doktora Murtia, V hadí jeskyni, Konec Hanuše Marlova, Tajemství náměsíčnice, Město o v džunglích, Příšerný pacient, Živoucí mumie, Půlnoční muž, Bílí otroci, Fakírův dar, Krysy na Temži, Bratrstvo měsíce či Nebezpečná hochštaplerka. A také Záhada příšerného klepání. Kuriózní řadu pitoreskních žblebtů umně doplnily i objemné knihy typu Londýnský vrah a není vcelku divu, že ta legenda tudíž neumřela. Ještě roku 1970 se Sharkem pro jednu Boříkovu lapálii inspiroval i Vojtěch Steklač (jím vymyšlená sharkovka čtená Boříkem a Alešem pod lavicí se jmenovala Zločiny Krvavého Pihouna) a přesně téhož roku vlastní tomsharkovku stvořil i pozapomenutý malíř a pábitel Jan Moštěk v Nové Říši.

Zajímá vás? Najdete ji ve Václavem Vokolkem uspořádaná kniha Moštěkových textů Tenkrát v Paříži… aneb Byl slídivej jako kočka, ale rád si také užil (TRIÁDA A DIVUS 1996).

V rovněž pozapomenutém časopise nakladatelství Albatros Ježek otiskoval zas Příběhy detektiva Toma Shkwarka Zdeněk Karel Slabý a...A jak to vlastně dopadlo se šíleným benátským hrabětem? To vám klidně prozradím. Trochu však hatí uspokojení fakt, že scéna až nepříjemně kopíruje památný souboj se zločinným synem mylady de Winter Mordauntem z Tří mušketýrů po dvaceti letech...

Uprostřed dost širokého kanálu sváděli hrozný boj dva muži: Tom a Alvonte. Co dělat?

Nezbývalo mi ani tolik času, abych o tom uvažoval (vypráví Pitt Strong). U zápasících jsem však spatřil Billa! Ze všech sil jsem vesloval a již za malou chvíli k nim dorazil. Bill už vylezl do člunu a pak udeřil prudkou ranou pěsti člověka, který se v kanálu oháněl nožem a chtěl se zbavit Toma. Vtáhli jsme ničemu do člunu a pak za námi vylezl i Tom, který byl tímto zápasem už na smrt unaven. "Ale tohle je přece hraběcí sluha!" zvolal jsem překvapeně. "Kde je hrabě Alvonte, Tome?"

"Alvonte je mrtev – byl probodnut!" odpověděl...

Brzy nato jsme opustili Benátky a vrátili se do našeho milého domova, abychom se zotavili ze svého posledního dobrodružství.

Hm, sám bych to lépe nevylíčil:-).

(Část textu je přejata z rubriky Patvar časopisu Tvar, kde se dočtete víc.)