Řečeno slovy jednoho kritika: „Česká fantastika má příliš málo debutů na to, abychom je mohli přehlížet.“ A je to nepochybně pravda. Ať už se vám to líbí nebo ne, knihy jsou byznys jako každý jiný a vydání textu neznámého českého autora je prostě risk, který mnoho nakladatelů není ochotno podstoupit. O to větší dík potom patří nakladatelství Straky na vrbě, které nejen že se nebojí vydávat české debuty, ale ještě se tím i systematicky zabývá. Jednou z takových nadějných prvotin je i trilogie Kočičí noci Blanky Jiruškové a právě na ni se podíváme v následujícím krátkém článku.

Jak vítr zrnka přebírá,
je v zem i kámen sije
Pro jednu lásku se umírá
a pro druhou se žije
Jedna jak plevel hubí tě
a druhá v plody zraje
Jen nikdy nevíš určitě,
Která že z nich ta tvá je

Korsinská lidová píseň

Darín – lákavé nebezpečí

Blanka Jirušková nás ve své trilogii zavadí do Darína, města ležícího u jižního moře, srdce Korsinské říše. Najdeme v něm chudinské čtvrti i vznešené paláce. Vzduch je prosycen vůní divadla, ale na své si přijdou i milovníci pokleslé zábavy jako jsou karty. Celodenní dřinu můžete zapít v jedné z mnoha z přístavních krčem. Jestliže máte duši zloděje, bude se vám určitě líbit ve vzpurném Darínském přístavu. Ve čtvrti Les zase najdete hedvábnice vyrábějící proslulé darínské hedvábí. Ovšem dejte si pozor. Všechny tyto lákadla jsou jako droga, jednou je ochutnáte a nebudete chtít přestat, jednou okusíte lákavou vůni Darína a už ho nebudete chtít opustit.

Pokud vás snad napadne pídit se po inspiračních zdrojích, nebudete muset chodit nějak daleko. Jižním mořem, divadlem a snad i celkovou atmosférou se Darín nápadně podobá Benátkám. Ostrým kontrastem mezi šlechtou a chudinou zase připomíná Paříž z knih Alexandra Dumase. I zasvěcenci ohnivého boha Šarze dohlížející ve městě na pořádek jako by z oka vypadli francouzským mušketýrům. Jména bohů jako Šarz nebo Ginai evokují Orient, ale tady si nejsem jistý, nakolik jsem si to jen nevsugeroval. Každopádně „pyramida“ na obálce k prvnímu dílu tento dojem jen posiluje.

Svět samozřejmě nekončí za městskými hradbami, je ale jen letmo načrtnut. Zmínky o Garézské říši na jihu, městě Eglioně a Qesdánských horách na severu ve vás probudí zvědavost, víc vám však autorka nenabídne. Okolní svět tak působí jako střípky nádherné mozaiky roztroušené kolem srdce světa – Darína.

Celý Darín nádherně spodobnila Jana Šouflová na trojici obálek, kde nám ho předkládá ve třech fázích dne – večer, půlnoc a ráno. Pokud jste obzvlášť bystří nebo jste si na Fantasyplanet přečetli "Vidíme jen výjevy III.", možná jste si všimli, že na sebe první a druhá obálka navazují a tvoří tak tedy jakési panoráma Darína. Je potom trochu s podivem, že třetí kresba již na druhou nenavazuje.

Život ve městě radosti a nespoutané zábavy poklidně plyne jako horská bystřina, sem tam nějaké peřeje, ale jinak klid. Tedy až do jistého dne…

Démon a kejklířka

Když pan z Deronu, velitel Darína, vyjížděl s hlídkou na rutinní večerní patrolu, netušil, že bude toho večera nucen podepsat smlouvu s tajemným Espétranem, démonem vládnoucím Moci. Pro lidi z přístavu živící se zločinem tím nastávají těžké časy. Nešťastník podrobený výslechu démonově Moci nejenže proti své vůli vyzradí všechny své kumpány, ale přijde i o to nejcennější, co každý člověk má – duši. Espétran nosí přes tvář hedvábnou masku na důkaz toho, že jeho zrakem jsou oči jeho Moci. Tvrdí, že jedná ve jménu spravedlnosti, co mu ale dává právo vzít člověku vlastní duši? A v tuto pochmurnou dobu přijíždí do Darína Fineilla Toptolliová, herečka ze severu, bývalý člen nyní již rozpadlého „Bratrstva z cest“, slavné herecké společnosti. Na rozdíl od ostatních obyvatel v ní plane vnitřní oheň a když se její přítelkyně dostane do křížku s Espétranem, nebojí se démonovi postavit. Ale severská zásada „pravdě se vždy dívám do očí“ by se jí v souboji s ním mohla krutě vymstít…

Ku pomoci jsou Fínce i jiní obyvatelé Darína. Co třeba lékarnice Martinella, vdova po slavném lékaři Olmin-Temarim? Nebo Falxius, herec kterému vzal démon duši? Pak jsou tady ještě Flipin Tvin, pobočník velitele města, Sachinba Gremová, přístavní zaříkávačka, Rabim, nájemný rytíř, chlapec Drápek, zlodějíček z přístavu a mnozí další. Ti všichni mají předpoklad stát se hrdiny a právě takové teď Darín potřebuje víc než kdy jindy.

Pár slov k trilogii

Blanka Jirušková se v rozhovoru na Fantasyplanet přiznává k inspiraci Dumasem a Févalem a její trilogie má skutečně mnohem blíž k „lidovým“ románům z období romantismu než ke klasické fantasy. Příběh se z velké části odehrává mezi lidem v Darínských čtvrtích, nikoliv mezi šlechtou a darínskou smetánkou, jejími hlavními protagonisty nejsou válečníci bez bázně a hany, ale hrdinové z prostého lidu zatažení do víru událostí v podstatě proti své vůli. Všechny tři knihy jsou vyprávěny poetickým jazykem, který místy vyvolává až zasnění. I samotný příběh je poměrně složitý, má v sobě zvláštní kouzlo a čtenář musí dávat dobrý pozor, protože celý příběh je plný drobných naznačení, které by nepozorný čtenář mohl snadno přehlédnout. V tomto ohledu bych také rád poděkoval nakladatelství Straky na vrbě, které všechny tři knížky vydalo v horizontu zhruba půl roku, takže čtenáři kupujícímu všechny díly hned po vydání nehrozilo, že by před vydáním pokračování zapomněl celý děj předchozích částí.

V žádném případě to není čtení pro zatvrzelé Conanofily, kteří celou trilogii šmahem odsoudí jako extrémně nudnou. Ale pokud jste již unaveni texty, ve kterých se vás autoři snaží buďto utopit tělními tekutinami, vymýt mozek prostoduchou akcí nebo unudit k smrti rádoby složitým příběhem, pokud si chcete přečíst něco jemného, co vás pohladí na duši, chcete promyšlený příběh, který je přitom snadno pochopitelný, věřte mi, Kočičí noci jsou přesně pro vás.