Pozor, tento román uveřejněný pro někoho "poprvé" v edici Karavaně roku 1982 a znovu, pod dalším číslem i roku 1986, existuje samozřejmě už v první verzi v časopise Letectví a kosmonautika, kde vycházel na pokračování v roce 1974! (Nejnověji pak v Baronetu v roce 2000; pozn. redakce)

Souček, jak už víme, rád citoval, takže taky zde je každá kapitola uvedena citací, tentokrát ale vždy pouze z některého z dvou slavných děl Hectora Saviniena Cyrana z Bergeracu (1619-1655) Cesta na Měsíc (1657) anebo Cesta do sluneční říše (1662).

Zpočátku mi, pravda, připadalo, že se tyhle krátké pasáže k obsahům jednotlivých kapitol, které následují, nevážou. Připadá mi to tak i teď, nicméně nevadí a berme to jako autorovo poukázání na ten fakt, že také Cyrano náleží mezi autory fantastiky, k jejím průkopníkům... a vůbec. Mimo to ovšem, to je taky třeba říct, cituje Souček i třeba z Wellsových Prvních lidí na Měsíci. Ale už k příběhu, o co v něm jde.

1.

„Hepterida“ byl kdysi vlastně název sedmiveslice starých Řeků. Máme-li věřit Součkovu románu, tak byla tahle loď kdysi přenesena jakýmsi časoprostorovým tunelem právě na dotyčnou planetu... a dala jí jméno - a viz i prastará, nicméně úhledná kresba této lodi na stěně hepteridské jeskyně.

Jsme v pětadvacátém století a na Hepteridě natáčí trojice filmařů a herečka Kara dalšího díl seriálu Kara z hvězd, přičemž jeden z předchozích dílů se jmenoval Válka atomových mravenců. Mimochodem, motiv filmařů budoucnosti později několikrát rozvede "Součkovo převtělení" Ondřej Neff – a viz třeba román Měsíc mého života nebo povídku Vesmír je dost nekonečný. Ale k původnímu Součkovi. Filmařům někdo zlikviduje kosmický člun, z oběžné dráhy se vypaří i celý raketoplán a "rejža" Péťa a kameraman Tobiáš jsou uneseni raketou do kosmické lodi, kde se setkají s obrovskými, groteskními hvězdicemi.

Loď přistane, filmaři uniknou, narazí na trosky jedné z časoprostorových lodí, které u Hepteridy postupně mizely, a tu je část skupiny šupem přesunuta časoprostorovým kanálem do Himálaje.

Kdo tunel otevřel? Hepteridští Tibeťané. Proč? Aby lidi zachránili před hvězdicemi.

Kromě Tibeťanů ovšem žijí na Hepteridě, jak se ukáže, i jiné pozemské rasy a zůstane tu i herečka Kara a Mart, tajný pátrač tzv. Centrály pasoucí po už zmíněných ztracených lodích.

Mart a Kara se také setkávají s Tibeťany a protože ti umí číst myšlenky, dá se s nimi i velice pohodlně "domluvit".

2.

Je to přitom devadesát let, co se dlouhověcí Tibeťani na Hepteridě ocitli. Přiletěli korábem Phoebe 06 přímo z benáreského letiště. Proč? Ve 24. století se zdálo, že terraforming Himálaje navždy znemožní užívání „hyperspaciálního prostoročasového tunelu“, který tu existoval odedávna a pomatenými zprávami o němž jsou podle Součka legendy o tibetských podzemních říších dobra i zla nazývaných Agartha a Shampullah. Ostatně, i Adolf Hitler v Tibetu pátral, jak Souček rovněž připomíná.

Tibeťani tedy ve 24. století jednoduše „štípli“ kosmickou loď, ale nestali se ani zdaleka prvními lidmi na Hepteridě. Jiní pozemšťani tu žili daleko déle a dostali se sem časoprostorovými tunely, které kdysi vytvořili mimozemšťané z Hepteridy.

Zvláštní ale je, že ani lidé sídlící na Heperidě věky, strůjce tunelů nikdy nepoznali. Vědí však o nich, vysvětluje Souček, a využívají je, i když výjimečně a s velkou opatrností.

Během roků se na Hepteridu dostal na chvíli i sám H. G. Well a inspiroval se hlavně pro romány První lidé na Měsíci a Lidé jako bozi (to pokládám za nesmyl. IF) a ¨dostal se sem i James Hilton, který pak napsal Ztracený obzor (to už působí věrohodněji).

Taky v Mexiku roku 1914 zmizelý Ambrose Bierce na Hepteridě dožil, ale jako vůbec první lidé se sem dostali obyvatelé asijské praříše Harappy, které mimozemšťané zachránili právě i s jejich námořní lodí-hepteridou. A mimochodem, druhá, prostorem už nepřenesená loď hepterida stala se archou Noemovou za potopy!

Ani to ale není přesné. HNED DVĚ sedmiveslice podle Součka skončily na vrcholu Araratu a přinesly Sumerům písmo, což mi také připomíná, že na tohle téma existuje i jeden nezfilmovaný román o dr. Indiana Jonesovi, který vyšel i česky (Indiana Jones a biblická potopa světa od Roba Mac Gregora, RIOPRESS 1993, 10 000 výtisků).

3.

Ale k věci. Občasnými zásahy původních Heperiďanů i pozemských obyvatel Hepteridy vysvětluje Souček i všechny pozemské záhady a jím sbírané „velké otazníky“.

Mart je neustále propojen se Zemí jakousi kovovou tabletou voperovanou pod kůží těsně nad srdcem, kterou živí bioproudy těla, ale pro komunikaci užívá i gravifonní stanici ukrytou důmyslně ve figuríně Kařina hereckého partnera. Mart je tak trochu Jamesem Bondem a vybaven i zapalovačem, jehož smrtící zážeh zabíjí do vzdálenosti mnoha desítek metrů a jehož plazmový plamen řeže i tvrdé slitiny oceli jako máslo. A hle, právě díky Martovu spojení s Centrálou vedenou nejmenovaným "Š" se na Hepteridu vypravuje oddíl vesmírné policie vedený jistým Aslanem (=jméno lva z Lewisových Letopisů Narnie). Oddíl zde svede boj, načež přistane záhadná kosmická loď. Pasažéry jsou obyvatelé planety, na které před třemi sty lety explodovaly sopky, takže lidstvo, které to pozorovalo, mělo za to, že všichni zahynuli. Nestalo se tak však, tito mimozemšťané se naopak dál technicky zdokonalovali a nakonec uletěli ze své planety, když našli časoprostorovou loď, v níž jiní mimozemšťané převáželi odporné hvězdice, aby jim asi našli planetu vhodnou k životu.

4.

Blázni z Hepteridy náležejí k vynášeným Součkovým románům, ale nemohu si pomoci, očividně ho vychrlil až příliš zběsile. A těch motivů! Ve hře se ještě zjeví unesená kosmická loď s jadernými zbraněmi, která na Hepteridě havarovala, ale ve finále přilétají ze Země Péťa i Tobiáš, zatímco Šéf a vůdce Tibeťanů se dobrovolně přesunou do minulosti, aby tam pomohli vývoji civilizace. Ani to však není vše a Souček nás vedle vlastního vypravování jako vždycky i nenápadně poučuje o tajích Země i vesmíru. Tak např. se dovídáme o řadě zaniklých civilizací, mezi něž - samozřejmě - nepatří jen Atlantida, nýbrž i Lemure a země jako Commorion a Uzuldaroom a Mu – ta také zničena obrovskou katastrofou.

Dále to byla říše Lomar s hříšným městem Olathoe a města Valusie, R´lyeh a Ib v zemi Mner, čímž už zase klepeme na lovecraftovskou bránu. Dále i bezejmenné město ve Velké arabské poušti. Nu, a už jen tak bokem Souček vysvětlí i „kanály“ na Marsu. Jak? Na přelomu prvního tisíciletí před naším letopočtem postihla Mars planetární katastrofa a teprve ona změnila jeho povrch v rudou poušť. Totéž se ale stalo na Zemi počátkem druhohor, a právě od toho zbyly vrstvy rudých pískovců.

Nu, ať už byly příčinou zkázy na Marsu nezdařené pokusy Marťanů s bůhvíčím, anebo ať už byla příčinou katastrofy sama příroda, obyvatelé planetu opustili a stali se právě Hepteriďany. Stalo se to však až po marném boji s onou katastrofou, při kterém také už pomáhaly „kanály“.

Souček však řeší ještě víc. Tak třeba sochy moai anebo ložisko obsidiánu, z něhož domorodci tesají sekerkami sochy ochránců. Jednou, ještě před érou počítačů a internetu, mi jeden spolužák řekl, že by se podle jeho názoru měly všechny Součkovy knihy vzít a slovo po slovu vlít do "obrovského počítače", který by je zpracoval a vyplivl jakési výsledky. Nu, pěkná představa... a roztroušených informací jsou v LS opravdu kopy.

5.

Mimozemšťani třeba podle Součka uvedli do nejstarší čínské civilizace virguli - používanou ke zjišťování dobrých a zlých „tygřích žil“ pod místy, kde pak byly budovány domy.

Starověkým lidem dali i později nalezený galvanický článek a znalost výroby hliníku a železa nepodléhajících korozi (známý indický sloup). Dalšími a dalšími odkazy a citacemi autor jen srší a ve chvílích, kdy jsou jeho hrdinové neprodyšně uvězněni v kosmické lodi odkazuje třeba i na Dvacet tisíc mil pod mořem a Robura Dobyvatele. Zmiňuje i Sherlocka Holmese, Vinnetoua, Fantoma opery a tamní Erikovu mučírnu, kterou jeho hrdinovi připomeneme polarizované sklo-zrcadlo, za nímž se zjeví ohyzdné hvězdice...

Ve 24. století bude dle Součka vyvinuta i nová řeč, terránština, a vznikne logický jazyk pro galaktické kolonie. "V prostoru“ existují „tři druhy možných cest“, tvrdí taky veliký Ludvík, a ten třetí druh vzdálenosti nejen zkracuje, ale takřka i ruší.

„H. G. Wells, který byl na Zemi sledován jedním z našich vyslanců, projel svým směšným červeným vozidlem přímo na Hepteridu,“ dočítáme se, „a to poblíže místa, kde jste se slečnou Karnovou včera přistáli.“

Anebo: „Spisovatel James Hilton byl, řekněme, pozván na Hepteridu, když jednou podnikl delší, osamělý lovecký výlet z Dardžilingu do pralesů na úpatí Himálaje. Tehdy ale došlo k jakési dosud nikdy nepozorované pulsaci nadprostoru, takže bylo nezbytné velmi brzy hosta opět odeslat na Zemi.“

A konečně a do třetice: „Náš vyslanec nalezl Bierceho právě včas – těžce raněného. A spisovatel Bierce pak žil na Hepteridě ještě několik let a… Celé dny psal lyrické básně.“

6.

„Hyperspaciální vstupy“ jsou však z bezpečnostních důvodů trvale uzavřeny a jen občas se pootevřou, zvíme. Na Hepteridě se navíc zachoval i mýtus o dvou mužích vítajících ztroskotanou hepteridu, když unikla tajfunu v Bengálském zálivu poté, co prchla i z přístavu slavné Harappy, kterou napadly horské kmeny Árjů.

Není ovšem zapomenuto ani na zábavné vsuvky. Takovou je třeba i vzpomínka hrdinů na natáčení filmu o lodi řízené inteligentními prvoky anebo na polyvizní seriál Kapitán Nobody (67 dílů). Právě s Nobodym také Souček řeší detektivní problém uzamčeného pokoje, a to pomocí teleportace, kdy jsou navíc vrah i zavražděný umístěni do nitra kompaktní ocelové krychle… A ještě jinde se pak ale dočkáme i vyloženě absurdní historky o bílém slonu jistého maharádži z Džajpuru, který „beze stopy zmizel“ zmizel. Ve skutečnosti se jen propadl dnem klece - a pošel hlady, zatímco po něm pátrali po celém světě. Věru, pěkný blábol, říkám si.

V knize je zmíněn i filozof John Huizinga, který rozvíjel „hravé úvahy“ dokonce i v koncentračním táboře a dočkáme se rovněž „malorážkami“(?) prostřelených lebek neandrtálců. A zvíme dál, že se našly taky šrouby, hřebíky a svíčka z motoru, to vše ale uvízlé už před milióny let v uhlí a vápenci. Nu, a zesklovatělý písek pouště Gobi? Od čeho pochází?

Od trysek startujících kosmických lodí?

A malby exotické fauny v jeskyni Vallonet u Roquerune-Cap-Nartin, které prokazatelně pocházejí z doby před existencí pračlověka? Jak vznikly? Jsou tam jako by lidskou(?) rukou vyvedeni sloni, nosorožci, lvi, hyeny, velryby... Nu, a takto zní Součkův popis časoprostorového tunelu: Absolutně hladká roura složená z kouře. Letíte, máte pocit stavu beztíže a roura se strašně rychle pohybuje proti vám, stále jako by byl někdo s vámi a je to jako nepříjemné šimrání. Trvá to pár minut, anebo snad tisíc let, připadáte si jako zarostlý v ledovém bloku anebo prostoupený diamantem a ač vládne tma, je vidět. „Ani nevím, zda jsem dýchal. Ta roura se dělila, křížila s jinými...“ říká svědek, který se vrátil. Letíte, anebo roura proti vám. Opisuje nepopsatelně složitou křivkou a kouř, z něhož je stvořena, je zkamenělý čas a ještě houstne a houstne…

Jo, a ještě něco. Na Hepteridě také obnovili prastarou tradici lung-gomu, běhu, který jako jediný kdysi udržoval – a to po dlouhá staletí – spojení mezi tibetskými kláštery.

Ale co víc, na Hepteridě každý ovládá i TUMO, tedy vnitřní oheň, kterým Tibeťané na Zemi i tělech vysušují až rekordní počty prostěradel...

U6 roku 2316 byl tady také vyřešen „problém“ Wellsova Neviditelného, dovídáme se, a v galerii záhad nesmějí chybět ani tradiční megality „ukazující (samozřejmě) cestu ke hvězdám“.

A Součkovi mimozemšťané... a jejich vzhled?

Inu, nakonec se přece lidstvu předvedou. Mají oči polidštěného hmyzu z ilustrací dětských knížek a měří dva metry. Tváře jsou křídově bílé a jejich planetou byl Ramos.

A to snad stačí, ne, protože zásobárna faktů u Součka prostě nekončí, takže se nevyhnul ani problému Sodomy a Gomory a co je ještě zajímavější, těžil při psaní zcela očividně i ze svých zkušeností se štábem armádního filmu. Jinde však... i ze znalostí zubařských i obecně lékařských a… A zbytek si, prosím vás, nastudujte sami!